Jak přemýšlí člověk, který je slepý a hluchý od narození?

EKSOT123

Je zřejmé, že kolegové mají bohaté praktické zkušenosti s takovými lidmi a i vědecké znalosti 🙂,… ale i přes moji nedůvěru tu jistě zaznělo ledacos reálného. Zajímalo by mě, do jaké míry se u takového člověka může rozvinout intelekt. Tedy myslím u člověka, který není jinak mentálně postižený a má průměrné či nadprůměrné vlohy.

Filip84

Na to si můžeš odpovědět sám:

vezmi všeobecně vzdělaného člověka, řekněme, staršího ročníku, který vůbec neumí s počítačem. Tak jak se dostane k novým informacím? Leda z knih, ovšem jak digitalisace postupuje, tak ne všecko se dostane do tištěné podoby, a když, tak se značným zpožděním. Ve svém oboru proto bude, dříve či později, outsiderem.

Pak vezmi všeobecně vzdělaného člověka, pro toto člověka s naprosto shodným intelektem, vzděláním a rozhledem, jako člověk v předchozím odstavci, který umí s počítačem. Značný rozdíl.

A teď si představ, že každý z nich chce své myšlenky, závěry, poznatky etc. sdílet. Ten první musí vzít tužku (nebo pero, násadku a inkoust: dokonale nepodstatné), papír a psát. Ten druhý sedne k počítači a píše. Ten první nemá moc možností, jak to, co chce, dostat k lidem. Ten druhý limitovaný není.

A teď si vezmi třetího, opět, pro toto s naprosto shodným intelektem, vzděláním a rozhledem, který k tomu ovládá psaní všemi deseti na opravdu slušné úrovni (300+ úderů za minutu). Ty dva strčí do kapsy raz, dva. Dokonce na tom může být i o něco hůře, v tom nebo onom směru, ale to, že je schopný sdělit to, co chce, rychle, je značná výhoda.

Máš, třeba, soudce, asistenty soudců, co, lhostejno z jaké příčiny, neumí, nechtějí nebo nemohou psát na klávesnici. Žádný problém. Buďto se to vyřeší po staru, tj. zavolá si písařku, diktuje, ona píše, pak to zkontroluje a donese mu to ke korektuře. On to opraví, upraví, doplní, ona to znovu přepíše, vytiskne, založí do spisu, on to znovu zkontroluje, podepíše, ona pak vyhotoví stejnopisy a rozešle.

Nebo po novu: dnes jsou programy, které dokážou, a už docela potentně, převádět diktát na text přímo, bez nutnosti zaměstnat dalšího člověka. Tj., on to nadiktuje do Hebelu, a v počítači mu vyjede textový dokument. Zkontroluje, opraví (opět, lze i hlasem), no a pak uloží, vytiskne, nebo co chce (nebo to někdo udělá za něj, to není podstatné).

Pokud je někdo slepý, počítač mu dneska všecko přečte, on s ním může plně komunikovat hlasem, žádný problém. K informacím se dostane, arciť to bude déle trvat (přece jenom neproletí článek, musí si ho nechat celý přečíst), takže indisponovaný bude, ale nijak extrémně.

O něco méně bude indisponován hluchý, protože ten může normálně číst, psát, všecko.

A teď si to zkombinuj dohromady. Jak se k čemu dostane? To by musel být nějaký Hebel, co by mu to klepal, třeba, do ruky, skrze Morseovu abecedu. To nebude až takový problém, ale to by nesměl být hluchoslepý od narození, protože hluchoslepého od narození nemáš moc jak tu Morseovu abecedu naučit. Tak jak? Není jak cokoli rozvíjet.

