Nebo je vyšší šance, že existuje Bůh než například jednorožec, mořská pana, či vodník?
Zajímavá 7Pro koho je otázka zajímavá? Odpovědi.cz, annas, zjentek, rrihamirek1, dust8, Filip84, Disraeli před 873 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Pokud bereme mytologii, mýty, , Bůh stojí mnohem výš než ostatní, ponanští bozi. Existuje i křesťanská mytologie,, stačí znát knihu Genesis..
Přece mýty jsou nejstarší příběhy o vzniku světa a společnosti,
její počátky a základy, božství.. Jejich ejich původní hrdinové,
ukazovali na spojení lidstva s „božským“ a jejich vyprávění o tom, co
(co se stane v „posmrtném životě“)
Oprášila jsem si znalosti z filosofie a uvádím, , že Bůh je považovaný
za prvotní příčinu všeho.
Něco jsem si oprášila z dějin filosofie. O důležitosti existence
Boha
Jak se chápe Bůh.
„Tato Nadzemská, nesmrtelná a všemohoucí bytost je chápána rozdílně
podle toho kterého náboženského vyznání nebo duchovního nazírání.
Zpočátku bylo asi uctíváno slunce, měsíc a hvězdy jako božstva, resp.
nebeské mocnosti.
Křesťanství, židovství a islám se označují za „monoteistická“
náboženství – tedy, že vyznávají jednoho jediného
(„mono…“) Boha.
Podle chápání biblické víry založené na zjevení je Bůh absolutní Já, které nařizuje: „Nebudeš mít jiných bohů“ (Exodus 20, 3). Tohoto Boha vzývají např. křesťané jako „Otce Všemohoucího, Stvořitele nebe a země“. Křesťanství se liší od židovství a islámu tím, že věří „Nejsvětější Trojici“ – věří v jediného Boha ve společenství tří osob: Otce, Ježíše Krista a Ducha.
Bůh je chápán jako první příčina všeho bytí („prima causa“),
jako nepodmíněné, ze sebe existující absolutní bytí.
Snad nejvýstižnější definicí Boha je biblické „Bůh je láska“!.
Po staletí se filosofové snažili dokázat existenci Boha. Pokud existuje, nedá se to dokázat. Vyjdu z Platonova strojpúhelnoíku. Na vrchlolje idea Dobra, nejvyššíé iodea,, kterou Platon ztotožňuje s Bohem.
Aristoteles tvrdí, , že Bůh je nehybný hybatel , příčina všeho. Sv,. Augustin pak tvrdí, že nejvyšší pravda je Bůh.
Nejen tyto myšlenky využilo později křesťanství. a křesťanská
teologie.
Takže zanikly myšlenky polyteistických bohů, křestané, Židé
i muslimové věří v jednoho boha.
tvrdil, že vše, co začne existovat, má přičinu. To, že Bůh existuje,
znamená, , že je, jako Bůh nutně existovat musí,. Tato definice je
nezbytná, stejně jako to, že trojúhelník má 3 strany. Bůh náleží do
oblasti myšlení ,protože víra je rozumná. Boha totiž není možné popsat,
dotknout se ho, , ividět ho slyšet nebo cítit. Existsuje a priori.
Když něco vznikne, je to na základě příčiny. Takže tou první příčinou všeho je Bůh jako nutná příčina,. Pokud by bůh neexistoval, nebylo by stvoření a neexistovalo by vůbec nic To, co se děje v přírodě, má určitý řád, dospívá k určitému cíli, takže to někdo musí řídit .Je to tedy Bůh, který je rozumný.
Zda Bůh existuje či neexistuje si musí každý vyřešit sám., brát např,. jako
1. a priori, co je dané, to je dané Boží podstatou, je to jeho vlastní existence, Bůh je jsoucí, je soběstačný, nedělitelný a věčný,. . ,
Z toho plyne, že tento Bůh stojí výš než ostatní bohové, protože se nestará jen o určitý úsek, ale o vše. Záleží na okolnostech a úhlu pohledu. Není to jednoznačnél.
Upravil/a: annas
0 Nominace Nahlásit |
Musel bys si ho definovat. Čím by ta definice byla obecnější, tím je pravděpodobnost vyšší.
Ona mythologie má společné rysy. Pověst o povodni není ryze israelitský konstrukt. La Llorona má společné mythologické prvky s Banshee, Rusalkou, Melusinou či Nixie (a dalšími). A tak by šlo pokračovat.
Takže ono to pravděpodobněji bude opravdu popisovat něco, co se někdy, nějak, stalo. Ale jestli to opravdu popisuje něco z jiné dimense, nebo třeba něco, co tehdejší lidé neznali, bylo to mimo jejich svět, a tak si to připodobnili, no tak na to exaktní odpověď jen tak lehce nenajdeš.
Ale ono to spíš bude, zase, jako s tím Čaroděje ze země Oz, kde se taky z nejděsivějšího čaroděje vyklubala loutka, kterou ovládal chcípák z Omahy, NE.
Prostě bubák sem, a voják se zelenými vousy tam, a lev co stojí pevně, a do toho okřídlená opice, abys nakonec zjistil, že to je všecko jenom kamufláž, že ten „nejhorší“ bubák je loutka ovládaná chcípákem.
Ale to Ti nedává vůbec žádnou odpověď na otázku, jestli existuje nějaká nejvyšší bytost, tvůrce něčeho nebo všeho, zda nějak zasahuje do našeho světa atp. Spíš je pravděpodobnější, že „něco takového“ bude, protože jinak by nebyly všecky ty šaškárny kolem.
Ale to si přeber sám. 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Mýtických postav jako takových ne – například tebou uváděných.
Pravděpodobnost existence Boha je vyšší, existence tamtěch bytostí
menší. Dalo by se říct i to, že u některcýh bytostí je šance větší
u jiných menší až nulová.
Ale třeba stejná jako existence mýtických bohů nebo boha/bohů z jiných
náboženství.
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Pravděpodobnost se dá spočítat podle určitých pravidel. Když hodím mincí, spadne mi orel nebo panna, tedy pravděpodobnost, že padne orel je 1:2. Ale jak chceš počítat pravděpodobnost u toho, co nebylo dokázáno, jen tomu lidé věří? To, že tomu někdo věří , ale neznamená, že mne to nějak neovlivní. Dneska nezjistíš, kolik lidí věřilo a věří v Boha a na jaké úrovni a kolik věřilo a věří třeba na jednorožce a pod. Pokud třeba věříš na lesní strašidla, tak když bloudíš lesem, vidíš strašidlo za každým stromem.
0 Nominace Nahlásit |
Naprosto upřímně si myslím že vodník má větší šanci, ten alespoň stojí na nějakých základech
Upravil/a: Lurius
0 Nominace Nahlásit |
To je jako srovnávat reálnou bytost (která ovšem není z masa a kostí)
s výplody lidské fantazie.. Existence Boha je podložená historicky,
nehmotnými i hmatatelnými věcmi, kdežto existenci bájných postav nelze
podložit ničím.
Starověké židovské a po příchodu Ježíše Krista křesťanské
nábožensví nemá s filozofií ani mytologií nic společného. Je to kus
historie, jejíž věrohodnost dokládají i mimobiblické historické
záznamy.
Čím více informací hledáte, tím více souvislostí nacházíte.
0 Nominace Nahlásit |
Jelikož se člověk nemůže stát bohem tak vznikli náhražky jako je; král, císař, sultán, faraon, vůdce, papež, guru, prorok, mesiáš, prezident, ředitel, celebrita atd. Bůh to je situace, ve které vše existuje, situace je to, co je zde nejmocnější a ona zde se vším manipuluje, situaci nejde vyfotografovat, protože to není subjekt. Situace stvořila; vesmír, život, člověka, čas, prostor, energii, inteligenci, evoluci, víru, pravdu, lásku atd.
