Popisovat se může cokoliv. U osobnosti se popis (vnější) spojuje většinou s charakteristikou nepřímou (vnitřní). Na základě konkrétního jednání vyvozujeme vlastnosti. Občas jsem používal k popisu pohlednice nebo jiné obrázky…

U popisu je důležité, abyste pojmenoval správně části popisovaného objektu, zachoval návaznost, tedy logické řazení.

Kompozice:
Můžete nejdříve podat ucelený obraz částí a vlastností nebo popis jednotlivých fází. a děje.

Popis má být přehledný, uspořádaný (od částí k celku, od důležitého k méně důležitému, od zajímavého k méně zajímavému nebo naopak). Od blízkého ke vzdálenému, shora dolů, zleva doprava atd.

Návrh osnovy u popisu:

1. V úvodu uvedete, co nebo koho budete popisovat.
2. Vlastní popis – může být

1. statický: části, vlastnosti, vztahy.
2. dynamický: činnost, děj, vztahy mezi nimi, důsledky, zdůvodnění kroků

chronologické řazení
3. Závěr – výčet předností, nedostatků, významných rysů u statického popisu, (u dynamického pak výsledný efek); význam, doporučení , využití atd.

Popis osoby:

1. Koho jsem si vybral
2. Celkový vzhled (výška atd.),, výrazné rysy (chůze,, typické pohyby, chování), pak popis jednotlivých částí těla – hlava, obličej, vlasy, noc, oči atd. ; oblečení

Názornost – přirovnání, obrazné formulace – využít různá rčení atd.

Druhy popisu:

1. prostý – ten se týká popisu knihy či osoby, jak jste uvedl
2. odborný – je náročnější patří do stylu odborného – je přesnější, ten bývá doplněný obrázky
3. umělecký – líčení . patří do stylu uměleckého ( liší se užitím jazykových prostředků – popis lyrický

Statický popis = popis předmětu x dynamický = popis děje – sem patří např. popis pracovního postupu .

Jazyk:
převažují podstatná a přídavná jména (pojmenování a vlastnosti), příslovce (místa, času, způsobu), sppjky, číslovky (přesnost). U statického slvoesa ustupují do ppzadí, u dynamického popisu slovesa – neopakovat je, dále dějová přídavná jména.

Syntax – několikanásobné větné členy, výčet, přívlastky.

Vl. věd.

V jakém jsi ročníku, ono se to ročník od ročníku mění totiž. My jsme měli „neomezenou moc.“ 🙂
Doplňuji:
My píšeme spíše slohové útvary typu Vypravování nebo Popis – příprava na maturitu. Mě lépe sedne ten popis jelikož u vypravování si musíš sakra dávat pozor na přímou řeč, ve které já pluji aneb učitelka nám to vysvětlila 20× jinak že se dá dělat. Od té doby když mohu píšu jen popis. 🙂

Upravil/a: anonym

Popiš Bibli a tady načerpej inspiraci… 🙂

Zdroj: http://www.you­tube.com/watch?v=hUJ­Lfsm2lnI

Huxo, pokud to má být popis, tak musíš napsat popis, ne obsah. Uvědom si, co to je za slohový útvar, udělej si osnovu a vyber si knihu, kterou budeš popisovat.
Dál už by to snad mělo jít.

Popis si dává za cíl popsat nějaký jev, děj, předmět, vzhled osoby nebo určitou činnost. Popis by měl být výstižný, abychom si mohli učinit vlastní představu o popisovaném objektu. Může být doplněn schématy, náčrtky, obrázky apod. Důležitá je volba pořadí při popisu jednotlivých částí (začínáme nejdůležitějšími prvky, postupujeme k jednotlivostem). Podle toho, k jakému účelu a komu je popis určen, rozlišujeme popis prostý a popis odborný. Mezi oběma typy popisu neexistuje ostrá hranice. Popis prostý usiluje o co největší názornost, popis odborný pak o co největší přesnost.