odpustíte cokoliv každému,odpustilé podraz od manžela když vás začne ponížovat.

Jde o to, co se má odpouštět.Podraz a ponižování od manžela-osoba,která by Vám měla být jednou z nejbližších je na pováženou.Pokud by šlo o dlouhodobější ponižování a podrazy,bych tuto situaci začala opravdu řešit a nenechala ji být.Jste taky člověk jako on a nikde není napsáno, že Vás má ponižovat a Vy mu máte odpouštět a přehlížet,igno­rovat,chápat jako Vaší chybu-ani náhodou!!Zkuste mu to oplatit,jak mu to bude příjemné, pohrozit nebo něco,co na Vaše manžela platí.Nenechte si takové chování líbit,ať už je to manžel, kamarádka, zaměstnavatel, kolega v práci..Přece ze sebe nechcete udělat kopací míč, do kterého si každý může kopnout a ví, že se jim nic nestane..Držím palce a pořádně si rozmyslete, co odpouštět a co už je hodně a jednou pro vždy DOST!!

ne.

manželství (a partnerství jako takové) je dobrovolný vztah dvou lidí, kteří jsou si rovnocenni a ani jeden z nich nemá právo druhého jakýmkoliv spůsobem omezovat, ponižovat nebo ho dokonce fyzicky napadat nebo psychicky týrat, vydírat.

Výjimkou jsou dobrovolné svazky lidí s úchylkama (sado-maso a pod.), ale ti vědí, do čeho jdou.

Takže, pokud vztah není rovnocenný, je to ze strany „toho navrchu“ zaprvé nemorální, pak i nechutné a dokonce i protiprávní.

Ponižování je psychický teror, lze požádat policii o omezení pobytu ve vaší blízkosti (tzv. vykázání, ve společném bytě).

Podraz a ponížení od manžela je třeba řešit. Vyřešit to tak, aby se to už neopakovalo, aby partnerský vztah mohl dále dobře pokračovat. Pokud to vyšeřit nejde a ponižování a podrazy pokračují, nemusí už dál pokračovat manželství.

Jinak se vždy snažím křivdu a ublížení odpustit. Sama v sobě a kvůli sobě, nechci se záští a ublížeností dusit léta.
Odpustit a zapomenout, ale rozhodně si nenechat ubližovat dál!