Řidiči, jak se cítíte, projíždíte-li dlouhým tunelem?

Nevadí mi to. Nemám žádné klaustrofobické příznaky. Tunely bývají dobře osvětlené, tak je mi to jedno.

Na mně to nikdy nemělo žádný vliv. Spíš jsem byl vybuzený při jízdě na úzkých exponovaných silničkách se serpentinami někde v horách. Zvláště když neměly ani svodidla.

Nevadí mi to…
(Vadí mi jen pokud jedu neznámou trasu podle navigace, za tunelem mám odbočit a navigace v tunelu zblbne – ztratí GPS… a chytí ho až poté, co 5 x odbočím. Blbě.)

cítím se jako v tunelu…

Pokud je na konci bílé světlo, tak dobře ;)

Je to uspávající.

Tunelem jedu dokonce rád, pokud je osvětlený a má rozumný podélný spád. Ale nerad vzpomínám třeba na tunely v Norsku, které byly ještě tak před deseti lety často vůbec neosvětlené a dokonce někdy se jim nepodařilo odstřelit plný profil, což bylo označeno prostě jen bílým cákancem vápna na vyčnívajícím šutru. Loni jsem tam viděl takové už jenom dva a krátké, jen pár set metrů.
Na druhou stranu mi opravdu nedělají dobře podmořské tunely, třeba pod přístavem v Hamburku nebo v Amsterdamu nebo v Rotterdamu. Tam, co jedete dolů 12 % jako lochneska, nad vámi ten prohnutý strop a víte, že se budete za chvíli zase drápat 12 % nahoru. Vždycky mě napadne, že mi v té úvrati dole chcípne motor. A já budu jezdit setrvačností tam a zpátky jako kyvadýlko, pak se auto zastaví… a ze stropu začne stříkat voda.

Upravil/a: magorvkleci

Ano, nedělá mi to dobře, ani jako spolujezdci. Vlak mi nevadí, myslím, že je to proto, že člověk nemá takový rozhled jako v autě – ten tunel nevidí v celé jeho kráse/zrůdnosti.

Pociťuji efekt tunelového vidění, jinak to se mnou nic nedělá.