Zpomalování času

Zpomalování času („natahování doby trvání událostí“) je součástí speciální a obecné teorie relativity, které vypracoval Albert Einstein. Transformační vztahy, které ve speciální teorii relativity vystupují, sice odvodil chvíli před Einsteinem Hendrik Lorentz, ale až Einstein jim dal pořádné fyzikální základy (odstranil zbytečný „světlonosný éter“ apod.). Nejdůležitější skutečností je, že bez ohledu na pohybový stav se každý pozorovatel ve vesmíru shodne na tom, že rychlost světla „c“ je neměnná (když letíte světlu naproti, nebo předtím utíkáte, pořád naměříte jeho stejnou rychlost). V teorii relativity je prostor a čas propojen v jeden objekt: prostoročas. Právě prostoročasem se objekty pohybují (i vy) rychlostí „c“. Když vzhledem k nějaké soustavě (třeba pozorovateli na železniční zastávce) změníte svůj pohybový stav a začnete se pohybovat rychlostí „v“ (ve vlaku), začnou se dít věci, kterých si při normálních rychlostech sice nejsme vědomi, ale které probíhají. Vzhledem k pozorovateli na zastávce váš čas totiž bude ubíhat pomaleji, byť ve vlaku si vy sám ničeho nevšimnete, pro vás čas poběží stále stejně. Když si ale s vnějším pozorovatel poté srovnáte dříve synchronizované hodinky, zjistíte, že vám opravdu uběhlo méně času, tedy že pozorovatel na zastávce zestárl více než vy. Je to dáno tím, že byť rychlost v prostoročase byla stále „c“, pohyb prostorem zpomalil pohyb časem (rychlost v kombinovaném prostoročasu zůstává „c“). Tohle bylo nesčetněkrát potvrzeno pozorováním určitých částic pocházejících ze srážek kosmického záření se zemskou atmosférou. Jejich střední doba života je moc krátká na to, aby od svého vzniku stihly dopadnout na zemský povrch (na základě klasické fyziky by se částice měly rozpadnou dřív, než na zemský povrch dopadnou), přesto je v detektorech pozorujeme. A to díky zpomalování plynutí času. Vzhledem k Zemi se čas pro částici zpomaluje (částice se vzhledem k Zemi pohybuje velkou rychlostí), proto z našeho pohledu částice vydrží déle, než činí její „vnitřní“ poločas rozpadu. Částice má více času, a proto stihne dosáhnout zemského povrchu. Potvrzení dilatace času je mnohem více (slavný je i experiment s velice přesnými hodinami na palubě letadla). Plynutí času se vzhledem k dané vztažné soustavě zpomaluje tím víc, čím větší je rychlost předmětu vzhledem k této soustavě.

Já tomu věřím, protože je to dokázáno spousty experimenty od dob, kdy tato teorie vyšla z hlavy A. Einsteina. Mimochodem čas se nezpomaluje, jen je jinak vnímán ve vztahu s jiným.