Mohu mít celý život jednoho kluka? Existuje láska na celý život?

Nic moc znamená,že to není žádný krasoň?Fakt to zní stašně.A krása je pomíjivá celkem rychle.
Klidně můžeš mít jednoho partnera na celý život,ale jde o to,abys pak třeba časem neměla ty sama pocit,že ses o něco ochudila,že bys taky chtěla poznat i jiné muže,získat i jiné zkušenosti,protože totéž taky časem může pocítit i on,že by chtěl poznat i někoho jiného,obzvláš­ť,když jsi uvedla,že je ti 16 a jste spolu dva roky.Ale už za ty dva roky se docela znáte,víte,co od sebe navzájem můžete čekat.
Proč tě děsí představa,že s ním budeš celý život?Za takových deset let budete oba starší,vyzrálej­ší,předpokládám,že spolu ještě nebydlíte,ale i společné bydlení dost ukáže-třeba že se k sobě nehodíte.Společné bydlení vyžaduje ústupky na obou stranách,kompro­misy,sehranost a spoustu dalších aspektů,ale teď je nepoznáš.Teď je to jen vodění se za ručičky,chození do kina,někam za zábavou,ale třeba se nevídáte každý den,tak jste si vzácnější.
Jedna moje známá má partnera asi 12 let a považ,že spolu nebydlí,vídají se třeba tři čtyři dny,kdy spolu stráví nějaký čas,a oba se pak vracejí domů,oba ještě bydlí u rodičů.Osobně toto nepovažuju za žádný vztah,protože ten každodenní kontakt mi tam prostě chybí,ale to je jejich věc,mě se to netýká,mám svůj život zařízený jinak.
Moji rodiče jsou spolu od máminých 17 a to je už 38 let.Byly bouřky,to nepopírám,možná to není až tak dokonalý svazek ,ale ani jednoho by nenapadlo se dát rozvést.Moje babička byla s dědou celý život až do jeho smrti,a to byl snad pro babičku očistec na zemi,ale taky se nedala rozvést,víra a obřad v kostele to nedovolili,a myslím,že ve skutečnosti milovala někoho jiného…Jenže dneska je jiná doba,na rozvod po x letech společného soužití se nepohlíží jako na společenské faux-pa.takže rozhodnutí jak naložit se vztahem je jen na tobě…

V šestnácti máš dvouletý vztah? Tohle jsou léta dospívání, dozrávání, nabírání zkušeností a hledání sebe sama. Myslím, že není moc dobré mít takový dlouhodobý vztah a plánovat si společný život se založením rodiny atd.v tvém věku. Nemyslím tím, že bys měla být nějak promiskuitní, ale s největší pravděpodobností se rozejdete (už v současnosti ve svých 16letech nejsi nikterak bláznivě zamilovaná,
a to je přesně na to věk) ale zdá se, že k naplnění vašich plánů ani nedojde. Nevím, kolik let je tvému partnerovi, ale píšeš o něm jako o klukovi, takže asi také v tvojí věkové skupině.
Jsi na světě 16let a co všechno jsi za ta leta prožila, naučila se atd. Dovedeš si představit, že za dalších 16let budeš stále partnerkou toho svého „kluka“,
nebudeš žít u rodičů, ale jenom s ním a vašimi dětmi. Až ti bude třikrát tolik, tedy 48let, budete se připravovat na to, že zůstanete s partnerem sami, dospívající děti vás postupně opustí a ty budeš na vrcholu svých sil a to i sexuálních, vedle stárnoucího, stále toho samého partnera?
Myslím, že jiné zkušenosti, zážitky atd. člověk potřebuje minimálně k tomu aby poznal, co je pro něj dobré. Aby je dovedl posoudit a vážit si jich. Často se stává, že jednomu nebo oběma partnerům začne cosi chybět až v době, kdy mají už rodinu a děti a to nebývá dobré.
Ano, znám takový případ kdy spolu dva lidé téměř vyrůstali a zůstali spolu až do vysokého věku. Jednalo se děti spřátelených rodin, poněkud uzavřená společnost, trochu poznamenaní náboženstvím, ty děti neměly moc na vybranou… Zodpovědnost a přísná výchova je držela pohromadě. Jen jejich bůh ví, zda spolu žili šťastný život a kdyby se naskytla příležitost vrátit čas, zda by i dnes jednali stejně. V každém případě působili spíš jako sourozenci než jako partnerský pár.

