Nepřijde vám, že jsou poměrně velké mzdové rozdíly mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými dělníky v České republice?

Antikos: Není ten problém někde jinde? Nejeden VŠ si myslí, že ho všude vezmo s otevřenou náručí, daj mu padesát tisíc, auto, telefon a teplý místečko (jak jim vtloukali rodiče)
Na druhou stranu… nevím, jestli jsi četl můj příspěvek tady v diskusi. Ono i vystudovat je potřeba umět. A mumět to studium pak využít je taky umění. Znal jsem jednoho inženýra, kterýmu jen říct, aby sehnal kanystr s anftou byl problém. Připojit dva dráty byl pro něj problém. Zajet do obchodu pro zásuvku byl pro něj problém… Ale hlavně, že se chtěl s každym bavit anglicky… Obecně je problém, že pokud potřebuju někoho, kdo má komplexní myšlení v daném oboru a to hned, jak nastoupí do práce, kdo mi nepůjde do pěti let do důchodu… nezbývá, než se poohlédnout po někom, kdo má nějaké to vzdělání. Není to stoprocentní, jen co je pravda, ale to, že mezi VŠ takového najdu je určitě významě pravděpodobnější, než že někoho takového najdu mezi lidmi se základním vzděláním.

Je to na jednotlivce, co a jak umí, jakou má ochotu se učit. Stejně se nakonec musí každý učit sám. Ve škole se nic podstatného nenaučí, a to co se naučí stejně zapomene (viz maturita – honem se naučit všechno a po maturitě to zase vypustit).Hl. její myšlenka je naučit se nazpaměť nějakou teorii, kterou musí zpaměti odřííkat (ani nemusí chápat význam oné teorie a po testu je každému jedno jestli si ji pamatuje..)

Firmy stejně nabízejí zaškolení (které bývá úplně všude) v tom co tam bude vykonávat za práci (hodně často pracuje úplně jinak a sněčím jiným než co ho učili ve škole, i když se učil právě na daný obor..) -_-

Mně škola nikdy nic nedala – jen nervy, ztrátu času a nízké sebevědomí. Učím se rád, hodně rád,a le sám pro sebe ne pro školu. Měl jsem často problémy s učiteli (arogantní, hloupí,…) a vůbec s celým školským systémem.

Mně už školu v očích nikdo nepřikrášlí, za bohy bych se do ní v životě nevrátil.

Tvé zkušenosti jsou velmi povrchní. Já dělám to, co jsem se ve škole učil. Ale mimo to jsem se naučil přemýšlet. Vidět svět jinak. Nenechat si dělat na hlavu a jak na to. Na jednotlivci to opravdu není. A nezapomene.. Snad odsune, ale je to jako jízda na kole. Myslím, že ze školy víš spousty věcí, které bys jinak nevěděl. Jen si to nechceš přiznat. Stav dnešního školství je jiná otázka. Zaškolení je pochopitelně potřeba, to Ti ve škole nedaj. Ale vědět základy toho, co člověk dělá, mít nějaké všeobecné znalosti nejen technických, fyzikálních a jiných souvislostí… to ti nikdo jiný než škola prostě nedá. Nebo se je budeš učit sám a hodně dlouho. Já taky nejsem žádnej šprt a problémy jsem měl velké. Neučil jsem se, nenosil jsem úkoly a pomůcky… Nakonec k tomu, abych prolezl mi stačilo nebejt úplně blbej a poslouchat, co říkali, když mi něco nebylo jasný, tak se zeptat… Kde jsem dnes mohl být, kdybych se líp učil…

Zjentek: Nemyslíš, že by tak vznikl příliš jednostranný pohled na věc?

Ne, nemyslím. Co není jednostranné, nebývá ani jednoznačné. A jaký význam by potom měly otázky, na který se prakticky donekonečna nedá odpovědět?
(Zatímco takový dělníci Rokiovi zcela jistě srozumitelně zodpoví, jak to v praxi s těmi mzdovými rozdíly je.)

Pracovat podle svého „nejlepšího vědomí a svědomí“ se dnes už moc nenosí. Ona je taková práce dost těžko opakovatelná, nahraditelná. Proto se čím dál více kloníme k exaktním znalostem a pracem. Dám příklad takového zedníka: Je několik typů. Ale nás budou zajímat dva základní: Jeden, co „umí“. Dělá to třicet let. Jenže pořád umí furth to jedno, namíchat jednu, nebo dvě malty, dva typy omítky a s tím si vystačil z těch třiceti tak dvacet. Ten se nikdy nezabýval tím, proč věci fungují, už vůbec ne na chemicko-fyzikální úrovni. Jenže technologie jdou kapku dopředu. Jednak jsou potřeba větší přesnosti míchání kde čeho, jednak vzniká potřeba ZNALOSTÍ ne jen chemických a fyzikálních, ale kdy co na co použít, za jakých podmínek a podobně. To jsou věci, které člověk vlastními zkušenostmi získává jen pomalu, těžko, omezeně a navíc se ztrátami vznikajících vymýšlením a zkoušením (mimochodem vymyšleného a vyzkoušeného). K tomu přistupuje potřeba toho, aby tohle ten zedník znal řekněme už od dvaceti a ne od padesáti. To se zase začíná stávat těžko zaměstnatelným. Tak proto tu existuje něco jako vzdělání. Takoví lidé jsou pak snadněji zaměstnatelní a zaměstnavatel jim rád připlatí. Získání praktických zkušeností je pak otázkou mnohem kraších dob, řádově o desítky.
A říkám to z vlastní zkušenosti. Vzdělání může fungovat jako jeden z prvotních filtrů při přijímání zaměstnanců.