Jak přimět přítelkyni s dítětem, aby se odstěhovala?

Ahoj LeVovič. Už roky to tady čtu, ale nikdy jsem na nic neodpovídal. Až tvůj dotaz mě tak dostal, že jsem se kvůli tobě zaregistroval. Nyní mi dovol, abych se ti trochu představil. Jsem Pavel. Je mi 41 let a před 9 lety jsem prožíval téměř totožnou situaci. Přemýšlel jsem, zdali to napsat veřejně či nikoliv, ale třeba to otevře oči více lidem. Jdu ti trochu přiblížit, čím sem si prošel já. Prosím, buď trpělivý a přečti si celý můj příběh. Snad ti pomůže v rozhodování.

Před cca 10 lety jsem se seznámil s úžasnou ženou. Byla o 8 let mladší a po necelém půl roce chození přišla s tím, že je těhotná. Říkal jsem si, jak je to možné, celou dobu co sem ji znal brala antikoncepci. Řekla mi, že ji vysadila, že se se mnou o tom radila a že jsem řekl ano. Jenže mi neřekla, že zrovna teď už ji nebere, tak při styku došlo k tomu, že sem si stejně jako jindy nedával pozor (proč taky, brala prášky). Po aktu přišla s tím, jestli jsem se nezbláznil, že už antikoncepci nebere, proč sem to jako udělal. No nevěděl jsem to že. Ale to není důležité. Za pár týdnů měla nevolnosti, kolabovala v práci a přišla s tím, že je v 9 týdnu a že budu táta. První reakce byla ,, ty vole, já budu táta ,, a ta druhá, jestli to vůbec zvládneme, když se známe půl roku. Domluvili jsme se, že si miminko necháme. Miloval sem ho už v bříšku. Moc sem si přál holčičku a můj sen se vyplnil. Narodila se nám krásná holčička Markétka. Jenže moje přítelkyně Lenka, začala hrozně blbnout. Už v těhotenství měla takové stavy, kdy sem si říkal, proč s ní jsem, ale bral sem ohled na její hormony. Ale ta její žárlivost, úplně tě chápu. Ona mi dokonce hlídala i mobil, tajně chodila na fb a spoustu dalších hloupostí. Vše jsem ji odpustil. Nikdy jsem neměl co skrývat. Miloval jsem jen ji a měl vždy oči jen pro ni. Po narození dcery jsem byl úplně v sedmém nebi. Pak jsem si holky přivezl domů, kde malá měla svoje hnízdečko a já byl nejšťastnější chlap pod sluncem. To moje milovaná Lenka ze mě udělala toho chlapa, ale hlavně tátu. Pořád sem přemýšlel, jestli ji požádat o ruku. Než začala blbnout s tou žárlivostí, myslel jsem si, že jsem poznal tu pravou. Že ona je ta, kterou si jednou vezmu ( i když sem se ženit nechtěl, špatné zkušenosti z dětství ). Ale opět, to je vedlejší. Snažil jsem se snad dost, aby jsme měli na jídlo pro malou, plínky, na naši obživu, protože rodičovský příspěvek je opravdu malý. Navíc jsme bydleli v domě s mojí mámou a já tajně snil, že si jednou postavíme krásný barák. Jenže jsem přišel o práci a začalo to skřípat ještě víc. Když jsem šel na pivo s kamarády, byl to problém, protože peníze propiju, určitě se s někým dávám do řeči a ji podvádím. Lenka si totiž myslela, že už není tou krásnou ženou, jakou pro mě byla před otěhotněním, jen proto, že měla ,, pár ,, kilo nahoře. Miloval sem stále její kyprou postavu. Malé Markétce bylo 6 měsíců, kdy jsem na Lenku tvrdě nastoupil, ať odejde, že už nemůžu. Že nás ta její absurdní žárlivost zničí oba. I já chtěl použít policii, ale to jsem si rychle rozmyslel, protože jsem měl strach, že bych si uzavřel cestu k dceři. Asi do měsíce se odstěhovala. Neustále plakala, omlouvala se, ale já věděl, že chci mít ten svůj klid, který sem měl dřív. I když mi bylo 30 let, nikdy jsem s žádnou nežil. Ona byla první. Bylo to krásný, ale peklo. A nyní se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu.

