Nenávidím svou matku !! Nemůžu s ní žít !! Rodiče mám rozvedené a k tátovi nemůžu. Můžu se nechat zplnoletnit ??..

Na každé škole by měl fungovat psycholog. Zkus se svěřit tam se svým problémem. Minimálně ti poradí, kam se obrátit.

Vypadá to, že svou matku obviňuješ z toho, že jsou s otcem rozvedeni. Myslíš, že za všechno může jen ona? Otce evidentně bereš, ačkoli on má ženu, která – jak si myslíš, tě nenávidí. Má k tomu důvod? Řekla ti to? Nedomýšlíš si to jen ty? Nevím také co přesně ti na matce tak moc vadí. Že nedokázala udržet rodinu, otec je jinde a ty z kola ven? Není to tak černobílé jak si myslíš. Tví rodiče jsou stále tvou součásti, tak se k nim tak chovej. Zamysli se nad tím, proč ti doma – předpokládám matka – nadává – co ji k tomu vede? Možná má velké trápení ona, třeba se nedokáže s něčím vyrovnat (nabízí se ten odchod otce), ale zkus si s ní o tom normálně promluvit. Nebo z někým dalším z rodiny či přátel. Svěř se tomu, kdo k vám má blízko a komu věříte oba. V krajním případě to bude muset být psycholog.
Nové ženě tvého otce se moc nediv, že neskáče radostí ze sedmnáctiletého vyvdaného potomka, to jsou opravdu výjimky, kde se mají všichni rádi – já ještě takové kromě amerického bijáku nepotkala. Představ si sebe na jejím místě, chce žít svůj život, do kterého jí otcova minulost zasahuje. Je to tvrdé, ale to je život. Nikdo na světě není povinen tě milovat. Pro to, aby tě někdo bral, musíš něco udělat i ty. A jestli se cítíš na plnoletost, spíš se dospěle chovej, kus papíru nic nevyřeší – ostatně je ti už 17, tak to máš za pár. Zkus se osamostatnit, najdi si přátele, nějakou brigádu – nejezdíš si přece domů jen pro čisté prádlo a pro peníze, ale Domů – tak tam něčím přispěj, starostí a ochranou své rodiny a udržováním zázemí.Tvoje máma to asi nemá jednoduché, tak jí teď nepotop i ty. Určitě se tam budeš jednou moc chtít vracet.

No ono je to těžké, kdo ti doma všechno nadává. Jestli máma žije sama, či má nového partnera jako tvůj otec nebo i prarodiče, sourozenci atd.
Těžko radit, protože co napíši nepřijmeš.
S námi dospělými vy děti (i když si už dospělý) máte často problémy, protože vaše potřeby často přehlížíme. A jednou ze základních je pevné rodinné zázemí. A neřeším, kde vznikl problém s rozvodem – prostě jeden z rodičů dal podnět tomu druhému.
Druhou stranou problému je, že děti nechtějí respektovat určité povinnosti které jim s ohledem soužití v rodině vznikají. Opět – bychom mohli psát mnoho.
Okolo 14 –19 let to s námi „mladými“ všechno mlátí. Jednak ti mladí si myslí, že jsou dost dospělí na to aby jim rodiče pořád něco diktovali a jednak ti mladí co jsou ve sklutečnosti rodiči nepochopili, že jejich dítě je již skoro dospělé. Takže ta puberta mlátí se všemi.
Co poradím – vyhoď ze svého slovníku nenávidím. A sežeń si nějakou nezaujatou osobu, která tebe a mámu posadí k jenomu stolu a vzájemně si své problémy vyříkáte. Ta osoba by měla být nestranná s právem kdo přestane respektovat pravidla slušného dialogu dostane právítkem přes prsty a když ne, tak přes pusu. A taky dokáže včas diskusi zastavit a odložit na další termín.
Nečekej, že to půjde hladce. Ale pokud jste standardní rodina, ne nějaká asociální apod. Je šance, že se domluvíte o vzájemné toleranci. Víc nelze asi čekat.
Mámu máš jednu, stejně ona má jen jednoho syna jako jsi ty. Važ te si toho. A mimochodem – taky jsem prožil pubertu hodně bouřlivou a jsou věci za které bych si dneska nafackoval, ale už je nevrátím. Tak alespoň jsem to udělal tak, aby se do podobné puberty nedostaly moje děti.

Zkusil bych zavolat na linku bezpečí http://www.lin­kabezpeci.cz

Vyhledej co nejdříve odborníka,který ti pomůže problém řešit.Je to vážná věc,která může negativně ovlivnit tvůj život,čím déle se s tím budeš trápit sama,tím to bude horší.

Snad by pomohlo i přesto jaké city k mámě chováš…si s ní v klidu sednout a popovídat si . Budeš se třeba divit co ji tíží, co vše musela překousnout než se manželství rozpadlo a nyní kdy s tebou je sama…nic není černobílé a chovej se už dospěle ,vždyť je ti 17let. Buď jí taky oporou v životě. Tátova manželka možná vidí ,jak se chováš doma a nechce s tebou navázat bližší kontakty …
Opravdu začni u sebe a pohovoř si s matkou ,překousni to a vyškrtni ze svého života nenávist…vždyť ti dala život, vychovala tě ,starala se o tebe i ve chvílích kdy ji bylo ouvej…není z tvých řádků patrné zda jsi kluk nebo děvče , ale to nemění na situaci vůbec nic . Zkus jí začít pomáhat , mluvte spolu i když zpočátku to půjde asi těžce ,ale je třeba překročit tu hranici a snažit se pochopit toho druhého a ne jen já já já .....přeju ti ,aby s to dokázal/a/

Ať se tu napíše cokoliv, tak neodhalí podstatu tvého problému. Jediná rada je zajít za psychologem (třeba ve škole) a sním to probrat. Celou záležitost je potřebné řádně rozebrat. Tady se dovíš jen subjektivní názor, ale ne řešení tvého problému.
Doplňuji:
Tvoje situace je fakt složitá a na dálku těžko řešitelná. Začni třeba s help linkou, kde tě odkáží na přímou pomoc. Začala jsi hledat pomoc tady. A honě názorů se schoduje začni hledat u odborníků. Tak to nevzdávej a pokračuj podle této rady. Držím ti palce.

Upravil/a: Mapel

Najdi si kluka u kterého budeš bydlet, nebo přespávej u kamarádky. Až ti bude 18let tak si zřiď účet kam ti bude táta posílat alimenty a z těch plať třeba podnájem. Nejlepší je pokud si najdeš kluka který už vydělává.

Chápu tě, některé matky jsou strašné. Mám to samé. Nebuj jednou jí to vrátíš i s úrokama. A pak se budeš smát ty! Rozhodně to, že tě porodila neznamená, že ti může nadávat. Přinejhorším jí můžeš udat za psychické týrání na policii ať skončí v kriminálu. Takhle se k tobě nikdo chovat nemůže, na to jsou zákony a jsou na tvé straně!!!

Já teda nevím co ti matka provedla
ale napsat že mámu nenávidíš je pěkně hnusný.
kolik ti je že máš v sobě takovou nenávist.