Filip84

Marie Terezie nebyla císařovnou, protože Pactus Legis Salicae, ze kterého vycházelo právo Sancti Imperii Romanae ohledně volby krále Svaté říše Římské, a ani následná právní usance, nepovolují zvolit za voleného krále Svaté říše Římské ženu, a pokud nebyl někdo zvolen za voleného krále Svaté říše Římské, nemohl být ani Svatým Otcem, jako nejvyšším lenním pánem, korunován na císaře Svaté říše Římské. Proto Marii Terezii titulatura „Její císařské Veličenstvo“ nepřísluší. Marie Terezie byla Její královské apoštolské Veličenstvo Marie Terezie Walburga Amálie Christiana, z Boží vůle apoštolská královna Uherská, královna Česká, arcivévodkyně Rakouska, markraběnka Moravská etc. etc. (nebo, chcete-li v bratrské mluvnici, ič. ič.), a to, že si přidávala, po smrti manžela, do titulatury „Ržímská cýsařowna Wdowa, na právním faktu nic nemění. Občas by to chtělo si i něco přečíst, nebo se i vzdělat, nejen zdělat, a ne jen něco – tupě, bezmyšlenkovitě – opsat, aby člověk nebyl považován "za císaře pána a jeho rodinu“.

Nejčastější příčinou vzniku nehodového děje, u nás, je – u všech řidičů, s výjimkou řidičů motocyklů – nevěnování se plně řízení vozidla. U řidičů motocyklů je to pak nepřizpůsobení rychlosti dopravně-technickému stavu vozovky; příčiny vzniku tragických dopravních nehod jsou pak naprosto shodné u všech typů řidičů, jako u příčin vzniku nehodového děje, až na řidiče osobních automobilů – tam je to přejetí do protisměru.

To jsou fakta. Může na tom, bude-li se řidič věnovat plně řízení, či-li nic, změnit skutečnost, jest-li vedle silnice alej, či-li nic? Stěží.

Dopravní ingénieurství se vyvíjí. Většina silnic III. třídy je stavěná za Rakouska, tj. stavěná pro nemotorisovaný provoz rychlostí maximálně nějakých 16 kmph. Takže, vlastně, ani žádnou konstrukční rychlost moc nemají. Menší část je stavěna za tzv. první republiky, druhé republiky a Protektorátu. Za první republiky a druhé republiky normy nebyly, to – stejně jako jízdu vpravo, povinný ukazatel směru jízdy, dvě koncové svítilny, zadní odrazky, nebo dopravní značení – u nás zavedl až Führer, respektive protektorátní vláda svými nařízeními. A tehdejší standardy na výstavbu silnic byly úplně někde jinde.

Většina silnic II. a I. třídy je stavěna v době socialismu, část za Protektorátu, a část za prvé a druhé republiky (a zanedbatelné minimum přestavěno ze státních erárních silnic z Rakouska). Tehdejší požadavky byly úplně jinak nastaveny.

Vykácením alejí nezměníme fakt, že většina silnic má nevhodné trasování, nevhodné oblouky, nedostatečnou krajnici, má-li vůbec nějakou, chybějící odpočívky, nebezpečné příkopy, mostky, propustky etc. etc. To všechno je mnohem větší problém, než nějaká alej.

Ale to nemá být negativní kritika, protože tak je tomu prakticky všude na světě, a my rozhodně nepatříme k tomu horšímu, byť si třeba křupani myslí něco jiného (ono by si to, totiž, chtělo z těch Vyšných Vlkodlaků chtělo, čas od času, i někam zajet, třeba na Ukrajinu, nebo do Rumunska, a byli by very happy). Žádná „revoluce“ na tom faktu nic nezmění, pomůže osvěta, přijmout odpovědnost za svůj život, a to nejen osobní, ale i kolektivní, a z toho postupem času plynoucí nižší míra tollerance společnosti k delinkventnímu jednání řidičů motorových vozidel. Protože zabíjí. S přijmutím dospělosti by se, snad, časem měla dostavit i větší míra odpovědnosti, a z ní plynoucí větší snaha o adekvátní vzdělávání řidičů. Toho všeho se nám, hrubě, nedostává. Ale pořád, ve srovnání s srovnatelným, na tom nejsme až tak zle. Ale dobře až tak taky ne.

bolak

Lucijej: to s těma kořenama sem tam napsal jen tak, abychom se mohli hádat :)

Lucijej

Pffff!!!

Nemám ráda lidi, co nemají rádi stromy.

bolak

stromy patřej do lesa!!

kapka

Jj, budem kácet, kdyby nebyly ty blbý stromy u týhle cesty, neskončil by princ v rybníce a dostal by pusu od princezny… 🙂 http://www.you­tube.com/watch?v=E3D1iN­WwwIk#t=39m03s

briketka10

kapko,
🙂

annas

Ad bolak. Nejsem řidič, takže nějak neřeším. Ještě jsem našla jednu stránku, kde jsou uvedeny námitky, některé shodné s tvými – ekologové je vyvracejí. Máš-li zájem, přečti si další povídání.

http://www.eko­server.cz/index­.php/write/cla­nek/372/

Dokonce najdeš petici za zachování alejí.

Jedním ze způsobů, jak dát najevo svoji vůli zachovat naše aleje, je Váš podpis na petici „STOP KÁCENÍ ALEJÍ!“

Strom=killer

Stromořadí kolem silnic

Předkládám materiál k problematice stromořadí kolem silnic. Tento materiál není mým výmyslem, ale je to názor odborníků zabývajících se bezpečným utvářením pozemních komunikací nejen u nás, ale i v zahraničí. U nás se problematikou bezpečného utváření pozemních komunikací zabývá např. Centrum dopravního výzkumu Brno, Dopravní fakulta ČVUT, EDIP Liberec a další odborné organizace..

Především je třeba si uvědomit, že každý občan, je potencionálním aktivním či pasivním účastníkem dopravních nehod. Co se má stát, se stane. Je jen otázkou času a náhody, kdy, kde a komu se to přihodí. Osobně neznám řidiče s 20 či 30 letou praxí, který by se neúčastnil byť malé dopravní nehody.

U zastánců životního prostředí jsem často svědkem názoru, že stromy nezabíjejí, zabíjejí se o stromy řidiči sami. Pokud by řidiči jezdili tak, aby nebourali, nebyly by tyto problémy. Toto je naprosto zcestný názor. Je třeba si uvědomit, že člověk je tvor chybující. Na celém světě neexistuje stát, kde by nebyly dopravní nehody. Velká část chyb řidiče, ať z nepozornosti, přecenění svých schopností a podobně, vede k dopravní nehodě. Malé chyby nesmějí vést k extrémním následkům. Ani soudy přece netrestají smrtí okamžik nepozornosti, přehlédnutí náledí či defekt kola. Potřebujeme silnice promíjející naše chyby a nejde jen o naše chyby: mnohdy havaruje s těžkými následky ten, kdo uhýbal druhému, jenž se dopustil chyby, v horším případě tomu bezohlednému. O pasivní bezpečnosti vozidel toho bylo napsáno dost, teď jde o pasivní bezpečnost silnic. Je třeba systematicky a nepřetržitě působit na zmírňování rizik, která jsou na silnicích např. vzhledem k pevným překážkám kolem silnic – stromořadím. I výrobci automobilů počítají s tím, že dochází k dopravním nehodám. Kdyby řidiči nebourali, nemusely by se automobily vybavovat bezpečnostními pásy, airbegy, nemusely by být prováděny bariérové zkoušky apod., prostě pasivní bezpečnost vozidla. Zdůrazňuji, že se tímto nezastávám „pirátů silnic“.

Je třeba konstatovat, že v dlouhodobém průměru ročně v ČR na stromech zemře kolem 20% osob z celkového počtu usmrcených osob. V r. 2008 to bylo 177 osob. U nás na okrese Prostějov se dlouhodobě počet usmrcených na stromech pohybuje v průměru kolem 20 až 25 % usmrcených osob, v r. 2008 to bylo dokonce 50 % ze všech usmrcených osob. V r. 2009 je zaznamenána již jedna usmrcená osoba na stromu. Střet vozidel se stromem v dlouhodobém průměru je něco okolo 3% z celkového počtu dopravních nehod, ale počet usmrcených a zraněných osob je velmi vysoký. Z toho plyne obrovská nebezpečnost těchto dopravních nehod.

Vybočení vozidel z vozovky s následkem havárie určitě nelze vyloučit, neboť některé příčiny dopravních nehod mají objektivní charakter. V ohromném počtu řidičů jsou jedinci nezkušení, unavení, na vozovkách občas a místy dochází ke vzniku náledí, vyskytují se i situace, kdy volba vyjetí ze silnice je ( nebo by mohla být pokud by kolem silnice nebylo stromořadí) jedinou možností, jak zabránit střetu s druhým vozidlem, jež se např. ve smyku pohybuje v protisměru. Řidiči se mohou i vyhýbat zvěři, zvířatům na vozovce apod.

Problematiku nelze řešit pouze výchovou řidičů, protože vznik anebo řešení krizové situace vždy závisí na zkušenosti a odpovědnosti účastníků, na jejich okamžité kondici a dalších i vnějších faktorech. Proto je třeba okolí komunikací této skutečnosti přizpůsobit s cílem výrazně snížit počet nárazů na pevné překážky a zmírnit jejich následky. Znamená to zejména redukovat počet, blízkost a masivnost pevných překážek na nejnutnější míru.

Riziko usmrcení při nárazu na sloup či strom je více než osminásobné v porovnání s tím, kdy k vyjetí mimo silnice dojde na místě bez pevných překážek podél silnice. Dle německých zkušeností, pokud by kolem silnice byl souvislý živý plot z pružných dřevin, riziko usmrcení je zde dokonce desetinásobně menší, jako při vyjetí mimo silnici se stromořadím. Pokud automobil po opuštění silnice nenarazí na pevnou překážku, je jeho zpomalení limitováno třením o terén. Tím je i limitováno přetížení působící na posádku vozidla. Tak lze bez vážnějších zranění přežít i převrácení automobilu, v němž je člověk jako rytíř v brnění, pokud ovšem nepřipoutaný z vozidla nevypadne. Zcela jiné poměry ale nastanou, když automobil narazí na pevnou překážku. Osoba připoutaná i bezpečnostními pásy při nárazu zůstává sedět na místě, drží ji bezpečnostní pásy, ale vzhledem k setrvačnosti dochází u vnitřních i dalších orgánů k jejím vážným poškozením.

Stromy kolem silnic představují nejčastější překážku. Problém střetu vozidel se stromem je přitom jaksi skrytý, nenápadný, neboť ze statistik se jako příčina nehod nejčastěji uvádí jen rychlost, alkohol, nedání přednosti, nesprávné předjíždění apod. Je třeba připomenout, že v Dánsku, Finsku a Švédsku je dokonce z hlediska bezpečnosti silničního provozu stromořadí kolem silnic zakázáno. A Dánsko je rovinatý stát bez jakékoliv konfigurace terénu a lesů na rozdíl od ČR. V Německu a Rakousku postupují jednotlivé země samostatně, v některých je opět stromořadí kolem silnic zakázáno. Ve státech vyspělé EU není počet stromořadí kolem silnic tak masivní, jako je u nás. Stromořadí je zde většinou kryto svodidlem.

Je vhodné si uvědomit, že v aleji stromů znamená každé vyjetí ze silnice náraz do stromů. Úhel vyjetí vozidel ze silnice bývá malý-do 30 stupňů, většinou se pohybuje okolo 10 až 20 stupňů. Vozidlo mající určitou šířku pod takovým úhlem většinou nemůže „vejít“ do mezery mezi kmeny stromů v aleji: o jeden strom obvykle vozidlo škrtá a na následující kmen zplna naráží. Alej stromů tak představuje vlastně kontinuální pevnou překážku. Odstupy stromů od okraje vozovek jsou u nás často tak malé, že není k dispozici ani minimální účinná šířka pro svodidla. Dalším faktem je, že investoři rekonstrukcí silnic a správci těchto silnic se brání z finančních důvodů svodidla osazovat. Jeden běžný metr ocelových svodidel v současné době stojí kolem 3500,– Kč.

Výzkumy v USA ukázaly, že 80 až 85% vybočujících vozidel se dostává do boční vzdálenosti menší jako 10m, pokud už před tím nenarazí na pevnou překážku. 80% vozidel opouští vozovku pod úhlem menším jako 20 stupňů. Dle analýzy Doc. Ing Šachla CSc, který se dlouhodobě zabývá problematikou nárazu vozidla při dopravní nehodě na pevnou překážku, se tyto údaje v ČR potvrdily. Tedy za minimální boční odstup pevné překážky ( včetně stromů) od silnice v rovinatém terénu a v přímé trase lze považovat 10m. U zářezů je tato pravděpodobnost poměrně nízká, pokud pevná překážka stojí na svahu 3,0m a výše nad silnicí. Nelze-li dodržet ani minimální předepsaný boční odstup od silnice, je nutno oddělit překážku svodidlem, přičemž mezi ním a překážkou musí zůstat tzv. deformační prostor svodidla. V obcích by tyto zásady měly být dodržena na komunikacích s rychlostí vyšší jako 50km/h.

Dopravní psychologové upozorňují na další negativní jevy. Velmi časté střídání stínu a světla na silnici se stromořadím vede ke zvýšené únavě řidiče. Míhání stromů kolem projíždějícího vozidla vede opět ke zvýšené únavě řidiče, zvýšená únava může vést k dopravním nehodám. Stromořadí na vnitřní straně zatáčky podstatně zhoršuje rozhled na zastavení. I zde je vidět negativní vliv stromořadí na bezpečnost silničního provozu.

Výsadba nových stromů v malém bočním odstupu od komunikací je nezodpovědná. Jednotlivé stromy a stromořadí na silnicích jsou pevnými překážkami, jež mohou výrazně zhoršit následky nehod pro vozidla v havarijních situacích. Z těchto důvodů je možno realizovat novou výsadbu podél silnic pouze za splnění uvedených kritérií.

Jako následující příklad bezohledného postupu orgánů životního prostředí k bezpečnosti silničního provozu uvádím rekonstrukci silnice II/367 Bedihošť-Polkovice, která proběhla v r. 2008. S jedno­tlivými obcemi bylo dohodnuto vykácení stromů kolem této silnice, poněvadž stromořadí je zde velmi blízko krajnice silnice a tím se zlepšení pasivní bezpečnosti celé silnice. Obce okolo uvedené silnice povolily kácení s tím, že výsadba náhradní zeleně se provede v okolí potoků a v místech tvoření tzv. biokoridorů. Na zásah orgánů životního prostředí se však muselo stromořadí vysadit opět kolem silnice bez ohledu na zásady bezpečného utváření pozemní komunikace. Bezpečnost silničního provozu – tedy zachování zdraví a životy občanů bohužel nikoho nezajímá.

Často se setkávám s názorem, že stromořadí kolem silnic je tradice, kterou je nutno za každou cenu dodržet. Stromořadí kolem silnic mělo smysl a vzniklo na „tereziánských silnicích“ v době císařovny Marie-Terezie, v době koňských potahů, kdy stromořadí chránilo koňské spřežení i vojenské, případně přesouvající se pěší vojsko, v létě před horkým sluncem. V současné době však stromořadí kolem silnic ve všech směrech negativně ovlivňuje bezpečnost silničního provozu, je pevnou překážkou stojící ročně značné množství lidských životů. Na zachování tradice za každou cenu nelze trvat. Vývoj jde dál a co kdysi vyhovovalo koňskému spřežení, které jezdilo poměrně malou rychlostí, nevyhovuje v současné době motorové dopravě pohybující se několikanásobně větší rychlostí. Ani na dráze netrvají na zachování parních lokomotiv, které v bývalém Rakousku-Uhersku a následně Československu jezdily po drahách více jako 100let. Dráha se modernizuje, podobně by se měly modernizovat i silnice a to včetně doprovodné zeleně tak, aby vyhovovaly všem požadavkům na bezpečné utváření pozemních komunikací včetně bezpečnosti silničního provozu. Závěrem chci říci, že Česká republika je na chvostu EU co se týká bezpečnosti silničního provozu. Jedním z faktorů podstatně ovlivňujících bezpečnost silničního provozu je i bezpečné utváření pozemních komunikací.

http://www.po­licie.cz/clanek/stro­moradi-kolem-silnic.aspx