Je mi 17 let a nejsem ten typ holky, co se zastaví u každého kočáru a
rozplývá se nad každým mrňousem. Upřímně řečeno, kdyby mi např.
nějaká příbuzná nabídla, ať si dítě pochovám, tak to bude jen
z povinnosti. V podstatě donuceně. Nemám ráda řev malých dětí, jsem
vcelku člověk bez trpělivosti a snadno se vytočím. Představa, že bych
jednou měla vlastní dítě je ale šílená. Mamka mi vyprávěla, že když
byla v mých letech, zkrátka někdy v pubertě, tak taky o dětech nechtěla
ani slyšet. K tomuhle všemu mám opravdu obrovský strach z porodu, z té
nesnesitelné bolesti a adopce v tomto případě nic nevyřeší, protože je
to určitě na jednu stranu krásné někoho stvořit. Jak to tedy se mnou
je?
Doplňuji:
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Damiana před 4539 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
V 17 letech bych v tom nehledala problém . Zatím nemáš v sobě
mateřský cit, je na to dost brzy. Tak za 10 let budeš mít jasno, zda chceš
mít rodinu, nebo chceš budovat kariáru.
Víš, jsou lidé, kteří by se nikdy neměli vázat – ani ženit, ani
vdávat. Jsou jedinci, kteří dokážou žít plnohodnotný život bez dětí,
nebo i bez partnera. Ne každý je rodinný typ a ostatní by s ním mohli
být hodně nešťastní.
0 Nominace Nahlásit |
Není na tom nic špatného, ani neobvyklého. Všechny ženy na světě to nemají založené stejně. Nic nelámej přes koleno, nenuť se do něčeho co nechceš, jen kvůli tomu, že je to tak „normální“. Není – žila bys jen podle představ druhých a nikdy bys neprožila vlastní plnohodnotný život. V péči psychiatra (spíš než psychologa) bys možná skončila spíš z důvodu nenaplnění, neustálé touhy po zmařeném úspěchu a celkově nezdařeného života – než proto, že se necítíš a nechceš být matkou. Mnohem lepší je vědět proč děti nechceš, než si jich pořídit celé hejno a pak být krkavčí matkou. Kdo chce a může je mít, obvykle děti má. Třeba se tvůj postoj časem změní, třeba ne. Na tom ale nezáleží. Důležité je jen to, jak si přeješ žít ty sama a jaký život si zařídíš. Nebo jak moc se necháš zmanipulovat okolím. Ale to platí v čemkoli – nemusí jít jen o mateřství.
Jako psycholog ti rozumím, jako žena tě chápu. V sedmnácti jsem měla jasno a svůj postoj jsem nikdy nezměnila (ani na okamžik!). Dnes je mi o dvacet let víc než tobě. Žiji šťastně a spokojeně v bezdětném manželství a nikdy jsem nelitovala. Záleží jen na tom vědět, co opravdu od života chceš.
ad Drap: Tak teď jsi mě rozesmál! Kdyby psycholog v poradně dovedl udělat klientovi během chvíle jasno – to by byl zázrak. Promiň, ale tak to nefunguje. A snad ani to házení všech odpovídajících už předem do jednoho neschopného pytle. 🙂
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Ani se nedivím,že to tak cítíš,jsi ještě mladá na nějaké „mateřské pudy“.Ještě sis nic neužila,všechno máš před sebou,takže čas vše ukáže!Tvoje „biologické hodiny“ jsou ještě daleko.......
0 Nominace Nahlásit |
Klídek – odříkaného chleba největší krajíc.
A dneska není tragédie se věnovat kariéře a nepořizovat si rodinu.
0 Nominace Nahlásit |
Připomínáš mi moji sestru. Práce, kariéra, zajistit si krásné
bydlení… Děti – fuj. Nechtěla je. Pak se narodila první dcera mně.
(Jsem sice o 8 let mladší než moje sestra, ale vždy jsem věděla, že
děti chci.) Opatrně ji okukovala, líbilo se jí si mimčo pochovat. Ale jen
sem tam na chvilku:-) Pak bylo ségře 35 a najednou zatoužila po vlastním!
Ve 36 letech se stala poprvé maminkou a teď její zlatíčko půjde do první
třídy. Je pyšná a šťastná matka, syna si užívá. Do práce se vracela
v jeho 2,5 letech a jede dál svou kariéru. Pomáhá jí manžel a babička.
Další děti už ale nechtěla ani náhodou. Stačí jí, když občas přijedu
já s rodinou. Je mi 33 a čekám naše třetí 🙂 Prostě to máme každá
jinak. A proč ne? Buď to to jednou přijde, nebo taky ne. Špatně je, když
si lidi pořídí děti, protože by měli, ale v hloubi duše je nechtějí a
děti pak trpí jejich neláskou.
A porodu se neboj. Nic tak příšerného a děsivého to není. Až to jednou
přijde a děťátko budeš chtít, zvládneš to. Kdyby to bylo tak strašné,
dávno jsme vymřeli!
0 Nominace Nahlásit |
ja jsem to ve svych17letec citila uplne stejne.a citim dodnes a to je mi o20vic.nekdy je tezke to vysvetlit okoli,ale myslim,ze se okoli nad tim nepozastavuje.damianko,nemas strach,ze na nas ta touha prijde ve ctyriceti?
0 Nominace Nahlásit |
To si budeš muset rozhodnout sama. Možná ti napoví až čas, co je pro tebe důležitější, zda dítě nebo kariéra. Tady ti asi takto nikdo nedokáže fundovaně odpovědět. Ještě nějaký čas počkej, uvidíš jak si uspořádáš hodnoty za několik let. Pokud by takovéto pocity přetrvávaly, zkus si promluvit s psychologem, Dnes je spousta poraden a během chvilky ti udělají jasno.
0
před 4539 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Taky jsem docela dlouho neměla ráda děti. Neřikám, že to musíš mít stejně, ale je dost pravděpodobný, že si k tomu taky přijdeš. Teda nerozplývám se nad kočárama ani dneska, ale už mi nepřijde vůbec divná nebo protivná představa, že je budu mít. Jednou…až na to bude čas…Takže já bych se tim vůbec nestresovala a klidně je dál neměj ráda.
0
před 4539 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
ad Pizlicka: Jestli to myslíš sarkasticky, tak stejným stylem odpovím:
Jasně! Spíš v jednačtyřiceti!
Jestli to myslíš vážně, říkám: Ani omylem. Všude kolem mne se pohybuje
příliš dokonalé antikoncepce.
Drap | 1715 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 688 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |