Mám mu věřit?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Zda věřit píiteli? Těžko to ví někdo jiný než vy sama.

Měla byste něco vycítit z jeho chování, mít k němu důvěru, zbytečně nepodezírat. Pokud se vám něco nezdá, promluvit si s ním., zda je oprarvdu pravda, že kvůli vám se nemůže soustředit na školu atd.

Ale sledování je výrazem nedůvěry, Snad poznáte, zda vám lže. Nevysvětlila jste si slova jinak? Neztrácí pocit svobody, neomezujete ho? Zkuste se zamyslet nad sebou, kdyby to bylo naopak.

Možná máte nízké sebevědomí, nebo jste měla problém v minulosti, takže vidíte třeba i to, co není. Ale i partneři chtějí volně dýchat, setkat se s kamarády, takže svým chování ho třeba můžete ztratit.

Upravil/a: annas

Samozřejmě, že se něco děje. Pořád se něco děje. A dovedeš si vůbec představit jak to vypadá v takovém manželství třeba po 50 letech? Základní poučky jsou: Nikomu nevěř a nebudeš zklamán. A nebo: Důvěřuj, ale prověřuj!
Každý vztah po čase zevšední a promění se často až k nepoznání. Je třeba se s tím smířit a zařídit se podle toho. Žádného partnera nemůžeš vlastnit (a to na furt) a vždycky je zde pravděpodobnost (celkem dost vysoká), že ho ztratíš. Na pohádky o věčné a nehynoucí lásce zapomeň, takovou jsem za celý dosavadní život nikde neviděl.
Dopručil bych netlačit na pilu, ale mít trochu víc oči a uši otevřené, jestli víš, co tím myslím.

Mno… děje… Jsi asi zamilovaná… Podívej… součástí vztahu je i svoboda, důvěra, trpělivost, pochopení… Je to velmi složitý mix… pozor, nekdy přílišný zájem… až tlak, nebo nátlak může být zničující. Najít vyvážený poměr zájmu a té svobody… to je věcí, kterou i vy mezi sebou musíte najít. Pokud se vám to nepovede, a to hlavně přirozeně, budete nešťastní. To je o tom souznění, vycítění, kdy se potřebujete a kdy je lepší nechat tomu druhému volnost a to bez toho, aby se sám jeden z vás užíral.

Jestli mu máš, nebo nemáš věřit my nemůžeme přeci tušit. Neznáme ani jednoho z vás.

Upravil/a: Edison

Buď ti vztah s ním něco dává, a v takovém případě ti může být jedno, co dělá přes týden, anebo ti nic nedává, a pak ti taky může být jedno, co dělá, když nejste spolu. Každopádně počítej s tím, že ani pro jednoho z vás nemůže být „chození spolu“ činnost na plný úvazek – taky je třeba pracovat, studovat, mít přátele, koníčky, životní plány… Pokud máš opakovaně tendenci ho podezírat, tak se na to vykašli, takový vztah nemá cenu ani pro tebe, ani pro něj, jen byste se navzájem trápili.

Pořád se něco děje. I váš vztah prochází vývojem. Po roce chození jste si zkusili společné bydlení, které nedopadlo dobře. Zřejmě vztah lezl příteli do životně důležitých činností, proto ho chce omezit. Měli byste si ujasnit, jestli přítel nechce soužití z principu nebo jsi od něj vyžadovala tolik volného času, že tě raději vykázal. To je podstatný rozdíl! Jeho vztah k psaní chápu. V době levného neomezeného volání je to ztráta času.