Pokud pozorování ma vliv na průběh experimentu – experiment neni povedený. Je to správné?

Obecně vzato, správné tvoje tvrzení není. Pokud pozorování je spojeno s měřením (a to je prakticky vždy), je toto měření vždy zatíženo nějakou chybou, větší nebo menší. Nelze vyrobit ideální měřicí přístroj, ani dokonale zabránit nežádoucímu ovlivňování procesu rušivými veličinami. Chybu zde nesmíme chápat jako něco nepatřičného (jako v matematice), ale jako součást výsledku měření. A je na nás, jak se s tím dokážeme vypořádat. To je ale na dlouhou debatu o druzích a zdrojích chyb a jejich vyhodnocování (dnes se spíš hovoří o nejistotách měření), Na toto téma bylo napsáno hodně knih, to tady řešit nebudeme. Tuším ale na co narážíš. Myslím, že jde o jisté tvrzení týkající se kvantové fyziky, kde výsledek pokusu závisí na tom, jestli se někam kouknu, nebo ne. Tuším, že něco podobného je popsáno v myšlenkovém pokusu zvaném „Schrodingerova kočka“. Zde se dostáváme na kluzkou půdu a na dlouhé vysvětlování, pro které zde není prostor a nevím, zda bych to dokázal stručně a dost srozumitelně vysvětlit. Jen bych chtěl dodat, že záleží na tom, zda při tom zmíněném pozorování jde např. o pokus = volný pád 1 kg předmětu z 10 m výšky, anebo o srážku elementárních částic v LHC v CERNu. V tom prvním případě při rozumném měření těžko něco pozorováním (měřením) zásadně ovlivníš, zatím co v druhém případě je to úplně jiné kafe.

Velká část pozorování (měření) má vliv na měřené hodnoty. Správně vedený experiment s tím počítá, nebo alespoň s trochou štěstí získá informace pro lepší zajištění dalšího pokusu.
Některá tato ovlivnění lze zanedbat, některá lze korigovat a s některými se nedá (možná jen zatím) udělat nic.
Není mi jasný zbytek otázky a vztah k první otázce.