Je třeba přepsat svaté knihy a místo slova bůh zde použít slovo situace, žádné setkání s bohem není možné, je možné se setkat pouze ze situací, kterou musíme řešit a vyřešit. Jak by vypadala víra v zázraky, pokud bychom věděli, že bohem je zde situace? Museli bychom vytvořit svaté knihy které by nám vysvětlili optimálně vědecky složité situace, ve kterých zde vše existuje, najednou by zde místo náboženství a politiky byla věda a technika!
Zdroj: https://gvkb.cz/buh-je-original-a-prezident-je-uboha-kopie/
0 Nominace Nahlásit |
Asi je to stejný. Já dosud na vlastní oči spatřil zatím jen strašidýlko Josífka a čupakabru. Jednou, když jsem byl mladý, se ve mně vrtali emzáci, nebyla to žádná spánková apnoe, jak mě přesvědčoval Západ.
0
před 873 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Tak třeba ke kentaurovi se nechodí modlit tolik lidí, že. Pak je třeba ještě zohlednit veličinu času, jakožto čtvrté dimenze i to, jak se do dnešních dnů stylem „tiché pošty“ a selektivní cenzury dochoval ten který záznam.
0
před 867 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Bohové – jacíkoliv – jsou též postavy mytologické. Pravděpodobnost existence bohů je tudíž na stejné úrovni jako pravděpodobnost existence mořských panen či hejkalů.
0
před 851 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Vít Kouba: „Bůh to je situace, ve které vše existuje, situace je to, co je zde nejmocnější a ona zde se vším manipuluje, situaci nejde vyfotografovat, protože to není subjekt. Situace stvořila; vesmír, život, člověka, čas, prostor, energii, inteligenci, evoluci, víru, pravdu, lásku atd.“
„Situace“ je pojem sociologický, jehož základní definice zní: „Jako definice situace bývá v sociologii označováno jedincovo porozumění a interpretace sociálního kontextu, tedy to, jak sám jedinec chápe situaci, v nichž se nachází. Je tomu tak proto, že lidé nežijí pouze ve světě fyzickém, nýbrž také symbolickém. Lidé neustále svět okolo sebe interpretují, tzn. že se naše zkušenost nesestává pouze z podnětů, ale také z jejich interpretace. "Člověk nejedná pouze dle toho, jaká situace "objektivně je“, ale podle toho, jak ji sám vnímá, vykládá a „definuje“." (in PETRUSEK, Miloslav, a kol. Dějiny sociologie. Praha: Grada, 2011).
Nahlíženo, tedy, formální logikou, situace je subjektivní pravda.
Korrelace mezi Tvou thesis a materií pojmu „situace“ mi, proto, zcela uniká, protože je zcela vně materie tohoto pojmu. Jistě, samozřejmě, mohli bychom rozvést definici situace podle různých thesis, ovšem od základní, materiální, definice pojmu situace jako pravdy subjektivní, bychom se, tak nebo tak, neodchýlili.
Křesťanský, musulmanský, israelitský, etc. bůh, tj. bůh s tzv. velkým B, ať už jediný, nebo v trojici jediný, nestojí výše než jakákoli jiná mythologická bytost; stojí nejvýše, snad, stejně, spíše snad ještě níže, neboť jest vysoce pravděpodobnou thesis, že jde o ryze účelový konstrukt.
Abychom se však mohli pohnout dál, musíme si nejprve vyložit základní filosofické theorie pravdy, protože nahlížíme-li na skutečnost v optice Akvinského (původně Aristotelovy) adekvační theorie pravdy, pak jistě, pak se může jevit, že tento bůh stojí výše, než jiné mythologické bytosti.
