jsem bezradna

Je mi 17, takže mám poměrně blízko k Vaší dceři. Domluvy v tomto věku nic moc neudělají a tak to ještě docela dlouho bude. To, že to dělá pro sebe, i kdyby chápala, tak jí to prostě nezajíma (tak jsem to měl já), a je to věta, kterou nám říkají i ve škole, a docela to štve (mi to naštěstí mamka nikdy neřekla…).

Na fyzické tresty je už velká, nesmíte být ale měkká s ostatníma formama trestů: Zaracha jí můžete dát na cokoli, počínaje počítačem, přes televizi až k chození ven. Nuda je velký nepřítel.

Jako pro každou matku, bude to pro Vás určitě o dost těžší než pro ni.

Pokud bude nezvladatelná, vyhledejte pomoc odborníka… Není to žádná ostuda.

Já si myslím, že vám nezbyde nic jiného, než svoji dceru trochu „zlomit“. Měla jste to asi udělat už dřív. Dejte si ale pozor, aby jste to nepřehnala a vaše dcera vás nezačala nenávidět. Vím jak je to těžké, snažit se něco vysvětlit někomu tvrdohlavému. Když jsem učila svoji sestru matiku, tak nemohlo bejt 3×4 12. Prostě to tak nebylo, ať jsem to vysvětlovala ze všech stran, počítala to na prstech, na kalkulačce a tak. Nepodceňujte výchovu. Taková tvrdohlavost se musí trochu „zlomit“, jinak se taky může stát, že se z takového člověka stane někdo, kdo se do všeho žene po hlavě bez rozmyslu a potom samozřejmě sklízí co zasel. Takže se nebojte a musíte uplatnit autoritu. Bude vás to bolet, ale věřte mi, že je tohle lepší.
Doplňuji:
Tak mě napadá, jestli není taková, protože trpí z vašeho rozchodu. Možná vás z toho dokonce i viní. V tom případě by jste měla vyhledat odborníka. Myslím, že by tohle chování mohlo být jenom vrcholkem ledovce. Možná se uvnitř dost trápí a nedává to najevo. Je ještě malá na to, aby se s něčím takovým vyrovnala. Vzájemný boj rodičů je vždycky pro dítě dost těžké ustát. Třeba nic neříká, ale je pro ní nejhorší, že vlastně ani neví, kde za pár měsíců bude doma. Radila bych pokusit se všechno nějak urovnat s vaším bývalým manželem. Ale rozhodně vyhledejte odborníka. Myslím, že tady je to na místě. Můžete někam třeba pro začátek jenom anonymě zavolat. Za jeden telefonát nic nedáte. Přeji vám pevné nervy.

Upravil/a: afro.minerva

Tak na tohle je každá rada drahá.Je to začínající puberta a na tu jsme krátcí. Možná, že by to spravilo, pokusit se zavést určitý řád a přidělit povinnosti v domácnosti, zvláště když jste sama. V tomto případě fyzické tresty neplatí a jenom situaci zhoršují. Počítač povolit jen při splnění povinností, do kterých patří třebas i domácí úkoly. Velkou roli hraje také proč jste sama, jestli Vám to nedává za vinu. Pokud nebude na Vaší straně, tak to bude problém. Je potřeba s ní promluvit a zeptat se jí proč to dělá.

Mám stejně starého syna, takže vím o čem mluvíte.Dnes už problémy s učením nemáme, ale v první a druhé třídě ano.Také se nechtěl učit a dělal scény, fňukal.Nejdřív mě z toho ujížděly nervy, ale pochopila jsem, že tudy cesta nevede.Možná co napíšu se některým bude zdát brutální, ale u nás to zabralo. Jakmile začala scéna, odtáhla jsem ho do zhasnuté koupelny a vysvětlila mu, že dokud se neuklidní a nezačne se učit, tak z koupelny neodejde.Dlouho to nevydržel trucovat a za 1 min. vylezl a řekl, že se půjde učit. Opakovali jsme to pokaždé, když začal řádit a do týdne byl klid. Teď jakmile řeknu, že se jdeme učit, tak jde bez řečí, protože pochopil, že mu to učení stejně neodpustím. A co je hlavní, musíte být důsledná a neustupovat, jinak si zachvíli s vámi bude dělat co chce, a to by jste nejspíš nechtěla. Hodně zdaru a hlavně pevné nervy.

Vyhledejte pomoc odborníka.Myslím si,že se někde stala chyba.Přeji Vám,aby se Vám ji podařilo najít.

Inu, mladá slečna je, upřímně řečeno, trošičku rozmazlená a má sklony k panovačnosti.
Je to trochu „za pět minut dvanáct“ ne-li později, ale nejspíš jí budete muset dát najevo, že rodič a tudíž autorita jste tu Vy.

Zkuste to nejdříve po dobrém. Navrhněte jí, aby si stanovila cíle. Zpočátku jednoduché, např. „dnes se naučím tuhle látku do školy“, „dnes pmohu s nádobím“. Slibte jí odměnu za splnění – ne nic velkého a pokud možno ne peníze, kterou samozřejmě splníte jestliže ona splní svůj sama sebou určený úkol. Zkuste zavst něco jako kontrolu plnění těchto úkolů – najekou tabulku nebo tak něco, kam budete splečně obě zaznamenávat splněné a nesplněné úkoly.
Zpočátku ji za nesplnění netrestejte, ale určila bych konkrétní, jasný a srozumitelný trest za odmlouvání a drzosti vůči Vám. Docela bych brala návrh kolegy GangstaHelpera – zakázat konkrétní věci.
Pokud to bude fungovat, můžete postupně přidávat více úkolů a zpřísňovat odměny a tresty.

A ta návštěva psychologa také není od věci. Psychologie neřeší jen závažné nemoci, ale právě i problémy ve vztazích v rodině apod.