Vykašlal jste už někdo na lékaře?

Problém je zcela jistě zcela jinde. (; Nutností je vyhnout se všem, kteří za své služby pobírají nekřesťanské peníze. Od takových lidí dále. Totiž tací jsou schopni bez skrupulí skutečně ublížit. Je to dáno jejich životní náplní – nemůže ti pomoci nikdo, jehož uspokojením se stal zisk. A zdaleka nejde jen třeba o fotbalisty. (; Vysoké zisky podloudně kumulují také právě lékaři, zvláště dostane- li se některý z nich do vysoké politiky a tam si posteskne, jak je jeho služby těžká a prosadí zákon o poplatku 30 ká za návštěvu u něj povinně pro každého ovčana črdele, bez ohledu na to, že v črdeli je už tak ovčan povinen hradit si, ještě to raději zopakuji – POVINNÉ nemalé měsíční zdravotní pojištění. Zdali si jsou či nejsou vědomi, že jejich životní náplní a prakticky jejich USPOKOJENÍM je zisk, to je diskutabilní. A stejně jako sportovci bývají unavení, tak i od komediantů v TV velmi často slýcháváme, jak je jejich píle zmáhá. Navzájem si mezi sebou prostřednictvím obrazovky děkují za snahu a píli, až má pracovitý člověk dojem, že dělá hovno, má z toho mindrák a stydí se. S lékaři to asi nebude jiné, když je teď ten kovídek. A my, těžce se protloukající? Musíme to poslouchat, ale k doktorovi nakonec přece půjdeme a na TV taky budeme čumět dále a pokud tyhle „pracanty“ budeme obdivovat a protěžovat dlouho, budeme se za sebe o to déle stydět. Žijeme v zemi, kde třeba i stavební firma „je pán“ a teprve potom je zákazník. Nevím, jak je možné, že se tento přístup udržel i v kapitalismu, to prostě zdravý mozek nepobere, to ať se nikdo nezlobí. Jak píšeš – kašlat na ně. Pokud nejseš rektálním alpinistou, jinou možnost v črdeli vlastně ani nemáš, jinak tě sežerou i s chlupem.

Ptáš se, jestli jsme na lékaře něco ze sebe vychrlili kašláním, nebo jestli jsme se na něj vykašlali?

Vykašlal jsem se na lékaře, který mě nechával čekat na vstup do ordinace až tři a půl hodiny, a našel jsem si jiného.

Co se cukrovky týče, tak záleží. Pokud vím, inzulín se předepisuje u cukrovky prvního typu a to bylinkama nezachráníš. U cukrovky druhého typu se nejdřív řeší dieta a léky (většina z nich stejně z bylinek vychází) a až když se nedaří, nastupuje inzulín.

Takhle bych to nepopsal, nicméně důsledně kontroluji všechny jeho postupy a medikace (pochopitelně v rámci mých laických možností). To se mi ovědčilo až tak, že jen díky tomu jsem naživu. ;) :D :D

Především ti doporučím číst příbalové info na lécích, zejména položku „kontraindikace“, ale nejen to. Však víš, knihy, internet, známí (ideálně hypochondři – ti to mají nastudované často lépe, než samotní lékaři!) atd.

Bohužel ODBORNÁ úroveň našich lékařů je snad mizernější, než zručnost našich řemeslníků. Velmi tomu přispívá i fakt, že zrovna u nás jsme na lékaři doslova závislí, protože nic účinnějšího/sil­nějšího, než Aspirin či Ibalgin prostě nepořídíš! (Srovnej třeba s USA, kde si v krámě BĚŽNĚ koupíš léky, které u nás uvidíš jen na předpis – pokud vůbec. Amíci – to jim musím uznat – jsou ZDATNÍ samoléčitelé, je to tam nutnost, s ohledem na ceny lékařské péče a pojištění.) Prostě chca necha u nás k lékaři MUSÍŠ, jakkoliv ti napíše „jen“ Penicilin.

