Svatba v kostele

Zkuste si pročíst odpověď v odkazu.
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-je-to-se-svatbou-verici-neverici-v-kostele

Při církevním sňatku platí, že „co bůh spojil, člověk nikdy nerozlučuj“. Proč uvažovat hned o rozvodu? Další případný sňatek již jen civilní.
Doplňuji:
Církevní sňatek zruší až smrt, i když došlo k jisté změně. Doplňuji z Novinek.cz

„Platně uzavřený katolický sňatek je nezrušitelný a končí až smrtí jednoho z manželů, proto by rozhodnutí mělo být co možná nejzralejší,“ dodává.
Snoubenci musí splňovat mnoho podmínek, aby se mohli vzít, a je právě na knězi, aby zjistil, jestli jsou všechny tyto podmínky splněny.

Katolická církev rozvod neuznává a u dvou pokřtěných katolíků ho nepřipouští. Zbavit se manžela nebo manželky můžete jen tehdy, pokud dokážete, že při uzavírání sňatku nebyly splněny všechny podmínky, a tím pádem byl sňatek od samého počátku neplatný.

„Existuje asi čtrnáct překážek, které brání platnému uzavření manželství. Jednou je třeba zatajení psychické nemoci,“ vysvětluje Blaha.

Naproti tomu sňatek uzavřený mezi katolíkem a nekatolíkem je platný, ale není svátostný, k rozvázání takového sňatku může dojít podstatně snadněji.

http://www.no­vinky.cz/zena/vzta­hy-a-sex/191691-ze-svatby-v-kostele-se-hned-tak-nevyvazete.html

Upravil/a: annas

Můj zeť měl 1.svatbu v kostele,ona byla z věřící rodiny,on ne.Co tomu předcházelo,než se vzali,nevím,ale musel tam podstoupit nějakou přípravu na sňatek.Po roce se rozvedli a po čase,kdy se ona chtěla vdávat podruhé – také v kostele,mu pořád vyvolávala a prosila ho,aby jí podepsal nějakou listinu,bez které by svatbu v kostele mít znovu nemohla!Takže to jde asi vždycky nějak zařídit!

V kostele se můžete vzít, i když je křtěný jen jeden z vás – v tom případě kněz musí požádat u biskupa o dispenz s vysvětlením, proč není i druhý ze snoubenců pokřtěný – i dospělí se mohou dát pokřtít, tak proč jsi to neudělal před svatbou. S žádostí o svátost manželství (ústní, prostě: pane faráři, chceme se vzít v kostele…) si zajděte na příslušnou faru, nejlépe v místě bydliště jednoho z vás. Je potřeba jít s předstihem několika měsíců před plánovaným sňatkem, protože budete ještě docházet na přípravu – co svatba znamená po církevní stránce a tak, vyplníte také papíry. Po svatbě by bylo vhodné, abys i Ty přijmul svátost křtu. Požádej o ni též faráře, klidně najednou spolu se svatbou. Příprava na křest u dospělého obnáší přípravu už od podzima, probírá se katechismus, a křtí se pouze na Bílou sobotu – na rozdíl od malých miminek, která je možné křtít kdykoli. Zároveň s křtem pak obdržíš i svátost eucharistie = svaté přijímání, které bude pod obojí způsobou, a svátost biřmování.
Co se týče Tvé otázky, zda je možné udělit svátost manželství opakovaně – běžně se to neděje, slib jste si dali před Bohem, a co Bůh spojil, to člověk nemá právo rozdělit (Marek 10,9). Možná znáš někoho, kdo se oženil v kostele a je rozvedený. V tom případě ale nejde o rozvod církevní, jen civilní (dnes již při svatbě v kostele má sňatek církevní i civilní platnost, na úřad již nemusíte), před Pánem jste pořád manželé. A pokud by jste znovu chtěli vstoupit do manželství s jiným partnerem, právně to sice možné je, ale již ne v kostele. Rozvod a nový sňatek je církví chápán stejně, jako soužití nesezdaných párů = porušení 6.přikázání nesesmilníš: Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě (Marek, 10,11). V tom případě by jste oba přišli i o možnost přijímat svátosti, vás se týká hlavně eucharistie a smíření (svatá zpověď).
Jen pro úplnost – i církevní sňatek rozvést lze, ale musí být proto obzvlášť vážný důvod, např. zamlčení některé skutečnosti bránící manželskému soužití a podobně. A v tom případě se tím konkrétním případem zabývají a posuzují ho až ve Vatikáně.
Pokud jsou tohle pro tebe jen „pánbíčkářské řečičky“ a věřící nejsi a ani být nechceš, měl by jsis svatbu v kostele rozmyslet, protože co je pro Tebe bezcenný blábol, může být pro Tvojí přítelkyni nedotknutelný zákon – a to může jednou přinést i komplikace, např. ve způsobu trávení nedělních rán kdy budete chtít být spolu, ale každý jinde, nebo ve stylu výchovy Vašich dětí. (Vím o čem mluvím, kdybych nyní byla na začátku vztahu s nevěřícím mužem, asi bych si společnou budoucnost hodně rozmýšlela! Jen u nás to bylo trochu opačné – nevěřící dnes již můj manžel byl pokřtěn jako dítě, a mě moje levicově orientovaná matka pokřtít nenechala, věřit jsem začala až jako dospělá.)