Záleží na kontextu – na tom, zda tím popisujete činnost 2. („ty“), nebo 3. („ona“) osoby j. č.
Předpokládám, že to někomu říkáte („ty“), a v tom případě „jsi“.

Věta je v minulém čase. Správně JSI. Je to tvar slovesa být pro 2. osobu čísla jednotného v v přítomném čase.

Slovesa v minulém čase poznáme podle zakončení na -l, -la, -li nebo -ly. S výjimkou 3. osoby za nimi následuje také tvar slovesa být pro danou osobu (já jsem spálila, ty jsi spálil, on spálil atd.)

Naopak SI je tvar zvratného zájmena se a používáme ho spolu s tvarem sobě ve 3. a 6. pádu.

Kup si pěknou knihu. Co si o sobě myslíš?
–
Tvar si/se – osobní zvratné zájmeno, které je součástí sloves – stěžovat si, nebo jejich pomocí můžeme slovesa nezvratná měni na zvratná – spálil maso x spálil si (sobě) ruku; umyl ovoce x umyl si ruce.

To je třeba rozlišit. Ty jsi to (maso) spálila x Ty jsi si spálila ruku v mluveném projevu, v psaném – Ty sis spálila ruku.

Ad zvědavec – vaše zdůvodnění je nesprávné.

Spálila JSI to. (od slovesa BÝT)„
Spálila SI to. (část přísudku – spálila si)“
–
Spálila jsi to – je přísudek složený v minulém čase od NEZVRATNÉHO slovesa spálit. Ty jsi to spálila.

Spálíla si – je přísudek slovesný jednoduchý v minulém čase od slovesa ZVRATNÉHO.

Ve 2. osobě chybí u minulého času přítomný tvar slovesa být – tedy jsi si – psaný projev – tedy sis.

Spálila si – Ona si (sobě) spálila xxx – „to“ nestačí, musí být konkrétní předmět – jinak jde o chybné užití zájmena si. Jde o osobní zvratné zájmeno.

Upravil/a: quentos

Spálila JSI to. (od slovesa BÝT)
Spálila SI to. (část přísudku – spálila si)

jsem, JSI, je; jsme, jste, jsou

Obojí je správně.