Proč bych měla někomu pomáhat?

Podle mne srovnáváš dvě věci nesrovnatelné. Tím myslím ten tácek a odpovědi zde.
V tom případě prvním to považuji za nehoráznost, nevychovanost, nelidskost. Ve druhém případě to však vidím úplně jinak než ty.
Totiž, pokud člověk umí položit otázku zde, nevěřím, že ji nezvládne svěřit vyhledávači-třeba Google. Jenže to chce také trochu práce a právě to se mu zase nechce. Proto to vrzne sem a udělejte to volové za mne! No a přesně proto mne někdy ony primitivní otázky velmi štvou ☹.
Doplňuji:
Měl jsem na mysli otázky triviální.
To aramah:
Dobrá, nahraďme slovo volové slovy „vy méně líní“.
Je to nyní OK? 😁

Upravil/a: www

Ono je to trochu odlišné, jestli budu pomáhat, někomu, kdo to vážně potřebuje a je odkázaný na něčí pomoc (nemůže chodit, je invalidní........), takovému určitě pomůžu rád, ale nechápu proč bych měl někomu vysvětlovat něco co si může sám najít , kdo má stejné možnosti jako já, proto raději každého nabádám, aby si patřičné informace našel sám, já osobně mám větší radost, když si najdu něco sám, než abych se spoléhal na někoho jiného.
A ti malí fracci co zde píší, by si také měli uvědomit, že je celý život nebudou tahat za ručičku rodiče, že jednou se probudí a budou sami a budou se muset o sebe starat. Jenomže taková je dnes bohužel výchova i ve školách, malá chodí do 3-tí třídy a má vypracovat otázky z internetu, popřípadě jiného zdroje. Kdo jí to nakonec vypracuje? Maminka, nebo tatínek. Takto si výuku vůbec nepředstavuji, ne že bych se malé nechtěl věnovat, ale škola by děti měla učit samostatnosti a dávat dětem úkoly, které vypracují zcela samy a ne aby si děti zvykaly, že to za ně vždy někdo udělá.

IK, mícháš jablka s hruškama, promiň. Dělat za někoho domácí úkol nebo něco jen proto, že je línej jako veš a tuto stránku a jeho uživatele bere jako robota na domácí úkoly ze Čtyřlístku a jejich vědomosti a čas takto vlastně podceňuje, ba ponižuje je podle mne blbost.
Za celý svůj život jsem nezištně pomohla (a pomáhám) tolika lidem, kteří to opravdu(!) potřebovali (ať šlo o „prkotiny“ s domácím násilím, nemohoucností, sebevražednými sklony, těžkými psychickými a osobními problémy a mnoha dalšími), že se to ani nedá spočítat.
Pomoc tomu, kdo to potřebuje, kdo si toho váží atd. – pro to tu jsem a nic za to nechci (snad jen to poděkování, občas, možná). Takovou prosbu poznám a jsem si jistá, že to tak má mnoho dalších kolegů – ostatně, svůj názor svými hlasy projevili a já jim za ně děkuji, stejně tak jako za rozumné vyjádření se v odpovědích na tvou otázku.
Jestli se pomoc nemocnému člověku a vypracování úkolu za líného školáka staví nastejno, je někde chyba. Jen předpokládám, že s takovou výchovou: Vždy se najde někdo, kdo to za mne udělá – pak z líného školáka vyroste pouze ten člověk, který se spolehne vždy na to, že on nemusí nic, protože nějaký dobrosrdečný trouba bude určitě po ruce. Viz případ té paní a odpovědi jiné osoby typu: Co z toho mám já?
A to by bylo set sakra špatné.

Doplňuji:
Přišel mi e-mail od admina, že má odpověď na otázku v odkazu byla smazána! Nevím proč, ani kdo to udělal.
Já si na svém trvám. Pro ty, kteří nevěděli o co jde:
Na výzvu k tomu jak postupovat při výpočtu domácího úkolu, jsem odpověděla:

Zkus si ho vypočítat.

A na tom trvám!
Nejsme tu přece od toho, abychom suplovali líný mozek!

Upravil/a: Damiana

Co z toho budu mít? Dobrý pocit. Dobrý pocit, že jsem dělala něco správně a že někdo potřeboval mojí existenci.

