Naučili jste se přehnaně neporovnávat s ostatními a tzv. si jet svoje?

Já bych to definoval jinak: co si druhý myslí je jeho problém, nikoli má / Tvá starost.

Ne, že by člověk chtěl / měl být sobecké hovado, to je zase něco jiného, spíš jde o to naučit se oddělit od sebe subjektivní pocity, oprávněnou kritiku a emocionální manipulaci / vydírání. Není to až tak složité, ale jednoduché také ne! 😀

Divný dotaz, protože já jsem celkem pověstný tím, že „si jedu svoje“, někdy pro lidi až nepochopitelně. To ale vůbec neznamená, že se neporovnávám s ostatními. Pravda, mám „výběrové etalony“ (jedince, se kterými stojí zato se porovnávat – zpravidla jsou vždy LEPŠÍ dané oblasti, než já, protože NEMÁ CENU se porovnávat s kdejakým joudou, to by bylo přímo KONTRAPRODUKTIVNÍ), ale prakticky neustálá kontrola/porov­návání poskytuje nesmírně užitečnou zpětnou vazbu ohledně VLASTNÍ výkonnosti/ús­pěšnosti etc. 🙂

Dávno už se s nikým neporovnávám.

Nejsem ta, která se kdy porovnávala s ostatními, protože mě ostatní moc nezajímali:-))

V mém věku se nepotřebuji nic učit. Životních zkušeností mám dost.

Už dávno, ještě v mládí jsem přišel na to, že je to pitomost. Ale přece jen občas jsem se porovnával, ale myslím, že mi to bylo k prospěchu. Bylo to bez závisti a posloužilo mi to
k nápravě, či přesměrování.