Odpoveď byla označena jako užitečná

"V čem se oba jazyky liší

Změnila se hlavně výslovnost a zjednodušila se gramatika. Podle profesorky Růženy Dostálové, představitelky české byzantologie a neogrecistiky, novořečtina například ztratila 2. pád (přivlastňovací) genitiv, nemá 3. pád (pád adresáta) dativ a používá předložky k vyjádření pádu. Blíží se moderním jazykům jako je angličtina, němčina, francouzština.
V současných jazykových typologiích se stará a nová řečtina zpravidla hodnotí jako dva jazyky. Starořečtina se učí jen na středních a vysokých školách a laikům je málo srozumitelná, protože má i mnoho nářečí. Dnešním jazykem je novověká řečtina dimotiki, její literární verze novořečtiny katarevusa je na ústupu.

Jak se ovšem liší míra porozumění starořečtiny pro člověka, který mluví novořečtinou, současnou řečtinou, na to Vám lépe odpoví například Ústav řeckých a latinských studií FF UK. "

http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/starorec­tina-a-novorectina
–
Ještě z jiného zdroje

"Řečtina (řecky ελληνική – elliniki) je indoevropský jazyk používaný v Řecku a na Kypru. Je přímým pokračovatelem starořečtiny a nepatří k žádné širší jazykové skupině.

Moderní (nová) řečtina (novořečtina) má své počátky v řečtině období helénistického, kdy na základě hlavně attického dialektu postupně vznikal tzv. koiné dialektos – obecný řecký jazyk, dnes nazývaný dhimotikí ghlósa.

Ve srovnání se starou řečtinou docházelo ke změnám ve výslovnosti: melodický přízvuk se měnil v dynamický, zanikly rozdíly mezi krátkými a dlouhými samohláskami, dvojhlásky (diftongy) se proměnily v jednoduché samohlásky (monoftongy). K podstatným změnám došlo i v tvarosloví, během vývoje jazyka se prosazují tendence analytické (tj. některé gramatické významy se začaly vyjadřovat pomocí zvláštních slov místo změnou tvaru slova, např. u sloves se řada časů vyjadřuje opisy), ve skloňování dochází k redukci pádů atd.

Tyto tendence zesílily zejména po 6. století, kdy se řečtina v mnohonárodnostní byzantské říši stala nejen jazykem kultury, jako dosud, ale také jazykem církve a úředním jazykem, který vytlačil latinu. Jazykové změny se vyznačují i silnými místními zvláštnostmi, protože v různých oblastech působily odlišné ekonomické a kulturní vlivy. Přes četné přejímky z jiných jazyků (turečtina, italština, angličtina, francouzština aj.) tvoří většinu slovní zásoby řečtiny původní řecká slova.

Ve starověku existovala řečtina v řadě místních variant, později se však široce rozšířila i jednotná forma, tzv. koiné (κοινή), a na základě ní vznikla helléniké glóssa (ελληνική γλώσσα) tj. doslova „řecký jazyk“, což je název pro dnešní novořečtinu."

http://www.vtt­.cz/informace/rec­tina-do-kapsy

http://www.ja­zykovevzdelava­nie.sk/produc­ts/o-grectine/
–
http://lingvo­.info/sk/lingvo­pedia/greek

Upravil/a: annas