Škola, základ života. To je, pokud se nemýlím, pěkný starý film. A pro mne to asi také platí. Dala mi ty opravdové základy. Mnoho z toho, co jsem se musel naučit, už jsem pochopitelně zapomněl, ale ty opravdové základy a celková orientace zůstala. A to platí jak pro základní školu, tak i pro odbornou. Vzdělání pak záleželo už na stálém učení, celý život, už mimo školu. Jak teoretickém, tak i praktickém. A více méně se vzdělávám stále, vzhledem k tomu, že to potřebuji ke všemu, co dělám a co mne baví. Ale teď už je to jen a pouze zábava, nikdo mne do toho nenutí a dělám to už pouze pro své potěšení. I tu ruštinu a matiku si občas zopáknu a „opráším“ (viz sesednizkola), protože anglinu a němčinu jsem se nikdy pořádně nenaučil, ale ta ruština mi ještě, vzhledem k tomu, že jsem se ji musel učit od 5-té třídy až po maturitu, trochu v kebuli zůstala. Na jazyky jsem byl vždycky „pádlo“. A matiku a geometrii jsem nucen používat stále, při různých výpočtech a případných výkresových řešeních (třeba průniky v klempířině a pod.) A perfektní výhoda je dnes na netu. Pokud paměť neslouží a zkušenosti nestačí, vše je k dosažení jednoduše a rychle. Dříve to bylo podstatně složitější, na vše bylo nutno mít učebnice a příručky. Trochu jsem se rozkecal, ale snad to bylo, aspoň trochu, k otázce.

„Než odovzdáte písomku, ešte si ju skontroľujte“ zlaté školské pravidlo, keď sme ešte stihli dopísať opísané 🙂 Dodnes si ho pamätám, no horšie je to s jeho praktickým využívaním a čítať po sebe (no, kto by už po sebe čítal čo napísal, brrr).
Preto nepíšem znova odpoveď (už by nebola „originál“, ale vkladám link na pôvodnú otázku: https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kolik-vam-zbylo-z-toho-co-jste-se-naucili-ve-skole

Upravil/a: led

Moje odpověď je u předchozí otázky, nevšimla jsem si, že zůstala i ta původní.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kolik-vam-zbylo-z-toho-co-jste-se-naucili-ve-skole

Takže jen několik slov.

To, že jsem strávila mnoho roků ve školních lavicích, nepovažuji za promarněná léta. I když jsem se hodně naučila, přesto jsem si uvědomila, že je to z počtu všech informací o světě málo.

Všechny informace mám uloženy někde hluboko, občas je opráším, přemýšlím… Každé vzdělání vychází ze života.

„Všechny reformy školství počítají s dokonalejšími učiteli, některé s dokonalejšími žáky, ale žádná s dokonalejšími ministry“ Jan Sobotka

Bohužel, často se tvrdí, že pokud žák něco neumí, je to vina učitele. Ne vždy je to pravda. Není snadné dostat žákům do hlavy znalosti.

Dříve se žáci báli chodit do školy, dnes je to často naopak. Bojí se učitelé.

Upravil/a: annas

Mám dobrou dlouhodobou paměť (na úkor krátkodobé), takže poměrně hodně – ještě nedávno jsem si byl schopen přivydělávat doučováním středoškolské matematiky, češtiny či chemie. Měli jsme výborného češtináře, díky němuž dodnes ovládám kromě pravopisu a gramatiky i interpunkci. Spoustu zarámovaných pouček bych ještě teď vysypal z rukávu – jenže k čemu mi to je :{D>

Těžko odhadnout, byť třeba jen procentuálně, kolik z toho, co mám v hlavě, mám ze školy. Například některá mluvnická pravidla jsem pochopila až dlouho po ukončení základní školní docházky, poněvadž naše soudružka to tenkrát moc nevysvětlovala, matematika nikdy nebyl můj obor, a co se týče třeba ruštiny – já jsem jí úplně nezapoměla, ale když jsem pak po čase jela do země, kde jsem se s ní měla domluvit, tak už byla jaksi jiná doba a slovní zásoba se školy mi byla na nic :). Ale určitě mi základní škola dala nějaký ten základ od všeho, na němž jsem mohla a mohu dále stavět.

Ahoj zlatý Keplere,

upřímně, ze školy skoro nic. Byl jsem takový neskutečný lempl, že vůbec nechápu, jak jsem mohl prolézt a to jak střední tak základku. Věci jako znalost angličtiny nebo třeba i shoda podmětu s přísudkem jsem se naučil až po skončení školy vlastním úsilím, neboť ve studentských letech mne zajímaly
docela jiné věci. Třeba takové zlomky neumím do teď a už se je asi nikdy nenaučím.

