Odpoveď byla označena jako užitečná

Je to pravda, zvlášť když si připustíme, že většina lidí neumí vychovávat své děti..
Výchova je velmi rozsáhlá, zahrnuje (nebo by alespoň měla) spoustu povinností pro rodiče… měli by je učit, předat jim své vědomosti a čestné chování atd.. taky by je měli podporovat.

Nikdo nezničí tolik lidských snů jako právě rodiče.. ve snaze uchránit své děti před něčím i třeba před sebou samymi, nevidi, že oni sami je hrozně omezují. Tohle je podle mě základní chyba rodičovství buď se nestarají nebo se starají až moc a na děti to má katastrofální dopad…můžou pak být rozmazleni, arogantní, můžou mít komplex méněcennosti a nebudou připraveni na život.

Výchovou to všechno začíná, a když se to pokašle už na začátku, pak děti nebudounebudou mit moc velké předpoklady pro budoucnost.

Určitě ano. Pokud připustíme, že děti by si mohli vybrat rodiče, připusťme tedy i tu možnost, že by byly schopné předem zhodnotit svou budoucí výchovu a přípravu na život, musíme připustit, že by došlo k obrovské úspoře rodičů. Na druhé straně by to mělo i svá negativa a musel by se zřejmě přepracovat i sociální systém. Na jedné straně by byla sice obrovská spousta rodičů, na straně druhé počet rodičů neni nekonečný, je možný výběr jen z daného množství, museli by jsme si zvykat na rodiny, které by měly cca 50 – 100 dětí a většina rodičů by zůstala bezdětných, tedy nerodiči.

V globálu-vychovávat není problém, vychovávat dobře je problém. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Mnoho dětí strádá, duševně i materiálně. Takové rodiče bych opravdu ušetřil od výchovy, k prospěchu obou stran a naopak těm zodpovědným „naložil“. Nejkrásnější je vděčná pusa od dětí či vnoučat, kteří cítí lásku od těch, kteří se o ně starají. Ušetřit by se mohly jen zbytečné slzy.

Pan Kant pozapomněl, že i nejhezčí.

Jiří Žáček se mýlí, rodiče bychom neušetřili, protože řada dětí (ne-li každé
dítě) považuje za nejlepší rodiče své kamarádky/svého kamaráda. Takže by
si děti rodiče jenom prohodily.

Zajímalo by mne, za jak dlouho by se chtěly vrátit k těm svým.

Pěkná otázka! (–:

Myslím, že bychom nic neušetřili, jenom ztratili. Kdyby si každý vybíral jen ty báječné rodiče, ti by byli tak přetíženi, že by nebylo v jejich silách ty pluky svišťů nějak vychovávat. Pan Kant má skoro pravdu, jen bych na počátek věty přidal slovo DOBRÉ.

Na tento dotaz se mně těžko odpovídá. V osmdesátých létech u nás pracoval jako telefonista mírně mentálně postižený človíček. Časem se zamilovat do partnerky na jeho úrovni. Uzavřeli manželství a vbrzku čekali rodinu. Lékařské konzilium však naznalo, že jejich potomek nemá šanci na kvalitní život a bylo nařízeno provedení potratu a sterilizace. Oba nešťastníci nesli tento verdikt velmi těžce. Celá událost vyvolala pobouření a politování od okolí.
Nedávno jsem zmíněné partnery opět potkal a zhrozil se jejich psychického stavu jakož i fyzické kondice zdevastované zejména alkoholem. V této souvislosti mě napadlo, že komise tehdy rozhodla správně a jaký osud by asi v opačném případě čekal rodiče a jejich potomka.
Jak dnes nahlížet na podobné případy – třeba na téměř negramotnou matku šesti dětí na kterou je uvalena milionová exekuce. I zde kletba přechází na potomky.

Upravil/a: dudu

Ne.