Disraeli

Ale hluchoslepí (i od narozerní) umí (mohou umět) morseovku, stejně jako třeba Braillovo písmo (to dokonce musí), speciální znakové řeči (taktilní znakový jazyk, modifikovaný znakový jazyk, ale i další), odezírání – tedy čtení rtů (dotykem, ale i třeba čelisti/tváře, krku – tadoma), dotyková prstová abeceda, psaní na ruku (daktylografika), lormova abeceda, sledování psaní (pohybem-hmatem), normální mluvená řeč (s tím, že oni mohou mluvit s ostatními – ostatní jim ale musí odpovídat jinak), sestavování fyzických písmen na stůl do slov a vět (nevím, jestli to má speciální název… a stejně se to moc nepoužívá protože existují lepší a rychlejší metody dorozumívání, jako i samotné psaní, mluvení, ty hmatové znakové řeči..)… Na to všechno jsou metody a postupu, je to o něco složitější, ale dokážou se normálně učit i bez zraku a sluchu a způsobů komunikace mají hned několik, morseovka je tam taky. Pro osvojení NĚJAKÉ řeči nepotřebuješ sluch ani zrak – oni si prostě osovjí svoji řeč, kterou je někdo naučí, kde primární roli hraje hmat. Zcela běžně se tohle učí hluchoslepí, kteří jsou takoví od narození… samozřejmě na to mají speciální školy/zařízení a přístup. Rozvíjí se taky všelijak, podnětů a uzpůsobencýh předmětů mají hromadu.

Disraeli

To je dost těžko říct… protože, jak jsem psal, tak samotná řeč (jedno jaká) dokáže lépe třídit a organizovat myšlenky. Je to snazší. Pokud člověk nezná žádnou řeč, tak je v nevýhodě, protože se mu ani nedostávají myšlenky ostatních, žádné nauky, vzdělání, civilizační pokrok…

Často se můžeš dočíst, že pokud se člověk nenaučí řeč nebo i když se ji naučí, ale „pozdě“ (až v dospělosti), tak bude intelektuálně na nižší úrovni, než průměr. To bych ale vůbec neřekl, že to souvisí se samotnou řečí, ale v podmínkách, ve kterých ti lidé vyrůstají, například vlčí děti. Člověk, aby se mohl vyvíjet (i intelektuálně), musí dostávat různé podněty a zkrátka poznávat a učit se. Vlčí děti jsou „zvířata“ a intelektuálně mimo, protože žijí vyloženě jako zvířata, nejen ve špatných podmínkách, ale většinou i izolovaná a podobně. Krom skutečných vlčích dětí vyrůstající s divokými zvířaty venku… ale ty se pak zase chovají jako ty zvířata, takže se intelektuálně nevyvíjeli a zůstali mentálně na úrovni dětí. Zde je problém, že jsou závislí na té smečce a osvojují si, co je jí vlastní, kdežto sám se nerozvíjí, spíš hlavně proto, že není samostatný.

Problém je v tom, že pokud člověk žije v civilizaci, tak se vždycky nějaký ten jazyk/řeč naučí – a to včetně slepých a hluchý – protože musí nějak komunikovat s ostatními a ti mu pak budou předávat všelijaké informace a poznání, uvědomělost, Jazyk/řeč je zkrátka zprostředkovatel – aby se „to“ člověku vůbec dostalo do hlavy. Ale i pokud by žil člověk v civilizaci a neznal žádnou řeč (teoreticky), tak by na tom mentálně vůbec nemusel být zle.
Kdyby člověk neovládal žádnou řeč, ale normálně poznával svět, přemýšlel o věcech atd., tak by byl intelektuálně úplně v pohodě… asi jako v románu od Ibn Tufajla „Živý syn bdícího“, což je o člověku, který vyrůstal od mala na opuštěném ostrově (neznal žádný lidský jazyk ani se mu nedostalo socializace), přesto poznával svět, přemýšlel, jak věci fungují a hnal se za poznáním…
Jestli se ovšem ptáš jen na ty hluchoslepé, tak ti jsou mentálně úplně v pohodě… to na ně po intelektuální stránce nemá MOC vliv, oni stejně nějakou tu řeč ovládají a myslí v ní, hluchoslepí se navíc úplně normálně učí (no, normálně ne, ale zkrátka se dokážou v pohodě učit). Ale samozřejmě budou oproti ostatním ve velké nevýhodě, nebudou mnoha věcí schopni a budou potřebovat v mnohém pomoc, asistenci… ale to už je o něčem jiném. Zkrátka hluší a slepí mají intelekt na stejné úrovni jako každý.

Disraeli

Nejstručněji se dá říct, že k pře/mýšlení není třeba sluchu ani zraku (hlasu/zvuku ani tvarů/představ). A dokonce ani řeči.
A pokud jde o různé druhy řečí, komunikací, tak k jejich rozveji taky není třeba zrak ani sluch.

