Je normální, když se vás dítě ptá cca od 2,5 roku věku na smrt?

Myslím si, že otázka souvisí s tím, že se dítě setkal se smrtí něko blízkého člověka nebo i zvířete. Známí ji možná neřekli, co smrt znamená, takže jí to vrtá v hlavě.

Totiž dítě ještě nechápe zpravidala trvalost smrti, t, i když mu dotyčný chybí. Nemělo by se dítěti např. říkat, že odešel na dalekou cestu … to je matoucí, protože dítě se může ptát, kdy se vrátí atd.

Je vždy třeba říct dítěti pravdu, i když jednoduše, aby to dítě pochopilo.

Stejně brát dítě na pohřeb? I to odborníci řeší – vzít je s sebou, vysvětlit, co pohřeb znamená – poslední rozloučení s někým blízkým. . Nebo nebrat s sebou – opět vysvětlit proč.

samozřejmě, děti jsou velmi zvědavé a od utlého věku se ptají na cokoliv… někdy to trochu překvapí, ale opravdu není na místě ho kvůli tomu hned posílat do léčebny nebo zkoumat zda je „normální“ a to záměrně dávám do významných uvozovek, to by byla dost přemrštěná reakce.

Upravil/a: anonym

Dítě nerozlišuje hodnoty, ptá se na to, co ho zajímá. A se smrtí se určitě setkala. Když ne u lidí, tak zvířata, příroda, hmyz a dá si to do souvislosti a začne se takto ptát.

Dcera se ptá známého, nikoliv známému
(otázka by měla být srozumitelná).

Vašemu známému se může zdát, že se dcera ptá už dlouho,
ale podle mne se na tyto věci neptá od 2,5 let.

Jací jsme se odvíjí především od toho, kde stojíme, co posloucháme, prostě čemu čelíme. Možná to dítě tráví příliš mnoho času s dědečky, babičkami… Možná ho i hlídají, tráví s nimi většinu dne, naslouchá jim, VNÍMÁ JE… Je to jedna z možností. (;