Tohle si určitě přečti.
Po pár dnech samoty a naprostého klidu, jsem zjistil, že přijdu domů z práce a jediný člověk, který mě vítá, je moje matka a takhle skončit nechci. Každý den sem byl zvyklý, že přijdu z práce a jdu si hrát s dcerou. Navíc, co si budeme povídat, pokud ženská, která aspoň trochu za něco stojí, uklidí, uvaří, prostě se postará o to, aby chlap měl takové to ,, teplo domova ,,. Ještě když tě přivítá úsměvem a polibkem, k nezaplacení. Jenže byt byl studený, celkem i špinavý (jsem chlap, přeci nebudu každý den uklízet) nikdo mi ani neuvařil, nevypral, prádlo nesložil a vše jsem si zase musel dělat sám. Markétka s Lenkou byly téměř 40 km ode mě a jezdit za nimi denně fakt nešlo. Takže Markétku jsem se snažil vídat každou sobotu, Lenka mi vycházela vstříc. Dokonce jsme kolikrát jeli na výlet jako šťastná rodina. Ale bohužel. A přesně v ten moment jsem si uvědomil, že Lenka o sebe přestala pečovat, hubla a já věděl proč. Milovala mě a já jí od sebe odehnal. Nikdy jsem s žádnou jinou nechodil, ani nespal. Ani po rozchodu. Až po těch pár měsících jsem si uvědomil, že Lenku a Markétku miluju jako nikoho na světe. I když mi tak moc ublížila, tak moc žárlila, ale pochopil sem, že žádná jiná ženská by mé chování nesnesla. Byl jsem taky docela morous a ne vždy jsem vstal pravou nohou. No skoro rok sem byl sám. Markétce byl rok a půl, kdy jsme si s Lenkou řekli, že to zkusíme znova a hlavně na jiném místě, než kde jsem doposud bydlel. Když jsme se po pár týdnech sestěhovali společně do nového bytu, byl sem to zase já. Ten Pavel, ale hlavně ten šťastný. Dnes je to něco okolo 8 let, co jsme spolu, máme druhé dítě, syna, vzali jsme si hypotéku, postavili nás vysněný baráček a jsme už 5 let manželé. Pravda, že Lenka pořád žárlí, ale nepřestalo mě bavit ji dokazovat, jak moc je skvělá, jak si jí vážím a jak moc ji miluju a to ji vždycky postaví nohama na zem. Dceři je dnes 10 let a za ten rok, co jsem s ní nebyl jsem si uvědomil (bohužel až pozdě) o co všechno jsem se já vůl připravil. Neslyšel jsem její první slůvko, neviděl první krůčky, nebyl sem s ní, když jí rostly zoubky a hlavně. Lenku jsem na vše nechal samotnou a to si nikdy neodpustím. Kdybych jí nemiloval, asi bych to tolik nehrotil, vyčítal bych si jen dceru, ale opravdu sem zjistil, že ta láska se nevytratila, jak sem si pár měsíců před rozchodem myslel. Nejvíce mě mrzelo, že dcera mě od malička hrozně zbožňovala. Když měla vedle sebe tátu, byla moc šťastná. A ne, nenamlouval sem si to. Říkali to všichni kolem mě a navíc, když mámě plakala, já ji utišil. A bohužel i ji to poznamenalo a než sem si k ní našel opět tu správnou cestu, trvalo to velice dlouhou dobu.

Mám pro tebe pár rad. Zkus si sednout s přítelkyní a mluv o tom. V klidu, bez křiku, hádek, slz, výčitek. Určitě už jste to zkoušeli, ale zkus to jinak. Víš, jestli v sobě máš srovnané to, že ji už nemiluješ a seš si na 100 procent jistý, že s ní nechceš být, řekni jí to narovinu. Ale pokud si nejsi jistý, srovnej si nejprve svojí hlavu a pokud zjistíš, že jí pořád miluješ, že ti na ní záleží, bojuj chlape. Hlavně nedělej takový blbosti jako ti tady radí nějací zoufalci jako zbal ji věci za dveře, seber ji dítě nebo zavolej na ní policajty. Neblbni. Z vlastní zkušenosti. Uzavřel by sis k dcerce cestu a jednou bys hodně litoval. A pokud nevěříš přítelkyni, že je dcera tvoje, klidně si testy udělej, ale pokud si tím jistej si nezatěžuj ten vztah dalšími problémy. Pořád si pokládám otázku, jestli ta tvoje ženská žárlí je proto, že je paranoidní jako ta moje 😉 a nebo dáváš té své důvod. Postupem času sem si uvědomil, že jsem ji nevědomky dával důvody k tomu, aby žárlila. Velice často mi psala moje kolegyně. Ona byla docela mrcha a chtěla nás rozdělit. Uvědomil sem si, že čas strávený s ní nebo s kamarády u piva nebo na akcích je hodně fajn, ale nikdy ti to nenahradí tu rodinu, kterou k smrti miluju. Malému už jsou 2 roky, takže chodíme s Lenkou na akce spolu. Babičky se střídají v hlídání. S kamarády se vídám pořád i s kamarádkami, ale ne dlouho do noci jako dřív. Lence se vším pomáhám a ona si mě začala vážit, kvůli tomu, že jsem se probral. Nejsem podpantoflák. Jsem hlava rodiny, ve většině věcech platí moje slovo, ale opravdu sem zjistil, že dítě tátu potřebuje úplně stejně jako mámu. A věř, že ten rok co sem nebyl s Markétkou každý den, si nikdy, ale opravdu nikdy neodpustím.
Věřím, že ti můj příběh pomůže. Ať už k tomu, jestli dělat to nebo ono. Nenech si radit od lidí blbosti, nic o tom neví a většinou vůbec netuší, jak by se v takovéhle situaci zachovali oni. Ty lidi tady neví, jaké to u vás doma doopravdy je a hlavně vůbec netuší, co cítíš. To jediné víš ty. Srovnej si opravdu všechno v sobě, jestli bez těch dvou opravdu dokážeš žít. Jestli ti to ticho doma stojí za to, že nebudeš se svým dítětem. Jestli jsi vůbec připravený být sám. Sám chodit spát, usínat, sám se probouzet. Neuslyšíš ten dětský pláč, ale ani ten krásný dětský roztomilý smích. Je toho hodně. Nemá cenu s někým zůstávat, pokud ho nemiluješ, ale pokud jí miluješ, nevzdávej to! Kdyby si chtěl, klidně napiš zprávu. Rád s tebou pokecám. Hlavně se drž ať už to mezi vámi dopadne jakkoliv. Držím pěsti, ať se rozhodneš správně. Ahoj Pavel

