Pokud má dítě /druhá třída/ v pedagogicko- psychologické poradně
zjištěnu např. silnou dyslexii, je povinností učitelky na to přiměřeně
reagovat? Zvolit jiný učební plán, jiný systém známkování?
Doplňuji:
Ok, já vím, jak s dyslektickým dítětem pracovat, řídím se radami
z ped.-psych. poradny, další rady jsou na odborných stránkách na netu.
Bohužel paní učitelka, přestože dostala všechny podklady a konkrétní
doporučení z poradny, jaké chyby už nesmí ve výuce dělat a jak má
naopak postupovat správně, tak na to nereaguje. Budu s ní mluvit osobně ve
středu. Jak byste ji donutili vy? Nebyla na možnost, že se jí do třídy
připlete dyslektik, vůbec připravená, když k tomu došlo, nevěděla, jak
reagovat. Teď, když má instrukce a měla by si sama vyhledávat informace,
tak je jí to nejspíš fuk. Jakto, že na učitele nejsou žádné páky, aby
dělali dobře svoji práci? Nebo jsou? Nějaká inspekce? Přece jejímu
laxnímu přístupu nebudu jen tak přihlížet?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 6Pro koho je otázka zajímavá? kropitko, led, Andělé, johana 56, barnajka, anonym před 4796 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Je to boj na dlouhou trať, každopádně to s učitelkou proberte. Já jsem se takhle rozčilovala s učitelkou svého syna. Nezbylo nic jiného, než ho dát na jinou školu, ale to také nebyla výhra,. Ani tam nebyli připraveni na děti s takovou poruchou. Doporučuji spolupracovat se školou, pokud nejsou schopni si sami zajistit potřebné materiály, tak jim je donést. Případně jim doporučit schůzku s psychologem, který dítě vyšetřil. No a na závěr,,,chce to trpělivost,,mě to stálo nervy,,:-D,,budu držet palečky.
Existují centra, kde jsou schopni vašemu dítku pomoci po vyučování. Tak
si najděte nějaké na netu ve vašem bydlišti. Pomáhá to.
Doplňuji:
to baghira,,o tom píši, ale ani tam moc synovi nepomohli. Většinou jsou
učitelé na takových školách za trest. Nemají vůbec žádné školení,
jak s takovým problémovým žákem jednat- ve třídě je jich třeba 5 a
stejně to pedagog nezvládá. Dokonce jsem zažila, že mu ruply nervy a
zmlátil holčičku na vozíku, jelikož nedosáhla pořádně na umyvadlo a
pocákala vše okolo, syn se jí zastal, chytil učitele za ruce, začal na něj
ječet. Syn měl 3 z chování. Je pravda, že jsem to tak nenechala a učitel
musel po dohodě školu opustit. Jak píši jsou to nervy. Pro dítě, rodiče
i učitele,,,,
Upravil/a: kropitko
0 Nominace Nahlásit |
Vzhľadom na to, že dyslexia je choroba, učenie treba pripôsobiť, ale nie uľahčovať. Aj dyslektik sa musí učiť, problém má so zámenou písmen, nie so získavaním vedomostí. Treba ho trpezlivo opravovať, v žiadnom prípade vysmievať. Trvá to dlhšie, ale ak učiteľ o tom vie, berie do úvahy znalosť a nie prehádzané písmená. Dyslektik je schopný sa naučiť aj cudzí jazyk. Mala som možnosť sledovať niekoľko dyslektikov od „narodenia“ až po „vlastné deti“, pri trpezlivosti sa dokázali niektorí presadiť.
Neľutovať, nepovoľovať, trpezlivosť, vysvetlovať. Niekedy pomáha
škola hrou.
Doplňuji:
Hlboko sa skláňam pred manželkou mosoja, jedine takto sa dá s dyslektikom
pracovať. Nestačí len škola, ale musia pomáhať všetci okolo. Je to
náročné, ale žiaľ, jediná cesta.
Upravil/a: led
0 Nominace Nahlásit |
Podívejte se na to z hlediska té učitelky – když má ve třídě 25 dětí, se kterými musí splnit učební plán, tak k nějakému osobnímu individuálnímu přístupu opravdu nemá příliš velký prostor. Já vás sice chápu, ale zanedbat výuku 24 žáků proto, že se musí věnovat tomu pětadvacátému, který nemůže (byť ne z vlastní viny), to taky dost dobře nejde – to by se mohli ozývat rodiče těch ostatních (a plným právem).
Existují speciální základní školy, určené dětem se speciálními vzdělávacími a výchovnými potřebami.
0 Nominace Nahlásit |
Měli jsme dceru dyslektika. Tímto se klaním své ženě která zejména na prvním stupni ZŠ strávila s dcerou při učení veškerý volný čas. Učitelka o tom samozřejmě věděla, ale vůbec nevíme jaký k ní ve škole volila přístup a ani nás nenapadlo ji nějak osočovat. Na druhém stupni již měla vyznamenání a v pohodě absolvovala střední ekonomickou školu. Vysokou již pro jistotu raději nezkoušela.
0 Nominace Nahlásit |
Pokud se mi nelíbí práce učitele, mohu zajít za ředitelem školy.
Souhlasím s baghírou, bohužel příští rok se mají všechny speciální
školy zrušit.
0 Nominace Nahlásit |
To Baghira a ostatní: Nenapsala jsem, že se jedná o vesnickou dvoutřídku. Tedy do jedné třídy chodí např. prvňáci s druháky a do další třídy třeťáci se čtvrťákama, ve třídě je dohromady celkem kolem deseti dětí. /Mixují to podle počtu dětí, klidně mohou být i prvňáci se čtvrťákama, tak tomu bylo v minulých letech, kdy tam chodila dcera/ Paní učitelka má výhodu, že má málo dětí, ale také nevýhodu, že musí učit zároveň dvě látky.
Třídy pro děti se specielní poruchou učení jsou ve vedlejším městě, kam budou moji kluci stejně od páté třídy chodit. Ale zatím nejsem přesvědčená, zda je tam dát hned, nevím, jestli by pak nechodil každý do jiné třídy, upravený učební plán potřebuje jen jeden syn.
To Kropitko: Jsem ráda, že nemám nervy sama, díky za odpověď.
To Mosoj: Také obdiv. Já se pokusím přeci jen paní učitelku přemluvit ke spolupráci. Dnes jsou vhodné učebnice, kde jsou texty pro dyslektické děti, ať ho tedy paní učitelka zkouší ze čtení těchto textů a ne z textů pro „zdravé“ děti. To nemůže ve druhé třídě, poté, co jsme promrhali celou první třídu špatným přístupem ke čtení, prostě zvládnout a jen bude mít pocit, že je neschopný, když všichni čtou lépe, než on. V první třídě jsem na možnou dyslexii upozorňovala, ale paní učitelka odmítla syna poslat do poradny dříve, než na konci roku, stále čekala, že začne zázrakem najednou číst.
To Drap: Ve škole je momentálně „bezvládí“, žádný ředitel není, jen dočasná zástupkyně ředitelky a to je učitelka z mateřské školky. No a kdyby byl, tak nemusí mít stejně o speciální pedagogice šajna.