Facka dětem občas není na škodu. Nebo ano?

Pomlouvání mladých lidí je nezbytná součást duševní hygieny starých a znamenitě povzbuzuje jejich krevní oběh. A je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále „lepší“, navíc ze stále horších dětí vyrůstají pořád „lepší“ rodiče. Ale zase na druhou stranu: Vona taková dobře mířená facka je argument, se kterým nic nenaděláš. Ačkoli – když se tak koukám kolem sebe, oni by také potřebovali proplesknout i ti jejich rodiče. Učitelé by se pak méně báli chodit do školy.

Chtěla jsem jít smolit nějakou odpověď, ale možná už ani netřeba. Moc hezky to řekla iv-II- v diskusi. Mám za to, že nejlépe se vychovává vzorem a příkladem a jestli si něco rodič nesmí dovolit, je nedůslednost, dvojí tvář, lenost vysvětlovat a věnovat dětem málo času. Vše se vymstí – a tak občas sbíráme kyselé plody, ale facky a vařečky na tom nic nezmění. Výchova strachem je špatná výchova. (Americká výchova je taky děs. Existuje ale i ryze česká výchova bez facek – není o tom, dítěti dovolit vše a udělat z něj malého tyrana).

Ani tam, kde už bylo hodně zanedbáno facka stejně nic neřeší – jen zpacifikuje fakánka a odsune řešení na jindy.

Doplňuji:
marijakes: Čili vlastně když se Tě táta zeptal, zda víš za co bys ji měla dostat a tys to věděla – nebyla ta facka už vlastně zbytečná? Vlastně taková výhrúžná otázka „chceš facku?“ má u normálního jedince de facto stejný smysl jako facka samotná – dojde mu, že je cosi přes míru.

Upravil/a: manon

Jsem zásadně pro jakékoliv násilí a jen proto že jsem silnější uplatňovat fyzické tresty mi příjde dost mimo.

Je to stále dokola, udělá jedna facka z dítěte v budoucnu tyrana?
Asi ne, mimochodem jsem ráda že už nemám malé děti…

Já nevím, hlavně mám pocit, že ta facka má spíš uklidnit rodiče z naštvání, než ztrestat dítě, který o tom do tří minut neví.

v každé době přerústaly děti rodičům přes hlavu. Doba se vyvýjí a s ní technika, možnosti a kdo je konzervativnější? No přece rodiče. Děti se chápou všecho nového, co rodiče neměli, neznali a tedy nehchtějí akceptovat. Všichni jsme si v pubertě zažili s rodiči své a rodiče s námi. Já jsem dostala pár facek, když jsem byla drzá a já sama jsem udělila dítěti pár facek, když bylo drzé. ale pozor, takto jsem trestala svoje vlastní děti. Cizímu dítěti bych se obávala dát i napomenutí, kdyby u toho byla jeho matka. Besouhlasím s tělesnými tresty ve školách, školkách, protože toho se dá i zneužít. Nějaká úča si bude léčit mindrák na dítěti, které jí zrovna nepadlo do oka. Já jsem byla raději, když mi taťka jednu vrazil, než když se s mamkou střídali ve dveřích a dělali kázání. Vždycky si ještě vzpomenuli na nějaký argument, se kterým mi vlítli do pokoje. To jsem zuřila a stavěla se na zadní ještě více. Když se mě táta zeptal, zda vím, proč bych měla dostat, já řekla že ano, on mi jednu vlepil a byl klid. Já věděla, že má pravdu a dál šlapalo vše normálně.

Určitě na škodu neni. Ovšem všeho s mírou.

vše je jen o výchově, tudíž, nejdříve by se měl zaměřit rodič na sebe, co jak dělá, kde dělá chyby, apod. a poté až vychovávat… jestli dítě je nezvladatelné a nejde s ním nic jiného udělat, také si myslím, že menší násilí neuškodí. Ale to, co se předvádí v Americe je vrchol, ale to tam předvádí všichni, ať mladí či staří… Děti by hlavně měli být učeni k úctě k lidem, věcem, zvířatům, přírodě, alkoholu, drogám (nemám nic proti tomu, aby se už od dvanácti let pilo, ale jen třeba menší sklenička vína, poté dítě nezačne dělat voloviny typu, smíchá všechno, co mají na baru, nalije do sebe pět sklének čehosi naráz, …)

Rozhodně není ke škodě a potvzují to někteří i nejen naši psychologové.

Protože sama jsem dostala facku od mámy, aniž jsem za něco mohla a v mých 18-ti letech o mě zlámala rákosku, aniž jsem věděla proč a vždy, když chtěla něčeho docílit, tak křičela a nebylo to nic platné, protože kdokoliv začne křičet, tak já jsem vypínala sluch a dodneška mi to zůstalo (asi díky tomu, že máma křičela hodně a často), tak jsem své dítě nebila, jen když byl malý a vztekal se, tak dostal přes zadeček, ale facku nikdy. Facka bere sebevědomí, ponižuje. Lepší je přijít a rozumně a v klidu si promluvit s dítětem, at je mu 10 nebo 30 let. A zakázat mu věci, které opravdu nemůže dělat. Máme už své zkušenosti, které můžeme předávat, ale ono každé dítě si stejně udělá vše po svém, ikdyž si nabančí hubu. A že dnešní děti jsou jiné – ano, počítače je změnily a udělaly je časově závislé a postrádající normální komunikaci.