Virtuální milenecký vztah?

funguje, ale je to jako lízat nanuk a nerozbalit si ho. 🙂

No,možná by to fungovat mohlo,ale jen v té virtuální rovině,protože si myslím,že ti dva si takovou komunikací mohou velice rozumět,mají o sobě jakéstakés představy,ale jakmile by se setkali,tak se ty představy mohou dost lišit.

Pokud máš na mysli sex, pak jo – ten určitě fungovat může. Když máš kvalitní technický zázemí, bohatou fantazii, otrlý žaludek a nízký nároky na získaný prožitek :)

Pokud myslíš vztah na dálku, je to otázka jiná. Záleží, jestli jste se poznali v reálným životě a na dálku (virtuálně) jste najednou nuceni nějaký čas fungovat (práce/studium v zahraničí atd)… a nebo jestli je váš vztah virtuální sakum prdum se vším všudy, tedy i s tím seznámením se.
V tom prvním případě hodně záleží na motivaci obou partnerů vztah udržet a taky na „už prožitém“. Čím víc společných zážitků a překonaných trablů vás k sobě poutá, tím větší šance, že váš vztah to odloučení přežije. Osobně na to ale moc nevěřím – znáš to: sejde z očí, sejde z mysli :)

A jestli se jde virtuálně seznámit a zamilovat – asi budu za exota, ale věřím tomu, že jde. A co je na tom špatnýho? Vždyť kolik lidí se už seznámilo na inzerát v novinách, pak si třeba měsíce/roky dopisovali… a taky jim vztah klape! Internet je akorát záludný právě v tom, že je tam ta děsivá anonymita – kdekdo má tendence více či méně „vylepšovat“ svoje já, aby zaujal. A to nemluvím o úchylácích, jiných prapodivných exotech, ztroskotaných existencích atd… V reálným životě máš šance potkat někoho „normálního“ mnohem vyšší – ale když nebudeš dostatečně obezřetná, narazit můžeš samozřejmě i tady.

Takže za sebe říkám, že zamilovat se virtuálně DÁ, ale vést po síti vztah mi přijde jako zhovadilost nejhrubšího zrna. Ať se na mě lidi zlobí, nebo ne :))

Někdo zkušený již dlouho před námi konstatovat, že milovat, i třeba vroucně se dá i na dálku, ale není to ono.

A co přesně tím myslíš? Vztah na dálku, kde milenci provozují např. společný sex před webkamerami?

Nebo zamilovanost do virtuální partnerky (tedy neexistující lidské bytosti)?

nefunguje,snad v románech.

Zdroj: žolík

Virtuální milenecký vztah je jedna z forem virtuální reality nebo virtuálního prostředí.

Virtuální realita má nejčastěji formu počítačové hry, která umožňuje uživateli reagovat na podněty ze simulovaného prostředí. To se již používá. Jsou známy učební programy (trenažéry) pro budoucí řidiče, kosmonauty, lékaře apod. Není proto obtížné si představit trenažér, čili počítačovou hru, kde v počítači bude naprogramovaná mladá žena, u které bude možnost nastavit různý stupeň sexuální zkušenosti (např. od panny až po prostitutku). Nezkušení muži se na tomto trenažéru budou učit jednat se ženami, např. jak oslovit neznámou ženu, jak poznat je-li zkušená či nikoli, jak získat její sympatie a jak s ní prožít noc plnou vášně.

Podobně jako je u trenažeru pro kosmonauty je možné simulovat stav beztíže, je možné u trenažeru pro svůdníky žen simulovat příjemné nebo nepříjemné pocity muže při dobývání ženy (např. pocit líbání, facky apod.).
Podobně jako kosmonaut nekončí svoji práci učením se na trenažeru, ani mladý muž by neměl končit láskou ke stínu na obrazovce počítače. Ten pravý vztah se bude odehrávat po skončení výuky až v realitě.

Podobné trenažery je možné sestavit i pro ženy a dívky, by si vyzkoušeli, jak odolat násilníkovi, nebo jak se oddat neodolatelnému Rambusovi.

Závěr: Ano, někde ve světě již něco podobného určitě existuje, ale je to příliš drahé a zatím málo dokonalé. Počkejme si ještě pár desetiletí, kdy virtuální realita v oblasti mileneckých vztahů bude samozřejmostí a muží se budou při seznamování se ženami ptát: „Už jste byla na trenažeru pro výuku líbání?“