Co dělat s rodiči kamarádky?

to ivzez – své problémy si řeším sama a abstinuji. Neznáte mě, proto mě prosím nesuďte. To, že kamarádce věřím, kde byla a co dělala je normální, když ji znám 12 let. Její matka nebere v potaz ani to, že jí jsem schopna dokázat, kde jsem byla. Jednak mimo domov, jednak s přítelem a jeho kočkou na veterině, kde jsme téměř dvě hodiny čekali na provedení zákroku. Nicméně nevidím jediný důvod se vám zpovídat. Prostě a jednoduše – nemůžu být na dvou místech naráz.

Mezi námi, nepatříte také mezi maminky, kterým přijde normální své dětičky mlátit, vše jim zakazovat a které šly do mateřství s tím, že „děti budou váš majetek a budou vás poslouchat na slovo“?

Jinak, koukám ještě na jednu věc. Azyl jako máte namysli vy jí neposkytuji. Utíkala za mnou od nich odpoledne, aby se mohla vybrečet. Na noc u mě nikdy nebyla. Pokud máte kamarádku, tak ji do zadku prostě nekopnete a neřeknete jí „Však jdi za nimi, oni tě jen znovu zmlátí“. S tímhle přístupem vám opravdu gratuluji…

Ty vole, jestli je tohle pravda, tak bych takovou paranoidní matku šoupla někam do blázince. Zaracha v osmnácti, vyhrožování, zákaz přátelství, aby ji nááhodou někdo nezkazil.. Kurva, tohle je život, do prdele.. Pardon, to je názor a tohle je diskuze.

Bohužel. Lituji, že jsem si nenahrála celý rozhovor, když jsem si za ní byla promluvit a vysvětlit jí, že u mě nepila. Třešničkou na dortu bylo, když mi řekla, že dá vedle ní nůž a zavolá policii, že je opilá a ohrožuje je na životě a stejně podobné věci bude dělat, pokud bude mít JEJÍ DCERA děti. Poté, co volala mému otci (psáno níže v diskuzi) mu naznačovala, zda neuvažoval o protialkoholní léčebně PRO MĚ…! Že by přihlásila i svou dceru.

Bohužel je to vypočítavá m*cha. Nemám slušných slov po posledních dvou dnech. Na všechny je zprvu milá a pak se vybarví. Dvacet let nepracovala, je přeci „manželka pana Podnikatele“ a vymýšlela mnoho jiných kravin. Teď si založila bazárek s věcmi pro děti… Celou dobu mluvila, jak je její dcera její vizitka a opilá dcera není dobrou vizitkou pro její bazárek. Neuvědomila si však, že pokud tam dojde můj otec, který si to s ní plánuje vyříkat osobně, tak bude vizitku kazit jen sama sobě. Bohužel to opět odnese její dcera. Tohle je fakt na prd situace.

mowla – to, že se do jejich rodiny nemám co míchat, je pravda. Bohužel, když ke mně utíká, protože ji otec zmlátil, či protože ji chce odhlásit ze školy (chodí na osmileté gymnázium, s výborným prospěchem, nyní půjde do posledního ročníku), jelikož neumyla nádobí, to prostě nejde přehlížet.

Stejně tak nemám co odkývat její matce. Z žádném případě jí neodkývu, že jí opíjím dceru, což vzniklo ve výplodu její hlavy a ještě abych za to dostala vynadáno.

Stejně tak nechápu, proč je podle její matky dobré, že jí chce zrušit brigádu, kde si vydělá poměrně dobré peníze, přispívá také na bydlení a platí si z toho veškeré „záliby“ do kterých ji nutí rodiče chodit.

Bydlení jsem jí nabídla. Bohužel je faktem, že má ze svých rodičů takový strach, že ani odejít nechce…

Pokud ji otec mlátí – pak sociálka či PČR…
Já dokážu pochopit, že máš o kámošku starost chceš jí pomoct, ale – předeším ona musí chtít, ona se musí rozhodnout. A jediní, kdo se mohou do záležitostí oné rodiny ´míchat´, jsou úředníci – sociálky či policie.
___
To, že „jí opíjíš dceru“ – samozřejmě odkývat nemusíš… – měl jsem na mysli to, že nemá smysl jí cokoli vysvětlovat nebo se s ní dokonce hádat.
___
Proč je „podle její matky…“ – neřeš o – je to rozhodnutí její a ona má právo se tak rozhodnout. Ty – naopak, nemáš právo o tom s ní polemizovat (a taky to nemá smysl).
😉

S tím, že jí chce zrušit brigádu, a že je to její rozhodnutí a MÁ PRÁVO se tak rozhodnout – o tom polemizovat můžu. Plnoletému brigádu zrušit nemůže, jde dělat bordel někam zbytečně… Že to nemá smysl, to chápu.

Za její matkou jsem si byla promluvit. Byl to hodinový rozhovor, mluvila jsem s ní slušně (což mi u tak břitkého člověka bylo proti srsti), nicméně z její strany samá přetvářka. Kdovíjak není ráda, že jsem jí vše řekla, zašla za ní, bla, bla, bla… No, o den později sebrala kamarádce mobil, našla si v něm moje číslo a volala mi velmi pozdě večer. Vzbudila jak mě, tak mého přítele, který ráno vstával do práce a jen jsem poslouchala, jaká jsem lhářka a dožadovala se čísla na mého otce. Dát jsem jí ho nechtěla, nemělo to smysl. Nakonec jsem jí ho ale dala, protože jsem věděla, že on nebude poslouchat cizí hysterickou babu. Trefa. Poslal ji po 10 minutách rozhovoru zvysoka do pr… Poté jí volal ještě jednou a řval do mobilu (to vím, že můj otec zařvat umí), že si bere urážku své dcery osobně a zajde si to vyřídit k ní do práce.

No její hysterické matce mám sto chutí zajít zatleskat. Protože pokud za ní dojde můj otec, tak to bude ještě zajímavé…