Neumím si představit, co vše bych znal kdybych na to ve škole nekašlal. Tolik kniho co jsem měl přečíst a nepřečetl. I ta matika mne teď zajímá, ale už mne to nemá kdo učit a kdybych měl platit soukromé učitele tak by to bylo velmi drahé. Všechno teď doháním sám, třeba konkrétně tu ruštinu. Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že budu dnes dávat 300 za hodinu ruštiny nebo s upřímným zájmem pročítat učebnice dějepisu pro základní a střední školy, opravdu bych mu nevěřil.

Takže ze školy mi toho moc nezbylo, protože jsem o to tenkrát neměl zájem.

V žaludku nic, ale v hlavě by se něco našlo :)
..pamatuji si, jak jsme povinně o hodinách výtvarné výchovy museli kreslit tanky, barikády a střílející vojáky. Samozřejmě, byly i výjimky, ale tohle člověk jen tak nezapomene. Ruština mi dodnes zní v uších, jako by to bylo včera, co jsem se doučil poslední slovíčka :)) Taky neustálé loučení a seznamování se s novými spolužáky, protože jsem co dva roky měnil školu kvůli stěhování.. Taky prima zážitky, ale to je na delší vyprávění.

Z posledních dvou let základky mi utkvěly v hlavě perfektně vybavené školní zámečnické dílny. Místní školník si je hýčkal a běda, jak se kus nářadí válel na stole a nebyl ve svém držáku na stěně před stolem! Vytasil gumový kabel a bacil s ním vší silou vedle žáka do desky stolu, a že se mi v tu chvíli zdálo o bouřce :))

Můžu upřímně říct, že těch deset, patnáct let, nebo kolik jsem tam strávil, byla naprostá ztráta času. Chápu že ty lidi co tam pracujou za to nemůžou, že je to nastavením systému, ale stejně.. Číst, psát a počítat bych se naučil i doma a zbytek věcí které jsem tam vstřebal, byly naprosto kusé a nevyužitelné informace, a často taky subjektivní názory z pohledu učitele, které se skutečnou realitou neměli nic moc společnýho.

Když to ted po těch letech blinalcuju, zbylo ve mě spousty různých definic, letopočtů, chemických vzorců, pro život naprosto nepoužitelných, které dají člověku zazářit tam maximálně jednou za 5 let v AZ kvízu. To taky dokazují různé televizní ankety, nebpo i znalostně zábavné pořady typu Nikdo není dokonalý a podobně, že když na otázku kterou se učí děti ve 3 třídě nikdo z dospělých nezná odpověď, tak to asi nebude pro život zas tak zásadní, že by se to museli děti několik let soustavně memorovat a pak papuškovat přet tabulí a sbírat za to jedničky nebo razítka.

Prostě snaha o to abysme všichni věděli to samé, mi tak nějak nedává smysl a jde proti všemu co zažijete v budoucím životě, a hlavně proti logice věci. Jen si představte, kdybysme se všichni učili na kadeřeníka.. to bysme se asi jako lidstvo moc kupředu nedostali, možná bysme dneska nebyli tady na poradně a místo toho bysme někomu fénovali hlavu. K čemu je třeba programátorovi vědět, z čeho se skládá rostlina? Nebo matematikovi vědět kde se píše jaké I/Y, na tož v době kdy vám to prohlížeč nebo emailový klient sám podtrhne. A to my měli dokonce učitele, který jednomu spolužákovi roztrhal písemku a dal mu z ní za 5, ačkoliv odpověděl na všechny otázky z odborného předmětu správně, ale měl tam spoustu pravopisných chyb.

Takže z milionů důvodů bych byl pro nějakou změnu (vlastně spousty změn) v současným systému školství a popravdě říkám že škola mi nedala skoro nic.
Teda jo, dala mi schopnost perfektního časového odhadu, protože jsem jako dítě neměl hodinky, a tak jsem se každých pět minut někoho ptal „kolik zbejvá?“ a v odhadnutí zbývajícího intervalu v intervalu do 45 minut jsem nepřekonatelný, ale nevím jestli tohle byl ten účel.

Jedno maturitní vysvědčení 🙂

Upravil/a: yuko

Myslím si, že ještě celkem dost. Hlavními „učiteli“ byli moji rodiče. K tomu ještě praxe a zkušenosti z života. Tak to má být. 🙂
„Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů.“
Johann Gottfried Herder

Na to, jak dlouho už jsem ze školy, hodně.