Adekvační theorie pravdy stojí na thesis veritas est adæquatio rei et intellectus – pravda je shoda skutečnosti (věci, res) a poznání (intellectus). Prosím, nic proti, pro starověkého a středověkého člověka, který nedisponoval poznáním moderní psychologie a sociologie, byla tato thesis skutečně asi nejdokonalejší absolutní pravdou. Pro nás je však obsoletní, protože je ryse subjektivní:
lidská paměť je hrubě selektivní a subjektivní, to jest, člověk si pamatuje pouze část z celkového děje, a to tu část, jak subjektivně děj hodnotí: hodnotí-li děj positivně, převládají v paměti vzpomínky positivní, hodnotí-li však děj negativně, převládají v paměti vzpomínky negativní.
Lidská paměť je, navíc, moderována subjektivními představami a poznáním: každý člověk je s to pojmout určitý počet vjemů – sluchových, zrakových, čichových i jiných, a co je nad tuto jeho fysiologickou možnost, nevědomě vypouští. Avšak to, které vjemy jedinec uloží do paměti, a které vypustí, je nevědomě moderováno jeho předsudky, úsudky, poznáním, a také zrakovým vnímáním jako získaným fenoménem.
Člověk vidí to, co zná a chce vidět. Má představu osobního auta, a proto pokud někde uvidí stát nějakou krabici z kartonu ve tvaru osobního auta, s namalovanými koly, okny, světlomety a svítilnami, tak drtivá většina lidí uvidí auto, ne kartonovou krabici. Když Cristóbal Colón přijel, poprvé, za původními obyvateli střední Ameriky, aby jim tam zavlekl krysy, choroby, a pak je znásilnil, zotročil a povraždil, tak původní obyvatelé lodě Hispánců prostě neviděli. No arciť, že neviděli, nemohli vidět, protože nikdy nic podobného neviděli, neměli na to nastaveno zrakové vnímání. Uviděli je, doslova, až byly pár desítek metrů od nich.
Tedy, je-li prokazatelně lidské poznání hrubě zkresleno v příčině výše popsaných objektivních skutečností, nemůže člověk objektivně porovnat skutečnosti se svým poznáním, a tedy, pravda ve smyslu adekvační theorie je pravdou ryze subjektivní.
Kniha Bereshit, prvá kniha Thóry, nemá s „křesťanskou mythologií“ společného vůbec nic. Thóra je posvátná kniha Israelitův, a v křesťanský kánon byla prokazatelně pojata až I. Sněmem nikajským v roce 325, a prokazatelně, a s konečnou platností, až III. Synodou v Kartágu v roce 393; cituji: „Placuit ut praeter Scripturas canonicas nihil in Ecclesia legatur sub nomine divinarum Scripturarum. Sunt autem canonicæ: GENESIS, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Iesu Nave, Iudicum, Ruth, Regnorum libri quatour, Paralipomenon libri duo, Iob, Psalterium Davidicum, Salomonis libre quinque, Eemphechiasrum, Eemphechiasrum, Daniel , Tobias, Iudith, Hester, duo Hesdrae libre, duo Machabaeorum libre.“ (Codex Canonum Ecclesiæ Africanæ).
„Oprášila jsem si znalosti z filosofie a uvádím, , že Bůh je považovaný za prvotní příčinu všeho.“
To nemá se znalostmi filosofie nic společného.
Tuto thesis zastává theorie boží pravdy. Tato theorie chápe pravdu jako skutečnost definovanou bohem a výroky, ježto jí popisují; poznání je pak proces, kterým člověk pravdu odhaluje.
