Svatba – ano či ne?

Jsem pro svatbu. Původně to bylo myšleno jako „posvěcení“ vztahu a tak by to i mělo být. OVŠEM co bych na její dnešní podobě radikálně změnil, je ten trapný a nestoudný předmanželský slib. N.D.Walsch v knižní trilogii „Hovory s Bohem“ navrhuje novou podobu předmanželského slibu, který i on sám na svatbě se svou nastávající, s níž nyní už desítky let šťastně žije, použil. Vléva novomanželům optimizmus a radost do žil a neděla ze ženy „služku“ jako ten, který se v současné době skládá.
Na druhou stranu jsem proti svatbám z donucení a pro peníze. Ženit a vdávat se má z lásky a ne z vypočítavosti. A než si někdo někoho vezme, měl by si šeredně rozmyslet, jestli do manželství chce, aby se zas za měsíc nemusel rozvádět. Jak k tomu pak přijdou děti, které za nic nemůžou?

Já s vámi souhlasím taky si myslím že pokud se dva mají rádi a chtějí založit rodinu měli by se vzít. Vše ale záleží stejně na tych dvou jak se oni rozhodnou tak to budou mít.

Výhody i nevýhody má obojí, ale pokud mají dítě, tak jsem pro svatbu.

Já si myslím, že svatbu určitě ANO. Pokud dva chtějí založit rodinu, tak to je určitě na místě. Když spolu jenom tak žijí a nechtějí mít zatím děti, tak to je potom něco jiného. Ale jakmile je dítě, tak je manželství opravdu lepší. Když se dva vezmou, tak mají stejné příjmení, jsou oficiálně svoji a podle mého názoru má i dítě malinko větší pocit jistoty. Člověk sice nikdy neví, kdy se může něco tzv. „podě.at“. Ale kdo si s někým něco začne s tím, že se chce rozejít nebo rozvést, že?

Sice znám lidi, kteří jako by si mysleli, že je svatba přežitek, ale valná většina je opačného názoru a jsou oddaní a nebo to brzy plánují.

Mnozí si budou přát svatbu,ale žít se dá spokojeně i na „psí knížku“.V tom případě by měly být z mnoha důvodu ošetřeny právně ,tedy písemně majetkové poměry.

Já beru svatbu jako zpečetění vztahu. Je to lepší i z právnického hlediska.

Vzhledem k finanční negramatnosti mého přítele , bych se nevdávala.

Ja nevim s tou svatbou,taky jsem byla vdana z lasky a vidinou rodiny,no kdyz laska vyprchala tak se z citu stal zvyk a bezne starosti se stali rutinou,nastal stereotyp a byvaly zacal popijet aby jak rikal stravil me starosti(pry zbytecne)tak jsme skoncili u rozvodu,tech tahanic okolo toho az 6 let byly pro mne vycerpavajici,nebot najednou ale to pouze u soudu,mel nejvetsi zajem o rodinu a bezne starosti,ale vylezl ze dveri a zapomel.Nyni ziji na psi knizku a to 15let stastne a spokojene.Tak ze,jsem pro to druhe.