Tělesná výchova na VŠ

No když na to vzpomenu, byla to podle mého kardinální blbost. Si představte, že by dnes bylo o vědce míň jenom proto, že nedostal zápočet za tělocvik…
Co se mě týče, měl jsem naštěstí objektivní důvod pro osvobození, takže se mě to netýkalo. Ovšem musel jsem jim ho jak blbec nosit každý rok i přesto, že vzhledem k té diagnóze to ty „inteligenty“ muselo trknout, že něco takového se asi během semestru nespraví, když se jedná o vrozenou věc prakticky od kolébky. Asi netrklo.
Doplňuji:
Luciej: u nás to tedy bylo trochu jinak, člověk musel získat 4 kredity do konce studia (resp. přesněji „studijního programu“). Absolvovat jste si to mohla, kdy jste chtěla, nejen v prváku…

Upravil/a: quentos

Povinná je jen na některých VŠ a to jen v prvním ročníku. U nás byla jen volně volitelná a hojně využívaná vzhledem k tomu, že byl velký výběr. Zapsání na některé aktivity byl docela problém, protože třeba kapacita byla pro 20 lidí, ale při tom systém dovolil, aby se na něj zapsalo 500 lidí, takže to fungovalo, kdo dřív přijde a dřív se zaregistruje a neklekne mu server, ten si dřív zacvičí. Nemyslím, že by bylo nutné ji mít povinnou, vysokoškoláci už by měli v hlavě srovnáno, jak to se sportem je a najít si nějakou aktivitu, která by jim vyhovovala. Navíc ne každému vyhovuje davové sportování a radši si dojde po ránu sám zaběhat do lesa s hudbou v uších.
Doplňuji:
Oká… já jsem se setkala jen s tím prvákem. Jiná škola, jiná pravidla… :o)

Upravil/a: Lucijej

K harmonicky rozvinuté osobnosti jistě patří pohybové aktivity. Nemusí to být vždy sport a nebo tělocvik. K vysokým školám vždy patřil sport na vysoké úrovni. Já sám jsem ho měl několik semestrů. Přihlásil jsem se na badminton, s tím, že na atletice nebo hrách by nás se spolužákem zničili. Byli jsme dost bohémové. Přesto mě badminton chytil a za měsíc na jsem se na turnaji Grand Prix dostal do finále s mistrem republiky. Zápasu byl za stavu 1:1 přerušen pro začátek extraligy v basketu, tak dlouho jsme hráli. Už jsem ho nikdy nedohrál, ale jednomu hráči se stejným příjmením připsali do žebříčku za mne dost bodů. Dnes chodíme plavat , do wellnes, tančit na procházky. Dávám přednost přirozenému pohybu a rekreačnimu sportu. Na gymnáziu jsme pravidelně běhali 1500 m po polní cestě. Byl jsem vždy druhý o 50 m za jedním atletem ,za mnou 100m pak všichni .ti hokejisté a fotbalisté. Dokonce mě pak poslali na středoškolské hry. Nemám rád učitele Tv , nesnáším drezuru. Ani sportovce nemám rád. Neznám žádného inteligentního. Moje fyzická zdatnost mi pomohla se ubránit vždy hlupcům ,nikdo mě nešikanoval ani na vojně. Takže i to je dobré.

Doplňuji:
Na střední škole mi rodiče ve sportu bránili. A tak jsem hrál načerno jako Loula kopanou a jako Slapnička hokej. Rád na to vzpomínám, ale rodičům jsem dnes vděčný za korekce aktivit.

Upravil/a: Kohut57

Na vysoké škole je podle mě každého věc, zda se bude chtít nějak hýbat nebo ne, ale na pedagogické škole je ten tělocvik asi nutný… Tělocvik mi přijde jako nesmysl už na gymnáziu, kde by se mělo upřednostňovat opravdu už jen to studium. Kdybychom ve středu neměli ty dvě hodiny tělocviku (tudíž konec vyučování o půl 4), tak toho stíhám mnohem víc… Dneska zrovna odpad, jupí! :)
Jinak nejsem lenoch, pravidelně se hýbu, ale nadání na chytání míče a driblování jaksi postrádám…