Dokazovat existenci boha theorií, že existenci boha dokazuje to, že bůh definoval, že existuje je logický lapsus per se, jež asi není potřebné dále vykládat. Je to byrokratická logika: mám doma židli. Má židle má čtyři nohy. Mám doma kočku. Má kočka má rovněž čtyři nohy. Mám doma psa. Můj pes má také čtyři nohy. Z toho vyplývá, že můj pes je kočka. Neboli: toto je něco. Je třeba něco dělat. Toto je něco, tedy, něco dělám. Prostě a jednoduše: potřebuju něco. Potřebuju boha. Bůh je něco, proto existuje.
„Snad nejvýstižnější definicí Boha je biblické „Bůh je láska“!.“
Máme různé podoby lásky, to je pravda. Láska nemusí být vždy něžná, to je taky pravda. Ale že by bůh Tanachu byl „láska“, tak to vyžaduje opravdu „kreativní“ myšlení, aby tuto thesis někdo držel.
Bůh Tanachu je pravděpodobně nejodpornější postava v celé beletrii. Žárlí, a je na to hrdý. Je malicherný, nespravedlivý, nemilosrdný a neodpouští. Je to odporný, krvežíznivý, ethnický ničitel, nepřátelský k ženám, homofobní, rasistický, vrah novorozeňat, genocidní, vrah synů i dcer, zhoubný, megalomanský, sadomasochistický a neskutečně zlovolný tyran.
Tento vrah a tyran – prý – tak miluje svět a lidi, že svého jednorozeného syna poslal na zemi, aby ho zde, tito „milovaní“ lidé, popravili nejkrutější smrtí, jakou tehdejší společnost znala, a jednou z nejkrutějších forem poprav v historii lidstva vůbec. Proč? No, aby se obětoval za nás, a za naše hříchy!
Aha: takže láska znamená, že když si nadělám hodně dětské verbeže, ta verbež nebude poslouchat na slovo (=bude hřešit), což nebude, že jo, proč by taky měla, zvlášť když si vymyslím absolutně nesmyslné a nesplnitelné příkazy, tak na vině nejsem já, že jsem si nadělal více dětské verbeže, než na kolik stačím, a že jí dávám nesmyslné a nesplnitelné příkazy, na vině je ta dětská verbež, a protože je tak hodně moc miluju, tak z nich vyberu jednoho a nechám ho uvařít ho zaživa? Zlatý Satan, proboha!
Když jsme u toho Satana: žádná zlá duchovní bytost (protože ten bůh taky neexistuje) neexistuje. Pokud se podíváte na pospolitá společenství, třeba na Saany (Křováky), tak tam žádné řádění Satanovo neuvidíte: oni mají vesnici, mají chýše, neznají majetek, takže neznají krádeže, neznají vraždy, neznají znásilnění, nic. Protože žijí bez spodní vody, tak mají dostatek činnosti, aby nemuseli přemýšlet nad tím, jestli je nějaký bůh, který se o ně stará, celý den se starají, aby nachytali vodu do listů a našli a vykopali vodnaté hlízy, no a pak chodí stopovat slona, nebo antilopu, nebo tak něco, a až to zvíře usne, tak ho picnou otráveným šípem, pak si s ním hodinu popovídají, pak ho klepnou, a pak pozvou celou vesnici na hostinu. A co zbude, to zpracují: kůži na oblečení a chatrče, kly a kosti na nástroje atp. Jak je v tom uplatněn Satan?
Ale je, samozřejmě, jednodušší říct, že za to, že jsem zařízl sousedovi kozu, nemůžu já, ale „bubák“. Samozřejmě.
„[T]vrdil, že vše, co začne existovat, má přičinu. To, že Bůh existuje, znamená, , že je, jako Bůh nutně existovat musí,. Tato definice je nezbytná, stejně jako to, že trojúhelník má 3 strany. Bůh náleží do oblasti myšlení ,protože víra je rozumná. Boha totiž není možné popsat, dotknout se ho, , ividět ho slyšet nebo cítit. Existsuje a priori.“
Proč by musel bůh nutně existovat? No, ano, pro středověkého člověka proto, protož jinak by ho jeblo.
Víra je rozumná?
