Proč se najednou nemůžu normálně zamilovat?

Sorry, ale těžko odpovědět. Z historie na odpovědích si nepamatuju, že by ses někdy normálně zamiloval 😉
(Normálně se zamilovat u mně znamená zamilovat se do někoho s kým občas prohodíš nějaké slovo a koho čas od času vezmeš za ruku a dáš mu pusu – či nějaký ekvivalent těchto akcí v případě lidí s nějakým zdravotním postižením)

A proč bys nemohl? Je to jen čistě na tobě. Jistě, zamilovat se není sednout na tramvaj a jet na konečnou. Ale musíš pro to něco udělat, být připravený. Obdivovat americké her(eč)ky není to nejlepší. Ä do tvé mysli a tvého srdce nikdo nevidí.

Pane, měl byste si uvědomit, že věci jako láska nejsou to, čemu byste se měl tak vášnivě oddávat. Jste asi pěkný flamendr, takže Vám bez skrupulí říkám, že byste se měl vzdát těchto aktivit a stát se spirituálně svobodným, jako jsem já. Hlavně nesmíte pro lásku lkát nebo někomu spílat. A už vůbec se nesmíte chovat frivolně. Buďte duchovně svobodný jako já!

Pokud byste chtěl nějaké akurátnější informace, napište mi, dám Vám bohatou exemplifikaci toho, proč jsem volný.

Poprvé jsem se naplno a asi nejvíc zamiloval v 11 letech a to že mi ta láska pak řekla „blbečku už se s tebou nebavím…“ bylo pro mě obrovské zklamání.
Od tý doby jsem se už tak hluboko nikdy nezamiloval = si v každém vztahu nechávám „zadní vrátka“ aby případný rozchod tolik nebolel.