Připomněl jste mně růžové brýle poutníka z" Labyrintu " od J. A. Komenského.,Ten je „měl na očích“ a podlehl svým dvěma průvodcům, byl spokojený s tím, co viděl, byť šlo o zkreslený pohled na svět. Prohlédl až později, ale jako věřící nalezl svůj způsob řešení.
–
Ti, kdo se těmito brýlemi dívají, neuvěří, že jde o klam, neposlechnou nikoho, mají svou hlavu.. Jsou opravdu jako slepí, zmatení a rady nechápou. Jenže když za čas prohlédnou, sundají brýle, často se ptají, Proč jsem neposlechl(a), proč jsem by(la) tak naivní. Pozdě …

Je pravda, že někdy člověk udělá to, co později považuje za svou chybu. U někoho jde třeba o určitý vzdor. Nebo jde za svým cílem rovně, bohužel, odbočí doleva nebo doprava. Cesta zpět nevede, je jen bohatší o poznání …

Stalo se něco podobného mé neteři. Dlouhá historie, vzala si Araba, asi po půlroce před ním uprchla do Anglie ,kam měl její manžel zakázaný přístup. Zapomněla jsem, v kterém městě má neteř na domě „kus střechy“, na niž dala peníze za prodaný byt u nás.

Láska na první pohled, podlehla jeho sladkým „řečičkám“, on je jiný než ostatní, ona je dospělá, nikdo jí nemá co radit, je to její život atd. Domnívala se, že se bude mít jako v bavlnce, ale mýlila se …Téměř dennodenně jí uštědřil rány, byla samá modřina … Vybrala si sama, i když se spálila, nikdo jí nic nezakazoval, jen varoval před zbrklým rozhodnutím …

Zkomplikovala si život …

Buď to nechat tak jak to je, popřípadě více zapnout mozek

Emoce vs. logika…
😉
…„Tady rozumné argumenty nepomohou. Člověk se musí spálit.“…

Na rozdíl od jiných věcí na tom nevidím nic špatného. Je to jenom a jenom věcí těch dvou a ostatním do toho nic není. Doma ani zde.

Odpověděl jste si sám poslední větou – člověk se musí spálit… Láska je slepá.