Lidé věřili, že jsou jiní čarodějové a čarodějnice. A zmordovali je.
Lidé věřili, že ten který konkrétní bůh je jediný a pravý. A šli a znásilňovali, zotročovali a vraždili ty, kteří nevěřili, že ten jejich konkrétní bůh je jediný a pravý.
Lidé věřili, že Ameriku bůh nedal původním obyvatelům, kteří tam v míru, a v souladu s možnostmi přírody, žili po tisíce let, ale že oni jsou duchovním Israelem a ti mírumilovní obyvatelé, kteří tam žili po tisíce let, tam nemají co dělat. A vyvraždili je.
Mayové, Inkové a spol. věřili, že musí bohům obětovat tuny lidí. A vraždili je, včetně dětí.
Víra není rozumná, víra je na invalidní důchod a / nebo zabezpečovací detenci!
No, hlavně, že šmakuje, zbytek se poddá, snad, možná.
Celý problém je v tom, že lidé berou do ruky Bybel, aniž by znali i jen náznakem jeho historii, aniž by měli představu, co z toho Bybelu lze, a co nelze, exaktně doložit, aniž by chápali, že to není nějaká jedna „knížka o bohovi“, ale soubor desítek knih různých literárních stylů za několik stovek let, a navíc k tomu přistupují s předsudky. Kdyby se na to dívali jako na jakoukoli jinou literaturu, tak to hodí do kamen!
To je asi tak jako celé.
http://nasepsyche.blogspot.com/2012/08/zrakove-vnimani-jako-ziskany-fenomen.html
https://hmn.wiki/cs/Council_of_Carthage_(419)
Křesťanský Bůh ani jiný bůh s velkým „B“ (tj. monoteistický jako
např. Alláh, Jahve) nestojí nijak výš (ani níž!), než jiní bohové,
hlavně vládci (pantehonu).
Jedná se o omezené vnímání konceptu boha/hohů, božství, božstva jako
takového a srovnání monoteismu X polyteismu. Že jsou „pohanští“ (nebo
jiní) bohové podřadní, říká akorát konkrétní křesťanská (respektive
abrahámovská) propaganda a JEJICH vidění této problematiky, jejich výklady
(které zdůrazňují význam svého Boha a ostatních vlastně popírají nebo
vyloženě degradují na „nebožskou“, ale ‚démonickou‘ úroveň… to
je mi objektivita).
Výkladů bylo a je taky víc, jak „pohanských“ bohů (podle spisovatelů,
básníků, umělců, filozofů), tak v křesťanství a jinde, stejně jako
role a „možnosti“ Boha/boha. Tedy jeho postavení, moc, atd.
Věc se má ale krátka tak, že například bůh z pantheonu, z polyteismu
(třeba Zeus) není nijak níže postavený, než (křesťanský) Bůh. On
totiž je „tím“ Bohem/bohem V TOM náboženství. Je tím nejvyšším,
neomezeným, všemohoucím, pánem veškerenstva (to už záleží na
náboženství… ne všude jsou všemohoucí, vševědoucí, nebo dokonce
věční… například severští bohové. Víc než
o srovnávání/porovnávání, je to ale o víře, pojetí
i výkladech).
Navíc nedává smysl to srovnávat a vyloženě poměřovat bohy
z různých náboženství (po jisté teoretické rovině a do určitých
mezích to lze… ale určitě ne v náboženském zápalu a brát to jako
vážnou věc. Je to hlavně o víře). Jde totiž o to, že to jsou hlavně
ekvivalenty, tedy například Zeus je ekvivalentem křesťanského Boha (nebo
Alláha) a tak dále. Přesnějji polyteistickým ekvivalentem nebo ekvivalentem
v polyteistickém uspořádání/náboženství. A třeba polyteističtí
vládci nejsou nijak podřadnější vůči monoteistických „Bohům“, kde
je jen jeden Bůh. Jsou si rovni (respektive jsou totéž, jen v jiném
podání – vzhledem k víře a představám i vyspělosti
národů/cvilizací a tedy jejich představám o božství).
