Není vám líto těch věcí, které jste se museli naučit ve škole, abyste je pak za celý život ani nepoužili?

Ne, neni. Kdo ví, kdy se co může hodit?

Ani ne, učila jsem se ráda. Jen dějepis mě štval hezky dlouho.

Kdo se vyhýbá vzdělání a získávání zkušeností, je buran. A čím má člověk větší všeobecný přehled, tím více má možností uplatnění.

Ne, spíš mi je líto, že jsem určité vědomosti neměl, byl jsem naivní a dělal jsem kvůli tomu chyby, které komplikovaly moji cestu k úspěchu. Myslím, že školy by nás měly víc učit věci, které potřebujeme pro to, abychom byli úspěšní.

Takové věci jako pravopis by však mezi věci, které se učíme ve škole a které potom nepoužíváme, patřit neměly.

Těch věcí mně ani tak líto není, spíš je mi občas líto mě, že jsem se je musel nadrtit. Raději bych se byl býval učil úplně jiné věci, které mě zajímaly a byly praktičtější. Jenže taková škola, která by mě naučila jen to, co bych chtěl, prostě neexistuje. Vždycky se k tomu nalepí spousta „balastu“, ale takovej je už život. Z toho, co jsem se naučil ve škole, jsem v životě použil tak cca 10%, zbývající jsem se musel naučit sám z knih, časopisů, při činnostech „pokus – omyl“, od spolupracovníků, a taky jsem na něco přišel dokonce i sám 🙂
Nikdy jsem nepoužil např. kvadratickou nerovnici s absolutní hodnotou, průnik jehlanu s kuželem a rovnovážný diagram železo – uhlík, který jsme museli na průmce perfektně ovládat (do detailu nakreslit, znát všechny struktury, příslušné teploty…), přestože jsme nebyli strojaři. Takže i po desítkách let vím, kolik % uhlíku má ledeburit, i když to po mně zatím nikdo nechtěl vědět. Ale já umím čekat a vím, že jednou to přijde a budu tázán. Pak se nadechnu, vypnu hruď a zařvu mohutným hlasem: „Ledeburit má 4,3% uhlíku!“ A můj život bude tímto naplněn.

Neřekl bych líto, mám ale neúctu k těm, kteří stanovují učební osnovy.

Vůbec ne. Myslím tedy věci, co se DALY naučit, výtvarka či zpěv zkrátka byly mimo mé možnosti. Asi záleží na povaze a životním stylu. U mě se prostě potvrdilo to, co mi na tento dotaz (K čemu mi tahle blbost kdy v životě bude?) odpovídali učitelé: „To předem nikdy nevíš!“, třeba BUDE!

Jistě, SPOUSTU věcí jsem ZATÍM nepoužil (podobně jako orwell) a je velká šance, že ani nepoužiji. Bohužel s ohledem na neúprosné odtikávání mého životního času. Nicméně ten fór je v tom, že jsem i spoustu věcí (o kterých jsem se domníval, že mi nikdy k ničemu nebudou) k vlastnímu VELKÉMU údivu v životě použil!

Líto je mi jen toho, že si již NEPAMATUJI všechno, co jsem se kdysi naučil. Je doslova frustrující VĚDĚT že „tohle jsem přeci znal/uměl“ – a bližšího nic víc. :(
S vědomostmi je to prostě jako se šprckou – lepší mít a nepoužít, než nemít a POTŘEBOVAT. Můj názor. :)

hapiky>>> Nemusíš machrovat, že ses učil v Sovětském svazu (nejspíš agitační učiliště). Těm kdo čtou tvé otázky to došlo i BEZ toho, abys odhalil své tamější známky z češtiny. ;) :D :D

Proč by si skladník ze šroubárny nemohl přečíst Vergilia v originlále?

No něco mi například bude úplně k ničemu jako třeba rozložení kytky jo jasně možná pokud chceš dělat s kytkama, ale vlastně tam taky ne tam potřebuješ vědět jak se o ně starat né to jakou mají skladbu. Ale zase nechci tvrdit, že všechno je k ničemu například jak tu někteří psaly, že pravopis je zbytečný to si za se úplně nemyslím, protože ho bez přemýšlení používáme každý den. Neříkám úplně zrušit některé předměty, ale vyškrtat některé blbosti by vážně neuškodilo do dalo by to více času těm důležitějším věcem.

Je pravda, že to byla ztráta času.
Vše důležité jsem se musel naučit mimo školu. Jak správně cvičit, co jíst, jak vyplnit daně, jak mít finance, jak podnikat.
Škola jen vychovává zaměstnance.

Mě je líto toho, co jsem se naučil, čeština dokonce za 1až 2, a teď jsem hodně zapomněl a dělám gramatické chyby.
To, co člověk v životě moc nepoužívá, to se ve stáří z paměti vytrácí. I roky v cizině tomu přispěly.

Nekričte hop, pokiaľ neskočíte. Nikdy neviete dopredu, či niekedy vo svojom živote nevyužijete škole získané znalosti.

Nie, nie je mi ľúto získaných znalostí. Učenie je proces, ktorý rozvíja aj mozgové bunky, zaoberajúce sa myslením.
dokonca dnes, keď už niektoré tie „zbytočné“ znalosti nepotrebujem pre zachovanie života a prácu, pomáhajú mi byť „v obraze“ napríklad pri niektorých otázkach (aj vašich) na tejto stránke.

Uvědomte si, ,, co je vzdělání atd. nikdy nevíte, kdy se vám bude něco hodit třeba při konverzaci. N bo se domnoíváte, tže platí stará moudrost: :mlčeti zlato, bohužel mysleti jsou potíže. To snad nechcete?

„Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme vše, co jsme se naučili ve škole. Člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno. napsal Karel Capek

https://citaty­.net/citaty/271083-karel-capek-vzdelani-je-to-co-nam-zustane-kdyz-zapomeneme-vs/

Upravil/a: annas

Tak to se mně nestalo. (;

Není. Je pravda, že jsou věci, které jsem nevyužil, ale už se mi stalo, že naopak jsem využil to, co jsem pokládal za úplnou hloupost se učit. Dnes klidně zavítám i tam, co třeba nepoužívám a vidím v tom určitou krásu. Kolikrát se dívám do Školních sešitů a využívám poznámky, kolikrát i tam, kde si někdo může myslet, že to nesouvisí.
Dnes se zeptám někoho, čím by chtěl být nebo, co by chtěl v životě dělat a moc dětí nedokáže odpovědět, protože to neví a nemá představu. Za mě většina věděla, čím chce být nebo co dělat. Kdo věděl, tak byl směřovaný a dával se důraz na potřebné učivo a to další tak nebylo bráno. Dnes, když neví, tak se hold musí učit úplně vše. Skutečně člověk neví, kdy se mu co bude hodit.
Já třeba dnes, leč jsem Matematiku nemusel, tak se rád zaobírám a nacházím to krásné s úžasným v tom. Vše, co se člověk učí, je jistě z nějakého důvodu a na světě se to neučí jen tak. Ono je i na učiteli, aby vysvětlil, kde to člověk potřebuje.
Člověk využije 10% z toho, co se naučí, aby zbytek pak zapomněl. To říkával náš ředitel. Tak raději nás učit, to co budeme potřebovat a to, co nebudeme, tak neučil.