Řeč a slova vznikly u lidí hlavně kvůli dorozumívání s ostatními, než pro vlastní pojmenování těch věcí a myšlení. I když je samozřejmě pravda, že řeč dokáže lépe organizovat styl toho myšlení, uspořádání myšlenek. Teď si vem zdravého jedince, který ale nezná žádnou řeč (třeba v dávném pravěku). Zná věci kolem sebe, ví a vidí, jak co funguje, jaké to má vlasnosti, co to dělá, k čemu se to používá, má zkušenosti, má pocity, ví co znamenají, má paměť,.. zkrátka zná a chápe, ví, co je to kámen, ví, že je tvrdý, že oheň pálí, ví i jak se rozdělává, dokáže o tom i přemýšlet, zná bolest, ví co řeže, co je měkké… akorát pro to nemá slova, nemá/nezná řeč. A řeč je vlastně založená na symbolech pro pojmenování/určení jiných symbolů/věcí. Každé slovo/symbol má svou definici – pomocí jiných slov/symbolů. Ty nám popisují, co to je a téměř vše, co známe má své slovo a to má svůj význam (toho, co představuje). Ale řeč zkrátka není nutná k tomu, aby člověk mohl myslet a už vůbec ne sluch a zrak.
Řeč je o vzájemném dorozumívání, ne o myšlení. To, že mají naše myšlenky a proces myšelní formu řeči a hlasu, tak to jen proto, že nějako formu mít musí a zrovna řeč a hlas/zvuk jsou nejsnazší.
Symbol/slovo, slovosled a syntaxe = to je řeč. Tedy konkrétní význam (slova, věci) a přesné uspořádání slov… to pak dokáže popsat/sdělit myšlenku. Slova něco představují/zna­menají (popisují/sym­bolizují nějakou věc), věty něco sdělují. Řeč tedy slouží k dorozumívání, k interpretování a sdělování myšlenek. Ale pro myšlení samotné není nezbytná. Naše mysl zpracovává podněty, jsou to infromace a formu můžou mít různou. Konkrténí řeč je jen symbolika. A hlas je zase konkrétní zpracování té symboliky – v podobě zvukového projevu.

Disraeli

Chtěl jsem říct, že konkrténí *jazyk je symoblika, řeč je jen realizace toho jazyka a hlas je zase konrétní zvukový prjev/sdělení té řeči… ale to už je jedno.
Vnitřní hlas ale zkrátka není žádnou podmínkou k myšlení (a není jí ani jazyk/řeč).

Disraeli

Jestli se ti to nechce číst, tak ti to zkrátím takhle: hluchoslepí prostě nebudou myslet v jazyce – v řeči, nebudou slyšet hlas ve své hlavě ani myslet ve formě představ/obrázků, ale mohou přemýšlet různě. Například zcela abstraktně nebo řečí, kterou znají (třeba zakládající se na hmatu). Konkrétní světový jazyk samozřejmě taky mohou znát/umet – i když ho neslyší ani nevidí (v textu – našich písmenech), ale ve svých znacích/symbolech… a můžou se naučit i mluvit, i když sami sebe neslyší. Ale to spíš vyjímečně a platí to spíš jen pro hluché než hluchoslepé.
I ten tvůj příklad jde vyjádřit různě, oni si zkrátka taky řeknou, že za 5 minut půjde ven na procházku – akorát si to řeknou jinak, v řeči kterou ovládají. Slova jsou jen symboly pro pojmy. Taky jim s tím ale bude muset někdo pomoci, oni si sami asi neřeknou přímo, že za 5 minut půjdou ven, protože nepoznají, kolik času oběhlo, když nevidí žádné hodiny a měřiče času – pokud si to nepočítají nebo na to nemají nějaký způsob/metodu. Ale když jim někdo třeba sdělí, že půjdou za 5 min ven, tak oni to pojmou, pochopí a představí si to.
Jednoduše oni vědí, co to znamená: čas, doba, minuty, číslici pět, někam jít, venek,… to jsou pojmy a v myli se to zpracuje, akorát ne v podobě vnitřního hlasu, ale nějak jinak.

Jedná se o formu myšlení. Myšlenky se vyjadřují různě, nejen vnitřním hlasem (i když ten převládá u drtivé většiny lidí).
Hluchoslepí taky mají několik způsobů komunikace… to už si můžeš vyhledat.