Nenávist k rodičům

Kdo je schopen nenávidět vlastní rodiče a navíc si myslí, že na to má právo, ten asi bude mít problém se vztahy všeobecně.
Nenávist jako taková je jednou z nejhorších aktivit, kterou si člověk sám sobě ubližuje. Otráví myšlenky, otráví srdce i duši.
Co potom zbývá? Láska k ostatním? To sotva. Má takový člověk rád aspoň sám sebe? Bezesporu ne. Nenávistný člověk považuje nenávist za tak samozřejmou, že mu vůbec nedochází, že je něco špatně.

S nenávistí se nerodíš, tu získáváš vychováním a zkušenostmi. Takže ano, bude se to projevovat i v jiné svéře než rodinné.

Přesto bych to tobě za vinu nedával.

Nenávist je emoční reakce na něco co ti ublížilo, případně opakovaně ubližovalo. Díky tomu že se podobné situaci chceme vyhnout, bude nás to pořád ovlivňovat jako strach a předsudky. Je dobře, když nenávist přiřkneš konkrétnímu ději, nikoliv osobě. Pokud tě táta mlátil, nemusíš nenávidět otce, ale zneužívání síly, případně nevhodné výchovné prostředky.
Tak dojdeš k názoru že táta byl sice trouba či gauner a jsi ráda že jsi od něho daleko a už nejsi dítě ale emoce začne ztrácet na síle a přestane říkat že „každý otec bije děti a je třeba se mít na pozoru“. Když uvidíš podobné chování zareaguješ ihned a zařídíš se podle toho, aniž by sis vzpomněla na své traumatizující zážitky a cítila se neschopná bránit jako dítě.
Je velký rozdíl jak reagujeme když nepříjemné věci místo hledání a hodnocení konkrétních příčin zevšeobecníme.
Viz: Celý život mám smůlu.
Člověk pak vidí a hledá jen to aby si potvrdil že tato věta skutečně platí, protože jí věří. Dokonce ji bude před ostatními obhajovat.
Řekni si, „mám dost důvodů nenávidět otce, ale je to za mnou, doufám že se nikdy jako rodič nedopustím stejných chyb a jemu jednou poděkuji že jsem musela hledat jak to udělat a vyhnout se opačnému extrému“

Nemusí to tak být,a pokud Ti rodiče ublížili,tak se aspoň snaž neudělat stejnou chybu na svých dětech.Nenávist by měla časem pominout a bylo by dobré jim říct,nebo aspoň ostatním členům rodiny,co se vlastně stalo.Pokud to není moc vážné,tak bych rodiče spíš ignorovala a nestýkala se s nima,a žila si svůj vlastní život. Ono se ale špatně radí,když nevíme,co vlastně kdo udělal.