Další věcí je pokřivený ekonomický model, kdy se lékaři MNOHEM více vyplatí LÉČIT, než VYLÉČIT. To, spolu s „pobídkami“ výrobců léků (provize za jejich předepsaný lék) a dalšími obecně známými praktikami je přímý důsledek situace, kdy lidé ZBYTEČNĚ trpí a především PLATÍ. (to poslední HLAVNĚ!) :(

Co se týká diabetu, tak o tom vím DOST. Každou chvíli čteš zprávy, že tuhle nebo támhle (BTW – i u nás!) „vymysleli lék“ – a pak NIC! Osobně vím, že diabetes II. typu se DÁ vyléčit, protože coby cukrovkář jsem měl známého, který chodil na experimentální léčbu (nabízel mi také účast, ale já vůl odmítl s tím, že se mi moc nechce dělat pokusného králíka) a po roce a půl, když jsem ho potkal byl ZCELA vyléčen (žádný inzulín ani prášky!!), bohužel projekt byl zakončen a dále se NIC neví, úplné ticho po pěšině. :(

Kdoví – možná mají pravdu ti, kteří tvrdí, že na jistých místech není zájem o účinnou léčbu, protože je mnohem výhodnější LÉČIT, nikoliv VYLÉČIT. Jen u nás je cca 10% obyvatelstva diabetiků (!!!) a vem si to OHROMNÉ množství léčiv (včetně příslušných pičičmundovin, jako jsou glukometry, a testovací proužky k nim atd.) – to jsou neskutečné haldy prachů, když milion lidí denně bere nějaké prášky v souvislosti s cukrovkou a polovina z nich si píchá inzulin. Podělat takový kšeft NIKDO v tomto modelu lékařské péče nezkusí.

Takže má rada zní – pokud to jde se lékařům vyhni, protože pokud nemáš VELKÉ štěstí, tak podělají co můžou. A pokud je to vážné a není zbytí, KONTROLUJ s maximálním úsilím všechno, čeho se na tobě „dopustí“ a nespoléhej na to, že „je to doktor a tak by MĚL vědět…“! Jde o TVŮJ život/zdraví, jemu jde jen o prachy a jestli zdechneš ho moc nezajímá, tento systém mu zajistí i tak narvanou čekárnu u ordinace. :(

Lékaři jsou alergičtí na zmínku o bylinkách. Přitom mají bylinky přívlastek „lékařský“. Medicína má být založena na vědě a vědeckých důkazech, ale dnes, kdy žijeme v kovidáriu, to vypadá, že se z ní stalo náboženství, a musíme věřit, ne se ptát.

Diabetes zrovna není dobrým příkladem. Léčit se pomocí klasické medicíny
nedá (někdy určitý typ a v raném stadiu, podáváním chybějících minerálních
prvků). Umí to Číňané a jejich medicína, pro nás těžko přijatelnou, přísnou dietou aj. Je to běh na delší trať.

Jinak s Vámi souhlasím.
Západní medicína neléčí, udržuje nemoc na uzdě. Často, za cenu jiných vedlejších účinků. Nehledá/neodstraní důvod (příčinu) onemocnění, jen zřídka.

Ano, k některým odborným lékařům jsem přestala docházet. Pomáhám si sama,
případně vyhledám pomoc ověřené osoby. Některé obtíže zcela zmizely,
jiné se velmi zmírnily. Léky MUDr. zcela vysadil (nepotřebuji), snížil dávku.
K jiným lékařům, ve vlastním zájmu docházím pravidelně.
Nevratné změny už odstranit nelze. Začala jsem se samokurýrováním, v jistých
případech pozdě.
Většinou až po selhání klasické léčby, kdy jsem spoléhala (marně) na lékaře.
Dvě nebo 3 příčiny obtíží nikdy neodhalili (chytli se jen jedné, pokud vůbec).
I kovářova kobyla chodívá bosa :)
Naučila jsem se, jak na to. Funguje to. Laboratorně i přístrojově ověřeno.
Člověk má z velké části podíl na vzniku svých chorob. Zároveň
šanci a schopnost pomoci si sám. Musí se zajímat, vědět, znát, sbírat informace,
nechat si poradit. Srovnat si vše v hlavě :D
Asi 20% chorob je dědičných. Zbytek jsou špatné návyky (stravovací v rodině,
životospráva a hlavně psychika, obavy, stres, přetížení).

