Co si myslíte o fyzickém trestání dětí?

Jde o to v jakém věku dítě je,když byly děti malé,tak jsem je třeba třepla přes zadeček,případně ruku,když nepomáhalo vysvětlení,že to,či ono nemůže. Když byly větší,tak mi přišlo zbytečné něco řešit fyzickým trestem,přišli na řadu zákazy a tresty…od té doby je nebiju,jo vlastně nedávno mě syn tak vytočil,že jsem mu dala ránu do zad,ale podotýkám že je mu 17 let a je o hlavu vyšší než já a má tak o dvacet kilo víc. Stejně si z té rány nic nedělal,daleko víc ho mrzelo,že s ním nemluvím a jsem z něho smutná

Už jsem zde psala, že jsem dostávala měchačkou na zadek a nebylo to jen pár ran , ale šílené rány, že jsem se počůrala a mlátili futr. Bylo to za věci které jsem nemohla ovlivnit. Např: když mi ve školní šatně ukradli bundu. Nechápu jak jsem tomu mohla zabránit, když se bundy museli dávat do šetny a krádež se stala během hodiny. Prý jsem si měla dávat pozor. Tenkrát jsem dostala od mámy i od táty.

Byla jsem nejstarší a tak jsem měla hlídat. Brácha jezdil nakole a já ho měla hlídat aby někam nejel. On jel rychle a s kolem naboural a vyrazil si zuby. Také jsem za to mohla já, měla jsem ho hlídat. Brácha byl hýčkaný pacient.

Když mamina těžce onemocněla tak jsem jí vůbec nebrala vážně. Tenkrát mi řekla , že ji mrzí jak mě trestala. Na dětství vůbec nevzpomínám. A když tak se vztekem. Sama vím, že dceru bít nebudu udělám jí krásné dětství.
Doplňuji:
Můžu ještě doplnit něco docela ošklivého (Asi bych to nikdy nevyslovila) Ale když umřela mamina tak mi to přišlo jako pouhá informace. Hm tak jsem poloviční sirotek… Prostě žádné emoce nebyli. Pak jsem se odstěhovala a asi 7.měsíců domů nepřijela až na vánoce. A pak zas přijela až v květnu.

Upravil/a: iwetax

Plácnutí přes zadek,má, spíš než trest, znamenat upozornění dítěte,že něco dělá jinak,než by mělo.Opravdu stačí plácnutí!
Děti se někdy dostanou do stavu,kdy domlouvání nestačí a zkoušejí,co si mohou dovolit.A to je právě ten moment,kdy by si měly uvědomit,že je tady rodič a že jeho rozhodnutí,je třeba respektovat.
Většinou to pomůže.
Takové metody ovšem fungují jen do určitého věku.
Slováci mají k tomuto tématu moc dobré pořekadlo: Ohybaj ma mamko,pokial som ja Janko.Až ja budem Jano,neohneš ma mamo!
Většinou to pomůže.

Zastávám názor – v nutný případech ano, ale všeho s mírou. Někdy mi přijde rozumnější rozmluva než pohlavek, ale někdy to tak nefunguje.

Tato otázka zde již před časem padla a nasbíralo se 9 odpovědí…, tak se mrkněte.

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/fyzicke-tresty-pri-vychove-deti

Pokud dítě neposlouchá na zadek by dostat mělo.Ale facku bití opaskem nebo větví stromu to už si myslím že už je přehnené raději než abych děti uhodila se jim to snažím vysvětlit co se má nebo nemá dělat.

Není dítě, jako dítě.Některé domluvu,vysvětlení pochopí a řídí se tím,některé ne.Obecně – mlátit děti je strašidelné.Osobně si myslím,že každý víceméně vychovává tak,jak byl vychován.Atd.
Jsou ale chvíle,kdy se „láme chleba“ a je prostě nutné dítě potrestat tak,aby si uvědomilo,že existují hranice,které jsou nepřekročitel­né.Žádné otloukání,ale platí staré tvrzení,totiž že facka(rána na zadek) v pravý čas dokáže zázrak.

Rozhodně není dobře je každodenně bít. Podle mě ale není naškodu, čas od času, kdy provedou něco, o čem ví, že dělat nemají, je plácnout přes ruku.

POdobná otázka už zde několikrát padla a odpovím na ni tedy podobně, jako pokaždé.

Tělesné tresty mají ve výchově své místo. ALE …Každý trest MUSÍ mít svá pravidla. Ten tělesný by měl být až to poslední, po čem rodič sáhne. Pokud je dítěti srozumitelnější např. nějaký zákaz apod. upřednostnila bych ho. U starších dětí navíc už nemá tělesný trest smysl – ten je vhodný u dětí mezi 2–5 lety. Myslím si, že mezi tělesným trestem a týráním je hranice. Tělesný trest je jasný a srozumitelný signál pro dítě, že udělalo něco hodně špatně. To co popisuje Iwetax už je ale týrání – byla bita nepřiměřeným způsobem za každou hloupost nebo sebemenší přestupek.
Dítě MUSÍ vědět, proč je trestáno.
Trest by měl být přiměřený věku a prohřešku, které dítě udělalo.
Tělesný trest by neměl znamenat, že dítě tak zvaně „seřežu“, ale jedna dobře mířená rána na zadek ještě nikdy žádnému dítěti neublížila.
Trestat bychom neměli v afektu (to je někdy velice těžké).
Rodič by měl nejdříve stanovit jasné hranice a pravidla (tohle se nesmí, uděláš-li to, čeká tě takovýhle trest), nikoliv volit trest podle své momentální nálady. Pak teprve má JAKÝKOLIV (tedy ne konkrétně tělesný) trest smysl
A POZOR, i netělesný trest může být týrání, pokud je nesmyslně používaný a jedná se třeba o citové vydírání!!!! (Párkrát jsem zažila rodiče, kteří stůj co stůj nechtěli dítě uhodit, a ze zoufalství pak dělali scény typu: „když tohle děláš, tak mě nemáš rád“.)

Rozumný fyzický trest,třeba na zadek je lepší než 100domluv.

Dostávala jsem takové výprasky,že mě nechtěli pustit ani do tělocviku,aby ty modřiny nebyly vidět.Vlastně ani nevím co pro mě bylo horší-jestli to domlouvání,nebo mazec.Taky jsem dostala neprávem a to mě bolelo ještě víc.Můj názor je,že děcko může dostat výprask pokud nereaguje na upozornění,ale jak píšete na zadek a ne ho střískat hlava ,nehlava.Nemám ráda násilí.Ale myslím že když doma máte jasnýho pubertˇáka a ten vás 100%vytočí,tak není čas vymýšlet jak se hned zachovat.Prostě to příjde a pak ,aby jste si ještě připadali provinile sami.

Já praktikuji 2× slovně napomenout a při dalším neuposlechnutí už plácnout přes zadek.