Já jsem dělal rok dobrovolníka na Léčebně dlouhodobě nemocných ve Varnsdorfu. Jediné co jsem dostal bylo tričko, které mi nakonec vzali 🙂. Vzal jsem si z toho ale zkušenost se stářím a umíráním na které by měl být každý připraven.

Pomoc je aj návod, ako si nájsť správnu odpoveď.
Ak už som napísala v otázke
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-zde-lide-pokladaji-zbytecne-otazky-proc-se-nezeptaji-napred-na-nejakem-encyklopedickem-portalu

„Ak niekto napíše otázku na jasnú domácu úlohu so žiadosťou na kompletné vypracovanie, to nie je len lenivosť ale aj ľahostajnosť voči svoje budúcnosti. Ako sa potom naučí neskôr v dospelosti riešiť aj triviálne problémy, ak nebude mať návyk z detstva? Nie všetko nájde na internete.“
Tu je pomoc nie vypracovanie zadanej úlohy, ale návod ako si ju vypracovať, alebo kde nájde spôsob vypracovania. Najväčšia chyba je tú úlohu kompletne vypracovať (ako sa tu už stalo) a ´úbohý´ žiačik si ju len odpíše, ale vedieť nebude.

www už to chápu,když máte pocit že tazatel z Vás okamžitě dělá vola.No kdo by se ne…l že??

Ahoj, IK. Nebyla jsem tu. Tvoje otázka se mi zdá dost zajímavá na to, abych vzhledem k tomu, že byla zadána před pěti hodinami, odpověděla zcela nezištně:
Nejde pokaždé o to, že za svou službu očekává její poskytovatel „odměnu“. Prosté dík většinou stačí.
Pokud jde o zdejší vleklý problém, kdy se pomoci dožadují lenoši a snaží se na úkor ostatních už od dětských let využívat ochoty druhých, potom se nedivím, že zde „odpověďáři“ reagují občas podrážděně.
Nemíním zde nikomu řešit domácí úkol. Když jsem napsala radu, tak jen dílčí, aby byl tázající se žák donucen si úkol vypracovat sám. Pomoct ano, ale myslet za někoho, to odmítám.
Proto také nemám ráda zdejší systém, kde se uvádějí odkazy na jednotlivé otázky. Proto jsem také nesouhlasila s tím, že musím v modré liště ještě dohledávat, kam se má tazatel podívat.
Mám za to, že jestliže si s tím dám tu práci já a odpověď na zadanou otázku najdu, lépe tazateli posloužím, když mu napíšu, kde má hledat a nalezení konkrétní odpovědi nechám už přímo na něm.
Z toho důvodu také ani po připomínce Dr.Axla nejsem ochotná na svém způsobu odpovědi něco měnit.
Když se mne někdo zeptá na právní problém, také píši patřičný paragraf, který daný problém řeší. Nevypisuji jeho text do posledního písmene.
Mladá generace se má naučit výhod internetu využívat, ne je zneužívat., a navíc k tomu zneužívat ty dříve narozené, kteří za kopletní odpovědí vidí snáze získané body.
Je mi líto, ale svůj přístup k pomoci na tzomto serveru měnit nehodlám. Nikdy za mne nikdo nic neudělal a proto jsem se snažila sama za sebe v životě obstát. Byla to tvrdá, ale také dobrá a poctivá škola.
Ano, stydím se za urážlivé odpovědi. I těch je tu, bohužel, dost. Nestydím se za upozornění žákovi, že se má učit.

Ona je pomoc a pomoc. Pokud pomůžeme někomu, kdo sám nemůže třeba pro tělesné postižení, tak je to lidské. Pokud ale někdo žádá o pomoc, ačkoliv si může pomoci sám, tak to je lenost. Také jeden příklad:
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/eiffelova-ves-kde-se-nachazi-potrebuji-to-do-skoly.

Vycházím z prvotního dotazu – na požádání o pomoc se ozvalo: „A proč bych měla?“. Protože to udělá radost nejen příjemci pomoci, ale především tomu, kdo ji poskytuje. Zní to jako obehrané klišé, spousta lidí to skutečně přijme až v závěru svého života, ale je to skutečně tak. Obdarovaný je vlastně ten dárce. A když už se na to někdo musí ptát, musí mu stačit tato odpověď. Je vlastně fajn, že se ptá, ještě to s ním není úplně nejhorší. Lidi co se neptají jsou na tom opravdu zle.