S kašlem (pokud nebude „covidový“) k lékaři nechodím. Jinak na obvoďáka mám celkem štěstí. Není to vyložený „zlatkop“ a dá se s ním celkem mluvit. A jako „údržbáře“ mé tělesné schránky, jej celkem rovněž uznávám a většinou mu i věřím. Ovšem pokud mám na věc svůj názor (dnes má člověk možnost získat i relevantní odborné informace), klidně mu jej řeknu a není z těch, kteří se ihned chovají dotčeně. Když jsem dlouhá léta (při své vyšší hmotnosti) musel brát léky jak na cukr, cholesterol a dnu, bral jsem je poctivě. Po radikálním zhubnutí se mi vše upravilo do normálu. Ale lékař mi „doporučoval“ abych bral tyhle léky i dál (prý preventivně). Tak jsem jej (slušným způsobem) poslal do prčic a řek mu, proč bych do sebe něco cpal, když to není potřeba. Takže se s tím nakonec smířil. Místo návštěvy po 3 měsících (předepisování léků), k němu zajdu 2 x za rok pouze na vyšetření krve a kontrolu výše uvedených, bývalých problémů. A jinak na něj tedy „kašlu“.:-)

Kto, čo je to: lekár? 🙂
Ale teraz vážnejšie. Veľakrát majú ľudia, trpiaci nejakým ochorením, ale aj tí, čo si namýšľajú ochorenie, pocit, že lekár ich nelieči. Ak pacient nespolupracuje s lekárom, dokonca mu nedôveruje, liečba naozaj nemusí byť účinná. Okrem rôznych medicínskych postupov a medikamentov, schválených odbornými orgánmi pre danú liečbu, veľkú úlohu má dôvera v lekára. Ale lekár nie je Boh, aby robil zázraky, môže použiť len spôsob liečby, veľakrát zdĺhavý, ktorý je schválený a platný.
Na rozdiel od neho bylinkári liečia, pomocou svojich skúseností, znalostí a poznania prírody a skúseností a znalostí generácií prírodných liečiteľov. Spoliehajú pri tom aj na dôveru „pacientov“ v ich liečbu. Ale ak prídu nové choroby, ako napríklad aj dnes covid19, aj oni (bylinkári) musia zdĺhavo hľadať v prírode po spôsobe liečby, často neúspešne.

Váš dojem, že lekári neliečia, ale len eliminujú sprievodné znaky a následky choroby môže byť pravdivý tam, kde nie je liek na danú chorobu. Ale zovšeobecňovať, „všetci za jedného, jeden za všetkých“, nie je správne. To tvrdím napriek tomu, že desiatky rokov nepoznám zdravotné zariadenia zvnútra.

Ďalej v diskusii:

Upravil/a: led

Ano, vykašlal. Vždy, když mi při vyšetření řekne „zakašlete“.

Už ano. Ale nelze toto bráv všeobecně.
Existují i výjimky. I když jich je málo.
Ale – souhlasím s tebou, že příčiny řeší málokterý.
Bylo mi řečeno, že existují 2 typy. Chirurgové a kardio. Ti první rádi řežou a provádějí zákroky, ti druzí spíš léčí.
Ale také raději když se hledá a odstraní příčina, pokud to lze.

Tak jděte za babou kořenářkou, a ne lékařem. Vždyť je to vaše volba. Mně doktor udělal očkování, odstranil milie, změřil zrak, udělal několik operací… Za mě ok. Kdo k doktorům nechce, ať nechodí.
Příčina absolutní většiny je v nezdravém životním stylu. S tím má ten doktor dělat co? Může každému říkat, jděte sportovat, ale kdo reálně půjde? Samozřejmě, že poté může jen eliminovat následky, eliminovat příčinu doktor zpravidla nemá ve své moci.