Budiž je archaický tvar imperativu. Ale je třeba poznamenat, že jde o zastaralý tvar pro 3. osobu.

Přesně – budiž ono světlo x buď ty světlo.

Poznámka: existuje i tvar množného čísla. Světla buďtež (zapálena).

V současné mluvnici se rozeznávají pouze tvary imperativu – 2. os. č. j. a 1. a 2. osoby mn. č. buď, buďme, buďte.
..
Budižkničemu je podstatné jméno = nemotora, nešika, neschopný člověk.

" Podst. jméno se užívá ve všech rodech, v j. č. všech rodů nesklonné; v mn. č. m. živ. tvary podle vzoru pán, v mn. č. ž. podle vzoru žena (užívá se zřídka); mn. č. s. se neužívá. "

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=budi%C5%BEk­ni%C4%8Demu&Hle­dej=Hledej

Tvary „budiž“ určitě souvisejí s onkáním – oslovování 3. os. j. č.
U budižkničemu" bychom dnes řekli – (Ty) jsi ( tys byl) k ničemu! (On) je (byl) k ničemu! (On) (ne)budiž k ničemu!. Změna souvisí se záporem v češtině.

--
Rozdíl – budiž je sloveso, budižkničemu – je složené citátové podstatné jméno.
--

Ať je světlo! – není věta rozkazovací, tedy imperativní, ale věta přací, pokud jde o mluvnici.

Budiž světlo.=Ať je světlo (imperativ)

Věřící člověk se vžívá fanaticky do role všemohoucího,věřící člověk má pocit,že pro boha pracuje,věřící člověk se cítí důležitě a přitom je to jen vnitřní pocit rozšířeného vědomí,v boha věří každý,když má „smrt na jazyku“
Doplňuji:
Já osobně věřím v boha šířícíse jako rakovina,dívám se na sebe z vrchu dolů a kříž (latinský),který je v zemi,vidím logicky obráceně.

Upravil/a: anonym