Kolik lidí tolik norem a zákonů?

Další nesmysl. Zákony nemohou být na míru každému.

Zákony jsou naopak velmi kolektivní. Pokud se např. jedná o omezení trestné činnosti ve společnosti, naprostá většina lidí je slušných, a trpí těmi restrikcemi proti gaunerům: tím, že jsou sledování kamerami na každém kroku, i za volantem, se stírá princip presumpce neviny. Tím, že se někde perou špinavé peníze, mají slušní lidé přijít o hotovost, aby si s nimi banky úplně dělaly, co chtěly.

Hovadiny na pokračování.

Přestože se tento koncept může zdát na první pohled přitažlivý, protože umožňuje individiální přizpůsobení a uznání jedinečnosti každé osoby, přináší s sebou mnoho komplikací.

V první řadě by bylo nesmírně náročné vytvořit a spravovat systém, který by vytvářel a aktivoval jedinečné soubory norem a zákonů pro každého člověka.

Další potíží by byla definice a vymáhání těchto norem a zákonů. V případě konfliktních situací by bylo problematické určit, který soubor norem a zákonů by měl přednost.

Navíc by takový systém mohl vést k výrazné nespravedlnosti a diskriminaci, protože by se normy a zákony nevztahovaly univerzálně na všechny lidi, ale byly by specifické pro každého jednotlivce.

I když by tento koncept mohl v teorii umožnit lidem žít svůj život podle své jedinečné nature, v praxi by se pravděpodobně potýkal s mnoha problémy. Ačkoliv je důležité uznávat a oceňovat jednotlivost každého člověka, univerzální zákony a normy jsou nezbytné pro udržení řádu a spravedlnosti ve společnosti.