Co je to adorovaný?

Vezměme si například slovo adorace. Jednoduše bychom jej mohli přeložit jako uctívání. Ale co, si pod tímto slovem vlastně představíme? Jaký je jeho význam? Dnes se již ztratil jeho původní účel a naše představa je velmi chabá.

Adorace znamená projevení nejhlubší úcty. Provádělo se a provádí ve všech kulturách a jeden z jeho skrytých významů byl ten, že dodával posvátným předmětům energii a posiloval jejich informační vliv. Čím více lidí uctívalo nějakou sochu, předmět nebo stavbu, tím její význam v energeticko-informačním slova smyslu rostl. Z tohoto pohledu je zajímavé, že sochy buddhy nebo jiných posvátných osob v buddhistických nebo hinduistických chrámech září. A to zejména jejich levá ruka. Levá ruka je ta, která energii vysílá, pravá přijímá. A zřejmě to platí i u soch. Citliví lidé mohou dokonce i vidět jakoby červený paprsek vycházející z levé ruky těchto soch. V křesťanských chrámech jsou proti tomu sochy energeticky velmi hluché. Snad proto, že jejich uctívání je minimální.

Zdroj: http://www.vol­ny.cz/tetarena­ta/clanky/ostat­ni/adorace.htm

Adorace je vnitřní a vnější úcta, která přísluší jedině Bohu a kterou rozumný tvor uznává, že Bůh je absolutně vznešený a jediný. Adorace takového Boha je také uznáním své závislosti na Bohu. Je to základní postoj každého zbožného člověka, který si je vědom tajemství, které ho obklopuje a je základem všeho stvořeného
(U. Krause Anbetung, Lexikon fuer Spiritualitaet).

Já bych velice zjednodušeně řekla, že je to „obdivný postoj“.

Váš příklad by tedy šel „přeložit“ takto:
„o dříve zbožně uctívaném světe zaměřeném jen na vnímání hmoty bez ducha“

řekla bych že zbožňovaný 🙂

adorace je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v proměněné (konsekrované) hostii. Adorace, čili klanění má v katolické církvi východního i západního ritu velkou a dlouhou tradici. V pravoslavné církvi a protestantských církvích praxe adorací není.

uznávaný, uctívaný