Máte v životě nějaká svoje vlastní pravidla, kterými se řídíte a v něčem Vám to pomáhá? Pokud ano, která?

Ano, mám. Jsou to moje zásady. Chovám se nad rámec etikety a znevýhodňuji se ve prospěch druhých. Také plně neuplatňuji svá práva.

A ony v životě existují nějaká jiná pravidla??? Pokud ano, dosud šly mimo mě a je to SAKRA DOBA!

„Nedůvěřuji systematikům a vyhýbám se jim. Vůle k systému je nedostatkem poctivosti.“ (Friedrich Nietzsche – Der Wille zur Macht)

Nevytvářím žádná „pravidla“, k smrti nesnáším kydy typu „morální kodex“, k ničemu to není. Prvním zákonem celého vesmíru je, že vše je v pohybu, a co stojí, je mrtvé. Neboli, kdo jednou stál opodál, stojí tam dál.

Je hloupé a dětinské vytvářet nějaká universální „pravidla“, „poučky“, protože nikdy nevíš, do čeho se dostaneš, neznáš budoucnost, nemůžeš jí znát, neexistuje.

Smyslem, cílem, je čerpat z vlastního pramene. Nebýt závislý na druhých, a to (ani tak) ne finančně, tomu se úplně vyhnout nedá: buďto vykonáváš nějakou činnost pro někoho, a ten ti za ní platí, nebo něco vyrobíš a potřebuješ, aby to někdo koupil – obojí je jistá míra závislosti, ale emocionálně. Ani láska nemusí být majetnická, či žárlivá. Očekávej hodně, budeš permanentně zklamáván. Neočekávej nic, budeš permanentně mile překvapován.

Nemít nic společného s druhými lidmi, mít vlastní věci, vlastní postoje, vlastní hodnoty. A permanentně být připraven ke změně – nic není trvalé a nic není jisté, tedy, jenom ta smrt. Zbavit se ochoty, bodrosti a teatrálnosti.

Nepřejímat odpovědnost za chyby a život druhých.

Nemontovat se lidem do života: chceš odporovat? Odporuj skutky, nikoli slovy. Kydy k ničemu nejsou.

Mohl bych pokračovat do nekonečna.

Kdo dostal již od dětství kvalitní výchovu, nepotřebuje pravidla.