Jak rozumíte výroku Arthura Schopenhauera,že „hlavní překážkou v poznání pravdy není lež,ale zdánlivá pravda?“

Lez se da nejakym zpusobem odhalit. Zdanliva pravda (tj. lez, ktera vsak teoreticky muze byti pravdou) se odhaluje mnohem hure. Mozna si to predstavuji spatne, ale kdyz si to pro zjednoduseni prevedu: pokud vam ted reknu „Pisi vam ze severniho polu.“ Tak asi celkem snadno poznate, ze pravdepodobne lzu. Ale kdyz reknu „Pisi vam z Ostravy.“ – lzu anebo nelzu? Tady se pravda odkryva daleko hure. (Pisi z Brna, mimochodem :))

Rozumně uvažující člověk,při dostatku informací, by měl rozeznat lež od pravdy.Se zdánlivou pravdou to bude asi těžší.Stejně jako se vším a všemi, kteří se tváří jako…, ale ve skutečnosti tím, nebo jimi nejsou.
Svět vidíme každý svýma očima a je pouze na nás, /až na několik vyjímek,které nemůžeme nijak sami ovlivnit/jaký si ho vytvoříme.
Nepopírám, že tady hrají významnou roli náhoda,štěstí,shoda okolností, případná pomoc okolí a několik dalších okolností.Se zbytkem si už musí poradit naše vůle.
Takže v zásadě s výroky A. Schopenhauera souhlasím

Tento výrok je to plná nezamlčaná pravda.
V praxi to vidíme v práci našich i zahraničných médií. Tiež podávajú čiastočnú pravdu tak aby sme im verili.

Zdánlivou pravdu pokládáme za pravdu a při vyplutí na povrch je pro nás poznání jaksi citelnější, než u lži, o které víme od začátku a jako k takové k ni přistupujeme… Ale často na povrch nevypluje a pravda tak zůstane skryta. Pravda je pro nás to, co za ní pokládáme samozřejmě… Ale, řekl bych, že tenhle výrok neplatí za všech okolností..