Nevím ale vyhodit hned přítelkyni s malým dítětem je svinárna. Nic proti. Je fakt, že od tebe bylo fér, že jsi jí dal lhůtu, ale přece jen má tvé dítě. I když jsi ho neplánoval tak je tvé a to dítě za to nemůže. Měl bys tedy převzít trochu zodpovědnosti a stát se už konečně dospělým.

Možná ještě zkusit nějakou manž. poradnu. Sice osobně s tím nemám zkušenost a ani po ní netoužím, ale možná by to byla příležitost, kde by si vaše družka uvědomila váš pohled na věc, váš kladný vztah k dcerce atd a problémy, které vám klade. Ale třeba by jste se tam dozvěděl něco více o ní a sám o sobě.

Je otázka, jestli například střídavě péče je horší, než vyrůstat u rodičů kteří se neustále hádají, věčně ve stresu a řevu. Úplně tě chápu, přeci si nejde dalších třeba dvacet let života zničit pretvarovanim k vůli dětem.

Dcerku dej k mámě nebo si ji nech u sebe a ji věci za dveře… Jinak nevím.

To bylo třeba rozvážit dříve. Pozdě bycha honiti. Můžeš ji nechat vystěhovat policií, když neoprávněně užívá tvůj byt.

Kolik vam objema je? Podle toho co popisujes tak jste oba mladí. az zase půjdeš s kamarády a ona se te bude ptat po návratu kolik jsi jich zbalil tak ji řekni že ji to zajímat nemusí a že jediný kdo koho podvedl je ona tebe. Pohrozila bych ji na tvém místě že si malou necháš pokud bude taková stíhačka a nenajde si okamžitě bydlení že byt je tvůj a ona že tam nemá co dělat

Víš, jsou zde 2 možnosti – buď máš pravdu nebo si to „trochu překresluješ“. ;)
V prvním případě bych měl nechat provést genetickou zkoušku otcovství (těch pár korun za to URČITĚ STOJÍ!), protože tento způsob jednání (otěhotnění) partnerky mi přijde poněkud neobvyklý a zkouška (výsledek) ti může nečekaně VELMI pomoci v dalším rozhodování – jedna věc je myslet, jiná VĚDĚT.

Druhou možnost ani rozebírat NEBUDU!

Vztah se většinou ukončuje z důvodu nevěry,nikoli z důvodu psychických problémů partnerky-žarlivost.Druhou otázkou je,zda ji k žárlení nedáváš nevědomky důvod,jak popisuje Pavel.Je třeba se vcitovat do přítelkyně,nikoli jen do svých pocitů.Je třeba hledat příčinu,nikoli soudit,že mě zrovna tohle chování přítelkyně omezuje v mém rozletu s kamarády.Protože pokud nezačneš měnit sebe,a vést sám sebe k zodpovědnos­ti,nebude ti vyhovovat žádný vztah.Protože vztah-je závazek,zodpo­vědnost,nikoli rozlet a svoboda bez ohledu na pocity druhého.Pokud přítelkyni nemiluješ,a chceš,aby odešla,a dítě si vzala sebou,najdi jim bydlení.Je to tvá zodpovědnost,vůči vlastnímu dítěti.A hlav­ně,vyřeš výživné.Nemůžeš si udělat dítě a říci-muj dům,odejděte.pro­tože až se přítelkyně sesbírá,a dá tě k soudu o výživné,bude ti to hodně k minusu,pokud se soudce dozví,že jsi přítelkyni,která vychovává VAŠE dítě,nezajistil bydlení,a jednáš a chováš se,jako by žádné dítě neexistovalo.