Pojmenovat děti po rodičích???

Proč ne, mě to přijde roztomilý, ale je fakt, že se to potom plete, zavoláš Petře! a přijde synek místo manžela … :)

Mě to nevadí Moje dcera se jmenuje stejně jako já když jsem s manželem čekala chlapečka chtěla jsem dát jméno po něm protože jeho jméno se mě líbí ale on nechtěl tak pak jsem mu řekla at si řekne jak se bude jmenovat nakonec vybrál jméno po mém dědečkovi.

Má to 2 zásadní ambivalentní aspekty:
1.) plete se to. A s léty čím dál víc…
2.) drží se jakási tradice v rodině

A teď jde o to, co ti vadí míň.

Já bych do toho nešel… …a taky jsem do toho nešel!

PS. Toto platí za předpokladu, že se uvažované jméno líbí OBĚMA rodičům dítěte. Pakliže jen jednomu, vůbec bych o tom jménu neuvažoval!

Pokud se jí jméno líbí, tak proč ne? Tradice musí být =) Ovšem pokud se jí nelíbí, nebo ho chce pojmenovat jinak, tak bych si na jejím místě s manželem zkusila promluvit a zkusit se dohodnout na jméně, které by se líbilo oboum =)
Já se jmenuji taky po mamce (poporodní stres asi =D) a nevadí mi to =) Jelikož brigádničím tam, kde ona pracuje, tak mi říkají Junior, Jr, Devatenáctko nebo taky Dítě… to nesnáším =D Nebo nás taky rozlišují na malá a velká, i když jsem vyšší než ona ,tak jsem ta „malá.“
Samozřejmě, že na zavolání se otočí oba, ale víte co? Když zavolá, tak alespoň jeden přijde =)

Já mám jméno stejné jako mamka a babička, bratr taktéž (po otci i dědečkovi). Prarodiče už umřeli a my máme svoje rodiny, ale tehdy jsme žily všechny tři generace v jednom domě a nevím, že by byly nějaké problémy.
Jaké si to kdo udělá… Každé jméno má nějaké obměny, tak stačí když se používá třeba u dětí zdrobnělina nebo přezdívka. Táta mi většinou říkal „Korunko“ – nevím, jak na to přišel, ale s křestním jménem to nesouvisí vůbec 🙂.
Když jsem čekala přírůstek do rodiny, chtěla jsem dát jméno po sobě (v případě chlapce by mi vůbec nevadilo jméno po otci), ale manžel to kategoricky odmítal ☹. Doma neměl možnost zjistit, jestli to funguje nebo ne a tak se toho prostě bojí.

Argument, že se to bude plést, je lichý. Stačí ždibet důvtipu a rozhodně se nebát.

V naší rodině je to už tradice,že syn v řadě prvorozených je Petr,takže já jsem už 7 a synátor je 8…Ale jinak to moc praktické není,už jen třeba kvůli poště,bance,e­xekuci apod.