Proč máme otisky prstů? Co je jejich původní účel?

Podle některých je účel papilárních linií(otisky prstů) takový, že nám usnadňují držení hladkých předmětů díky zvýšení tření. Jiní vědci zase tvrdí, že papilární linie zvyšují citlivost hmatu.

Zdroj: www.osel.cz/in­dex.php?clanek=4215

riminalisté z daktyloskopického cechu se z papilárních linií na lidských prstech radují, neboť jim už po léta napomáhají identifikovat podezřelé. Příroda nám je však jistě nenadělila, aby udělala radost lovcům zločinců. Ale proč vlastně?

Papilární linie, jejichž konkrétní uspořádání je každého člověka jiné, nejdou výlučnou lidskou výsadou. Najdeme je u většiny primátů, kteří mají prsty. Polštářky pod jednotlivými „prsty“ mají drobnými liniemi zvrásněné dokonce i jihoamerické drápkaté opičky. Vědci tedy z dobrých důvodů předpokládají, že zvrásnění prstů plní nějaký důležitý biologický účel. Ve snaze odhalit tento účel spolu v současné době soupeří zastánci zhruba dvou okruhů hypotéz. První z nich bychom mohli nazvat hypotézou hmatovou. Její zastánci tvrdí, že papilární linie vylepšují naše hmatové schopnosti. Druhý okruh hypotéz je založen na představě, že drobné vrásy na povrchu prstů usnadňují uchopování předmětů. Nedávno publikovaná studie Rolanda Enose a Petera Warmana z univerzity v britském Manchesteru silně podlomila argumenty zastánců jedné z teorií druhého okruhu, která smysl našich papilárních linií hledala v uchopování hladkých předmětů. Z jejich rafinovaných experimentů se sklem vyšlo najevo, že papilární linie nejen že k lepší přilnavosti prstů nenapomáhají, ale dokonce ji zhoršují. Podle nich není však není „uchopovací“ hypotéza zcela pohřbená. Papilární linie se mohly naopak vyvinout pro lepší přilnutí k drsným typům povrchů, jako je např. kůra stromů nebo k uchopování mokrých předmětů. Voda totiž snadno steče do prohlubní mezi vrásami a předmět poté tolik neklouže.

Zdroj: http://www.21sto­leti.cz/view.php?cis­loclanku=2009061901

Otázka je velmi zajímavá, donutila mě hledat a pátrat… a jsem zase o něco chytřejší… i když ne o moc 😁

Odpověď teoretickou vám dali kolegové, já tedy přidávám „odpověď“ filosofickou…

Zdá se že otisky jsou dokonalou součástí člověka, jsou jedinečné, neopakovatelné, originální, jenže to je celý člověk. I jednovaječná dvojčata nejsou identická. Těžko říci co je původním účelem toho, že jsme všichni stejní (dvě nohy, dvě ruce, dvě oči, uspořádání orgánů atd…) a přitom každý jiný (tvar lebky, výška, barva očí, barva vlasů atd…)

A na závěr ještě zajímavosti, které jsem na toto téma našla:

• Uspořádání papilárních linií je asi

z 90 % podmíněno geneticky a z 10 % je závislé na vnějších podmínkách, což mimo jiné znamená, že shodné otisky nemají ani jednovaječná dvojčata. Jejich otisky se shodují v základních vzorech, ale odlišují se v drobných detailech.

• Papilární linie se zakládají ve 3 měsíci vývoje plodu.
• Existuje souvislost mezi některými dermatoglyfy a chromozomálními aberacemi (= poruchami). Příkladem mohou být typické dermatoglyfy u žen s Turnerovým syndromem (v karyotypu se vyskytuje pouze jeden chromozom X), „opičí rýha“ u lidí s Downovým syndromem (trizomie 21. chromozomu) apod. Dermatoglyfika může být tedy využívána i v lékařství k pomocnému stanovení diagnózy.
• Vzhledem k tomu, že papilární linie jsou založeny ve škáře, dermatoglyfy se obnoví i po poškození pokožky (popáleniny nebo odřeniny).