Nejcitovanější myšlenky a názory o bohu/Bohu jsou od filozofů a právě
velice hojně antických (kromě Bible/Koránů… kde ovšem mimochodem jsou
též jejich myšlenky) a „paradoxně“ to to byli polyteisté. Oni piší
o bohu jako všeobecně (a mají tím na mysli buď kteréhokoli z pantheonu
nebo často jejich vládce), nejmenují konkrétního boha ze svého
náboženství, ale rozhodně tím nemínění nějakého (TOHO)
monoteistického Boha.
Jistou vyjímkou je Platon, který ještě k polyteistickým bohům rozlišuje
boha-stvořitele… nadřazeného, ale to je (jen) jeho vnímání.
V podstatě se tak člověk vlastně ptá, jestli je bůh silnější, než
bůh (že je v monoteismu jen jeden nebo že se píše Bůh s velkým „B“,
to nehraje roli). Jsou to ekvivalenty, nejvyšší bytosti, jsou si rovni.
Zbytek je o víře, vlastní představě a náboženství. Říct ale, že je
křesťanský Bůh „vyšší“, než jiní, je silně omezené a
zaujaté.
Pro lepší přiblížení je otázka (tato problematika) asi stejná jako ptát
se, jestli je buk silnější než strom. Nebo jestli je achát
silnější/lepší než kámen
Adf Filip84,
nějak nechápu, že používáte u opřejatých slov z latiny či řečtiny starší tvary, i když lslova mají český překad. , Jeenže Vašwe tvary jsou bohužel zastaralé a ukazují, jako by se čeština nevyrovnala s překlady. ˇCeština se stákle vyvíéjí, takže poriozumění přejatým slovům a jejich pravoopis jsou znakem jazykové kultury, tedy i demokratiozace jaszyka,.
Nemusíš to chápat. Prostě to tak je, pokud se Ti to nelíbí, nečti to, nikoho nenutím.
Ona jednoduchá odpověď je, že mi je 38, nebudu se přeučovat každé jednotlivé slovo do národní frase (protože já tu podobu většinou opravdu ani neznám), abych pak měl v hlavě akorát gulyás, protože já většinou čtu knihy v bratrské mluvnici a psané frakturou, a vlastně jenom proto, aby kdejaký pologramotný idiot rozuměl. Ať nerozumí, jo, žádný problém.
Každého volba, jak píše. Hrubky tam nemívá, nevidím v tom problém. Je to jen nezvyklé. Odpovědi Filipa jsou přínosné ve více směrech, a to je důležité. Navíc mi to jde lépe přečíst, než Vaše texty, kdy to vypadá, že klikáte náhodně na písmena. Nic ve zlém, ale nehledejte mouchy, když je sama máte.
Nenoí to volba, jak kdo píše, přece je určit stav češtiny, které se vyvíjí.
Mám problémy s psaním, to jsem uvedla, když se ptal Kazatel. . Celý život jsem psala desetiprstovou metodou, jenže po úrazu pravého malíčku se mně ruce posouvají, takže musím dost překlepy opravovat. Netvrdím, že jeho odpovědi jsou špatné, ale nenoí všechno zlatio, co se třpytí.
Ten palec Vám byl omylem. Chtěla jsem se jen přesvědčit, jestli i tuto Vaši odpověď četl vagra. 😉
Ale je to volba, samozřejmě, že je. Nemyslete si, že jen Váš názor je
správný. Kantorování Vám nejspíš přerostlo přes hlavu, protože rýpete
do úplné zbytečnosti. Neumíte někdy vyzdvihnout něco pozitivního? Jeho
odpovědi jsou přínosné, bez hrubek, a to je podle mého na této stránce
důležité.
