Schazovali vás v dětsví rodiče?

No, mně dětství právě probíhá, ale rodiče mě neshazují. Jenom můj otec, ale ten je věčně z baráku, takže trávím většinu času s mamkou, jež mě plně podporuje (někdy až přeceňuje). Mám kámošku, jíž to její mamka dělá, ale já s tim nic udělat nemůžu a mluvení s ní o tom ji jen rozrušuje. Toť má odpověď ;)
Doplňuji:
btw. barbakan tím myslel, že tam máš pravopisnou chybu. Píše se shazovat ;)

Upravil/a: Lorrien

ne, nikdy se mi to nestalo… ale tak, každý člověk je jiný a vychovává děti podle svého, občas ne příliš dobrého svědomí a vědomí, s tím bohužel nikdo nic nenadělá.
Myslím, že ponižovat děti není správné, ztratí motivaci, touhu něco dokázat, rozvíjet fantazii a zkoušet nové věci.

Pan kolega to myslel tak, že se tohle slovo píše SHAZOVAT…

Mě osobně tedy ne, ale znala jsem manželství, kde tchýně opravdu dost bezohledně ponižovala svého syna nejen před cizími lidmi, ale hlavně před krásnou a úspěšnou snachou. Vypadalo to hrozně. Toho chlapíka byste litovali. Takový zamindrákovaný, nehezký a neúspěšný člověk.
Chybu udělala ale jeho žena, když mu dodala mu takové sebevědomí, že se stal „mistrem světa“! Ona se rozhádala nejen s tchýní, ale i s celou rodinou, vytáhla ho nahoru, sehnala mu dobrou práci a její manžel si po čase tak „věřil“, že ji podváděl na každém kroku a nakonec začal kritizovat on jí. S maminkou byli najednou nejlepší kamarádi a shazovali tu ženu. Manželství se nakonec rozpadlo dost nechutným způsobem a navíc z jeho strany!

Už tomu rozumím a co se týká otázky,tak matka mne určitě neshazovala,natož neponižovala,spíše naopak i přesto,že jsem byl malý grázl! před nikým

Myslím že ne. A ani netuším, proč by to někteří rodiče měli dělat.

Ne to rodiče nedělají.
Ani nikoho neznám .

Určitě by to dělat neměli.
Mně jen jednou maminka řekla že neví proč mi to učení nejde, když moje sestra je tak dobrá. A já jsem se hluboce urazila, řekla jsem si že sestra se všechno naučí jak cvičená opice ale já dávám přednost logice a to je lepší.
No a výsledek je, že pokud ta paměť ještě měla trochu šanci kdybych trochu „zaopičila“, tak po mém smrtícím úderu jsem si už jen ospravedlňovala že na to nemám a mám na jiné věci…pochopila jsem že to není dobře až když jsem měla vlastní děti a pak s tím něco začala dělat…to rozhodně nebylo maminčiným záměrem.
Rodiče si občas s něčím nevědí rady a pak se snaží dítě vyprovokovat, jako poslední možnost, ale zlost funguje jen v silových výkonech. Může tě někdo donutit pořádně kopnout do míče když ti řekne že jsi srab, ale nenaučíš se násobilku na to musíš být v pohodě…
Je taková možnost to co slyšíš nebrat jako fakt, nebo pravdu, ale jen porozumět co ten člověk říká a jaké emoce při tom má. Čím lépe pochopíš, tím méně to má na tebe dopad. Jen můžeš říct třeba „aha“ nebo „rozumím“ a tím je to vyřízené. Když ponižování nemá žádný účinek tak ten druhý časem změní taktiku.

Nás nebolo treba v detstve zhadzovať. Puberťackymi vylomeninami sme sa zhadzovali sami a dobrovoľne.
PS. zhadzovanie nie vo význame ponižovania, ale po našich akciách potom padali poznámky typu: skončíte v kriminále,…