Je to, na co máme chuť i tím, co naše tělo potřebuje?

Ne vždy to takto funguje. Nelze zevšeobecňovat. Tělo má dost často na nezdravé potraviny.

Ano, mám dojem, že JE to tak. Zvláště když dostaneš chuť na ŽENU bys tělu neměl odporovat. Prostě ji popadni a víš co, že jo? ;) :D :D

Částečně by se s tímto názorem dalo souhlasit.
Je třeba vědět, že i nemoci (včetně zákeřných), se hlásí o své potřeby, ideální podmínky, pro svůj zdárný vývoj (zdraví ničící), prostřednictvím naší chuti!!!
Z toho plyne, že naše chutě nemívají vždy něco společného, s potřebami našeho těla (mozku), ohledně jeho zdraví.

Určitě mám strašnou chuť na kiwi
Koupit ho nemůžu protože se musí loupat.

Myslím, že přesně takhle tělo funguje. Taky se řídím tím, co mi tělo říká. A že každá nemoc má puvod v psychice. Moje nejstarší dcera, když seškrabávala omítku ze zdi a jedla jí, tak jsem se dozvěděl, že si doplňuje vápník. A mladší, když se jednou vyčurala do nočníku, tak potom vstala, vzala nočník a šla tu moč vypít. To nevím proč

Ano, často to tam bývá. Ale je potřeba použít i selský rozum.

No, ono by to tak opravdu fungovalo, pokud by mu v tom nebránil „zavirovaný počítač“: mozek. 🙂

Protože my máme, obecně, různé associace. o jejichž původu, zpravidla, nevíme nic. Něco může být dáno genetickou zátěží, ale obecně si za to můžeme sami (nebo rodiče). Jako jsou lidé závislí na tabáku, alkoholu, nebo třeba výherních automatech, dokáží být závislí i na jídle, tedy, určitém jídle, třeba na sladkém. Stejně tak mohou mít k něčemu associovaný odpor, protože to mají spojeno s něčím nepříjemným.

Tedy: chutě velké spousty lidí ovlivňují associace, které si ten jedinec většinou neuvědomuje, a které způsobí, že něčeho by se užral, a na něco by normálně nesáhl ani motykou.

K tomu si přidej kulturní nastavení. Pomiňme psy, kočky, oni už i ti jižní Korejci je přestávají jíst, arciť je tam jejich konsumace doložena už od paleolitu, i ti Vietové, sice pomalu, ale přesto od jejich konsumace ustupují. Nebo britskou kulturu a to, že se tam nejí koňské maso. To všecko je docela pochopitelné, tak nebo tak, ale to jsou jiné věci, třeba spousta holek nechce jíst dršťky. O hmyzu, nebo hlemýždích, ani nemluvě. Ale může to být cokoli jiného, přičemž to kulturní nastavení musíme vnímat šířeji, i v rámci rodiny, společenství, ale i jednotlivec si to tak může vytvořit.

Až by se tohoto dokázal člověk zbavit, když už ne zcela, tak si ty associace uvědomit (protože my je známe, arciť jsou uloženy hodně hluboko), tak pak ano, to tělo si opravdu řekne. Já jak mám chuť na sýr, tak vím, že na mne něco vleze, protože normálně bych se toho nedotkl ani vidlemi. A jak na jogurt, tak vím, že to bude něco těžšího, protože kdo by chtěl normálně takové věci žrát! 🙂 A jo, ještě se mi nestalo, aby to nevyšlo, prostě tělo si posiluje střevní mikroflóru.

Ne, to opravdu ne. :D Funguje to vlastně přesně opačně. Tělo má rádo, na co je zvyklé, tělo udržuje současný stav těla (takže pokud máš nadváhu, tělo bude vědět jak si udržet přibližně stejnou váhu, či přibírat NEBO třeba pokud máš svaly, tak tělo je zvyklé na současný stav, takže pro růst potřebuje nové impulsy), vlastně má rádo hlavně klid a závislosti – tělo i mysl lehko podlehne zlozvykům a závislostím… Jestli cheš hubnout, zdravě jíst, posilovat, být zdravý, musíš přemáhat své tělo, musíš se překonávat a odolávat svým chutím a zlozvykům – a to co chce jistou dávku vůle, sebeovládání, sebezapření, odříkání a sebekázně/dis­ciplíny. O tom je to úsilí. Vlastně je to trochu mírné utrpení, protože odoláváš svým nízkým „potřebám“ a překonáváš zlozvyky/závislosti a taky děláš to, co tělu nemusí vyloženě chutnat (podle chuti, z hlediska závislosti atd) – jako zdravé jídlo, pohyb, posilování,… Takže opravdu ne, to na co máš chuť, pro tebe zpravidla není dobré (pokud zrovna nemáš chuť na něco zdravého). Fakt si myslíš, že nezdravé jídlo, na které máš chuť, závislost na cukru a další věci jsou to, co tělo potřebuje (i když to vyžaduje)? Máš chuť na brambůrky, colu, na něco smaženého, na zmrzlinu, na nějaké jiné sladkosti… Tak určitě. :D Tohle tvoje tělo optavdu nepotřebuje a tyhle chutě jsou úplně o něčem jiném.

Tlusťoši žerou, co chtějí, jedí toho moc, moc se nehýbou, mají špatné látky v těle, špatné hormony, kolikrát i (nechtěný) špatný spánek a různé problémy a zaděláno ještě na vážnější zdravotní onemocnění. Jejich tělo to chce, tenhle životní styl, tuhle stravu, pití. Je to to, co jejich tělo nebo vůbec život potřebuje?
Co tělo chce, to není vždy dobře a většinou je to obráceně, než to, co chceme my (kdo chce být tlustý, líný, nic nedělat, nikam se nedostat atd?). Tělo chce klid, být v pohodě, maximálně dělat na co je zvyklé a udržovat si svou normu.
Chceš zhubnout? Musíš jíst míň a zároveň zdravého, tělo chce víc – a víc nezdravého, Chceš přibrat (ve svalech)? To taky musíš jíst víc, ale tělo víc nechce, je přežrané – a zdravé není tolik návykové… ale po obědu by si klidně nějakou sladkost rádo dalo nebo to spláchlo nějakou přeslazenou limonádou. Chceš jít ven, cvičit, musíš přidat váhy v posilovně, překonat rekord ve sportu? Tělo nechce.
Životní styl / životosprávu musíš mít pod kontrolou, musíš se hlídat, mít alespoň nějakou vůli/disciplínu. Když se budeš řídit tím, co chce tělo a na co máš zrovna chuť, buděš tlustý a nemocný.

Tvoje tělo i mysl jsou třeba unavené, i když nejsou ;) Ony to na tebe hrají, protože jsou na to zvyklé a mají rády pohodlí a nicnedělání. Tohle všechno (a výše uvedené) musíš překonávat, jestli chceš něco dělat a být zdravý.
Chuť to je nutkání – koks, perník, alkohol, cigarety, taky nepotřebuješ, přesto k tomu máš silné nutkání a máš na to chuť. ;)
Tvoje tělo nechce, ale ty musíš. Proto to není lehké (dieta, posilování, sport, samotné zdraví), je to těžké, těžší, než jíst podle chutě a dělat, co tvému tělu zrovna vyhovuje (gaučink, komfortní zona). ;)

Upravil/a: Disraeli