Zlato co se třpytí… ano, jistě, to jsou pro Vás jen a pouze odpovědi xxx
a xxx, druhé ohodnotit neumíte, hledáte na nich jen mouchy, které s oblibou
musíte v diskuzi vypíchnout. Zkuste se někdy zamyslet nad odpověďmi
jiných, než jen svých oblíbenců. Bývají mnohdy kvalitní.
Je překvapivé, co jste mně všechno podsunula, ale mně to nezajímá., jen si uvědomuji vaši podporu uživatelům, kteří mně lživě napadali a uráželi.
Jenže žijeme v 21. století, aktuální stav jazyka je jiný, takže zastaralé výrazy snižují úroveň Filipových odpovědí. Jednala jsem tak, jak jsem jednala v souvislosti s českým jazykem a jazykovou kulturou a jako její zastánce.
Jak píše anglická spisovatelka, literární kritička Virginia Woolf:: oči ostatních jsou jako věznice a jejich myšlenky naše klece. Ty své myšlenky jsou vypustila, i když neoprávněně.
Můžete mi vypsat, popřípadě dodat odkazy, kde konkrétně vyjadřuji
podporu v urážkách na Vaši osobu? Odporné nařčení!
Jistě, že Vás to nezajímá, protože si myslíte, že za každou cenu
jednáte správně pouze Vy. Kdo Vám nezobe z ruky je automaticky proti Vám,
opravdu dospělé. Vám se nesmí nic říct, ani slušně, myslíte si, že
jste tady někdo víc, vše hned berete jako urážku a napadání. A taky Vás
to nezajímá, protože je to pravda, NIKDY totiž neohodnotíte nikoho jiného,
než ze svých oblíbenců, a to i přesto, že má vynikající odpověď.
Takhle jste hodnotila i své studenty?
Zastaralé výrazy opravdu nesnižují úroveň odpovědí, to je chabý argument. Možná to z Vaší profese vidíte jinak, ale jde snad o přísun kvalitních informací, ne? K čemu mi je jazykově zcela správná odpověď, která mi však na dotaz neodpovídá nebo je to snůška blábolů? Úroveň snižují hloupé připomínky, nečitelný text vlivem nepřekontrolování před odesláním a otázky typu “Platí?”, které jsou jak ze školy.
Malvína: annas poněkud nechápe, případně nehodlá vzít na vědomí, jeden podstatný detail: tohle není vazební věznice, výkon trestu, škola nebo něco podobného. Tady může být, ale taky nemusí. Jestli se mi něčí odpověď nelíbí, tak je, přeci, nemusím číst.
Já na žádné lektorování zvědavý opravdu nejsem: učitele nemám rád, škola mi dala leda tak to, že mne naučila počítat základní kupecké počty. Všecko je to zastaralé, byrokratické, machinérium, fungující podle třech základních byrokratických zásad, tj. konat rychle trvá déle, konat levně se prodraží a konat v tajnosti je demokratičtější. Lektorují akorát fakany zpaměti absolutní nesmysly, které jim v životě absolutně k ničemu nejsou, a to, co fakani do života potřebovat budou, je pak musí naučit „vysoká škola života“.
Předpokládáš, že se s takovým člověkem lze racionálně domluvit? To je jak vysvětlit úředníkovi, že by jeho činnost měla mít nějaké výsledky, a že objem činnosti výsledkem není! 🙂
Ukázaná platí: když jsou ty odpovědi, asi, palci a nominacemi hojně kvitovány, tak jim, asi, ti čtenáři rozumějí. Jestli nerozumějí, mají na výběr dvě možnosti: buďto se s tím naučí žít, nebo se zeptají – nemám problém k čemukoli napsat synonymum, či klidně materii pojmu vyložit.
Ale fakt si nenechám nikoho srát se mi do života! 🙂
annas | 5913 | |
Drap | 4620 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1312 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |