Avatar uživatele
Damiana

Proč jsou rodiče tak obětaví a děti tak sobecké?

Zatímco rodiče by se pro své děti doslova obětovali a jejich chování vůči nim někdy hraničí až s nekritickou sebedestrukcí, jejich děti to stejné vůči svým zploditelům necítí. Jsou mnohem racionálnější, ale i sobečtější.
Jakmile ale mají vlastní děti, model se opakuje. Čím je vlastně definován syndrom výchovy rodič X dítě?
Doplňuji:
Děkuji za vaše odpovědi. 🙂
Je hezké, že valná většina z vás z vlastní zkušenosti ani z blízkého okolí „malé“ sobečky a „velké“ uzurpované nezná. Pokud právě tohle nejsou ony pomyslné rodičovské, růžové brýle, pak je to fajn. Bohužel většinová realita je jiná, jeden případ z mnoha popsala Bohemica. Fungující mama, ale i papahotely jsou také „normální“. Je to tak: Lidé jsou různé…blbé a pitomé…:-)

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 8Pro koho je otázka zajímavá? aramah, iceT, Alesh, anonym, Wang, anonym, anonym, anonym před 4492 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
anonym

Říká se,že dva rodiče uživí deset dětí,ale deset dětí později neuživí rodiče.Asi to platilo už tehdy jen na někoho,tak jako dnes.Nebyla bych tak skeptická a negeneralizova­la,lidé jsou různé 🙂 Moje děti jsou dlouho dospělé,vybraly si každé vlastní cestu životem,karié­ru,partnera atd.Syn žije dlouhá leta v zahraničí,dcera cca několik hod.cesty autem daleko,ale jsou z nich slušní lidé (a rodiče) ačkoliv já nejsem rozhodně typ rozmazlovacího a nekritického rodiče.Výborně spolu vycházíme (občas spolu i vyběhneme) ale víme,že se na sebe můžeme spolehnout.Už se to několikrát prokázalo,tak věřím,že už k nějakým náhlým zvratům a změnám v chování nedojde a nenechají mě umřít opuštěnou někde v LDN.Moje přítelkyně je opačný případ.Ona-sama rázná,samostatná žena-lvice vychovala dva lidi,kterým se stále obětuje a oni,dávno v dospěláckém věku jsou na ní naprosto zavislí.Ona teď bohužel choří s rakovinou prsu a k tomu si zlomila kotník a ukazuje se,že ani tato okolnost nedonutí ty pětadvacetileté spratky aby jí s něčím pomohli. Ale abych nebyla tak hnusně správňácká-vnučku silně rozmazluju a soudnost v jejím případě jde poněkud bokem.Aby ne,když je to ta nejroztomilejší a nejšikovnější holčička (minimálně) v EU ! :D

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

Mám dvě dávno dospělé děti a musela jsem se hodně naučit, aby naše vztahy obstály. Předně jsem pochopila, že na mé rady a rozumy nikdo není zvědavý. Takže je poskytuji, až když si o ně řeknou. Pomoc jsem nabídla, ale nevnucuji se. Děti mají svůj život a svou rodinu. Rodiče jsou fajn, pokud jsou samostatní a soběstační. To není sobectví. To je realita dnešní doby. Ty naše „nevděčné“ děti mají co se ohánět, aby v dnešní době dokázaly slušně žít.
Od určitého věku dětí by se měli zřejmě učit samostatnosti jejich rodiče. Nasměrovat vše na to, že děti zahrnujeme stále svou láskou a péčí a dusíme je tím, že jim dáváme něco, oč ony samy nestojí, to je špatná cesta. Je třeba hledat a najít kompromis – dát tolik, aby to nikoho nedusilo. Být tu pro své potomky, když budou potřebovat podporu nebo pomoc. Umět si říct o pomoc a nečekat, že ty naše ratolesti pochopí samy od sebe, že je od nich něco očekáváno. V žádném případě nečekat vděčnost. Je to pro mne nenáviděný výraz hlavně díky babičce. Ta nás všechny tak otravovala tím, že za všechno čekala vděčnost, že jsme se bez její pomoci a darů koukali raději obejít.
A jiný pohled na tento problém je to, že rodiče jsou samozřejmě obětaví (většinou) k dětem, které přivedli na svět a vychovali je. Přijde ale čas, kdy je třeba děti nechat volně dýchat a samostatně žít. Prostě nelpět na tom, co jednou stejně musí odejít.
Nemyslím si, že děti by mne nechali bez pomoci, kdybych ji opravdu potřebovala. Pokud si ale mohu poradit jinak, tak nemusím tuto možnost zkoumat. Možná bych se dočkala potom zklamání, nebo naopak zadostiučinění.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Alesh

Čistě fyzikálně vzato je to jen zákon akce a reakce. Čím větší „bobánek“, tím větší bude zmiňovaný efekt. Dítě je čím dál víc bráno jako zázrak, jednak s ohledem na čím dál složitější početí a jednak na základě obracení hierarchie společnosti. Dříve platilo, že čím starší osoba, tím váženější, dnes je to spíš naopak. Podle toho to vypadá, je to medvědí služba našim potomkům.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

Kdesi jsem četl, že je to jakousi „přirozeností“ – každý člověk je „od přírody“ sobecký – nejspíš se to tak naučil, aby přežil – a altruismu ho teprve učí rodiče výchovou.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Nemyslím si, že tento model platí. Znám mnoho případů, kde tomu tak neni.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
sevos

Tak nevím,máme 3děti,ale ani o jednom to říci nemůžeme a to jsou pomerně mladí 27 ,20 , 18.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hanulka11

jistě je to různé – každá rodina to má jinak – ale znám v okolí to co píše Damiana … děti nemají na rodiče čas i kdyby se rodiče rozdali – určitě je to výchovou .......nevím my to v rodině nemáme

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Funna

to co jste popsala je problém hlavně nedospělců…jakmile se z „telecích“ let dostanou, nemám pocit, že by své rodiče nějak přehlíželi, protože konečně pochopí, že oni to s nimi nemysleli tak zle, jak se jim dřív zdálo a že vlastně měli ve všem pravdu..
a navíc…Vy za své dítě cítíte zodpovědnost, Vy jste ho přivedla na svět…dítě tu potřebu nemá…tu začne mít až v okamžiku (aspoň to správně vychované), kdy ta nemohoucí budete Vy

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ZangetsuTS

Tak dobrej vtip jsem ještě nečetl
Proč jsou rodiče tak obětaví a děti tak sobecké 😁
Možná že u tebe to je jiné ale u mě jsem ja obětavý a oni ke mě sobečtí -_-

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
anonym

Na stesti nikoho takoveho ve svem okoli neznam …
neznam rodice kteri by se obetovali .. a neznam ani zadne deti, nebo uz dospelaky, kteri by byli vuci rodicum nejakym zpusobem sobecti.
Myslim, ze do rodiny by ani tyto " vlastnosti " snad nemeli patrit. Nikdo by nemel byt ani obet, ani sobec … ( i kdyz : ja jsem trochu ten sobec )..
ba ne : Vsichni by si meli byt tak nejak rovni . V jedne linii.
Mozna je chyba v tech rodicich. ze s enejak moc obetuji a pak cekaji od deti take , ze se budou obetovat.
Podle me je nejlepsi vychova – ty deti vubec nevychovavat. Jim staci jen to " pozorovani ". Ne " vychovne rady ". To pozorovani je podle me to nejlepsi . Z neho si nejvice vezmou do sve budoucnosti.

  • iv-

před 4492 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Díky za názor. Hezký večer. 🙂

před 4492 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek