Má voříšek před čistokrevným psem nějaký komplexy?

Jestli se třeba z hlediska genetický vybavenosti jedno mlemeno před druhým hrdě nese anebo jsou hrdý i ty, na kterých se člověk podespal už fakt hodně. U lidí je mně to celkem jasný (mám blízko do Ostravy), ale jak to mají zvířata?

Moje Fanynka byla malinká, ale na velký psy se koukala „jakuby zvrchu“. Myslím, že nemachrovala. Prostě to měla v sobě a taky byla „čistá“, nejspíše to byla aristokratka, kdybych to měl přirovnat. Ke psům ráda běhala a čichala, ty důstojné bádala zkoumavými gesty a také jim jako by říkala- „dobrý, seš v pohodě, to já vycítím, můžeš si přivonět“, ale k drtivý většině psů jen přišla, s odstupem natahovala čenich, pak otočila hlavu směrem ke mě a z jejího postoje a výrazu se dalo přečíst, že chce mávnout packou a zavrtět hlavou, ale neuměla. Anebo si spíše chtěla zakrýt packou oči. Takový „seznámení“ jí trvalo jen pár sekund a pak si pomalinku se vztyčenou hlavou hrdě vykračovala směrem ke mě, či šla jen tak pobíhat ve směru naší cesty. Je fakt, že než u psa projevila tento nezájem, tak dotyčnej pes se většinou „zachoval jako debil“, ale to u těch pejsků nevysvětlím, to by bylo na knihu… zkrátka vedle Faňule mnoho psů působilo dost zakomplexovaně, když se k nim přiblížila. Přitom je to jedno z nejmenších plemen.

Podotázka zní: Čím mohlo být jednání Faňule dáno?

Napadají mě dvě možnosti, proč se tak dělo a uvádím je v anketě, která ale nemění nic na hlavní otázce i podotázce, takže díky za TŘI odpovědi. ;)