Ono to sice vypaá krásně. Ale až přijde krize středního věku, tak jednomu z vás, nebo oběma dojde, že jste si vlastně nic neužili a bute to schtít honem rychle dohonit… a pak už to bude horší, vzhledem k tomu, že jsi uvedla, že budete mít děti…
Četla jsem studii, kde došli k závěru, že celkově lepší, když se mládež vybouří do dvaceti let, než když pak začně „bouřit“ v pozdějším věku. Mládí je o sbírání zkušeností – i těch špatných a teprve podle nich by si měl plánovat svůj život.

záleží na Vašem předchozím milostném životě. Pokud byl procházka rájem, není to, že by to teď vydrželo, příliš pravděpodobné. Člověk ai obyčejně, než potká „lásku na celý život“ , protrpí děsná muka; nikdo ji nedostane zadarmo.

to je jen na vás jestli se postupem času sobě neomrzíte a jestli nebudete hledat něco víc … najednou si žena řekne že chce „hnízdo“ – barák a BMW X5 nebo X6 a je jí jedno jakej kluk jí to dá :D

no jestli tě ta představa společného života děsí, tak se zeptej mamky, ať ti tedy velmi jasně a velice podrobně vysvětlí, proč není moc dobré mít jednoho stálého partnera. Velmi pozorně ji poslouchej, podívej se, jak žije ona, a své obrázky si pak o tom všem udělej sama. Co by asi děsilo kamarádku,které by její mamka naopak říkala, že je velmi dobré mít jednoho spolehlivého partnara,co? ..jinak lásku na celý život můžeš mít k čemukoli,neboj.

Teď jsem se od srdce zasmála tvému doplnění. On je nic moc jsi vysvětlila jako Miluji ho? Dokonalé!:-)))) A pak se mají lidé ve vztazích domluvit…:-)

Také tě nechci nabádat k promiskuitě, ale zbytečně se snažíš prožívat dospělost moc brzy. Nevím, jaké máš rodinné zázemí, jestli je pro tebe lepší odejít z domova co nejdříve a začít si vlastní život nebo jestli jen submisivně přijímáš rozhodnutí tvého partnera – viz za jedenáct let dítě (to mi připomíná Básníky…).
Doporučuji ti ve tvém věku o vztahu tak moc vážně nepřemýšlet. Nech tomu volný průběh, nestraň se jiných lidí, to, že ti „říká, že si tě vezme“ mi zní, jako bys ho brala jako jedinou tvou jistotu, vypadá to, jako by sis moc nevěřila. Vážný vztah v tak nízkém venku ti bere mládí. Pokud to vydržíš ještě nějakou dobu, časem se nebudeš orientovat mezi svou generací a může se najít nějaký vyčůránek, který tě pak opije rohlíkem. Pozor na to.

Znám takový pár. Je to skutečně možné.
Doplňuji:
Dvojice, o kterou se jedná spolu začala chodit, když jí bylo třináct a on byl o tři roky starší. On byl její první kluk, ona jeho první holka. Kamarádila jsem s její starší sestrou a vím, že zpočátku z toho byla celá rodina hodně nešťastná. Jenže roky ubíhaly, Vašek šel na vojnu, vrátil se a potom se vzali. Jsou spolu dodnes.
Jak vypadá jejich manželství a jestli ty celé roky bylo vše v pořádku, to nevím. Jim ale každopádně stálo za to spolu zůstat. A to je hezké, protože už to trvá 40 let.

Upravil/a: anonym

Mám to uplně stejně od svých 15 jsem se svým přítelem rok a taky věřím že při stálém pracování na vztahu muže vztah fungovat hlavně aby nevyprchala ta láska,přitažlivost hádky ke vztahu patří! :)