Má cenu bavit se s někým, kdo Vám nevěří?

Přítel by měl takový jedinec, s nímž byste si měli navzájem rozumět, důvěřova si, ale samozřejmě jednat tak, aby nevznikaly pochybnosti. Ztráta důvěry je nepříjemná, těžko druhého přesvědčíte třeba i doloženými fakty o tom, že se mýlí. Kdo nechce věřit, nevěří, kdo se nechce změnit, nezmění se. Okolnosti odhalují člověka, jaký je …

Jde zřejmě o jedince, který věří tomu, co si přeje, aby byla pravda, i když možností je několik. . Subjektivní pravda – jiný pohled či reakce na skutečnost. Kdo neuvažuje o jiné možnosti, nedokáže připustit, že to mohlo být jinak, je netolerantní egoista. .

To, co vám tvrdí, jsou jeho myšlenky, byť podle vás nepravdivé. Bohužel „lež“ se šíří rychleji než pravda, ale dovede ublížit, zvláště když má " posluchače" podobného ražení jako je její šiřitel. Je to velmi složité, u každého jiné ..

Uvědomte si, že jde o váš život, přebíráte za něj zodpovědnost, stejně tak za své myšlenky, za své činy, za svá jednání. Nedovolte, aby vám někdo určovat, co máte dělat. Rozhodnutí je jen a jen na vás.

Přijde na to, jestli má k podezření důvod, nebo ne.

Nutit věřit ti ho nemůžeš, to je jeho svobodná vůle. Můžeš mu maximálně předložit argumenty a fakta, ať se rozhodne dle svého uvážení. Ale já tedy v partnerství víc toto neřeším, obzvláště když není důvod, aby mi dotyčný nevěřil. Pokud je rozumný a ty fakta si vyslechne a budou tam i dobrá komunikace mezi vámi, tak v rámci nějakého pochopení se navzájem by asi uznal, že třeba není důvod nevěřit ti. Ale neznám váš vztah ani co se mezi vámi děje v průběhu vztahu nebo povahy. Hovořím teď ze svých zkušeností a za sebe.

Přítel nepodezírá,přítel důvěřuje.Třeba má důvod ti nevěřit.Osobně bych po pár takových zkušenostech energii věnovala užitečnějším věcem.

Ne. Přátelé si musí důvěřovat a také se chovat tak, aby si mohli důvěřovat. 🙂

Má to cenu,musíš ho o té pravdě přesvědčit.