„Jsou s to (uspokojit)“, vyznam, reference..

Ano. Nejsem s to, abych se to naučil. Je to pozůstatek 4. pádu, dnes již tvar knižní. Další je spojení – kdo s koho. Je to uvedené v Pravidlech českého pravopisu.
–
Tvar tento je v tomo případě užití hovorový. Zájmeno tento zastupuje ve větě podmět, ale má vlastně funci přívlastku – tento server. Ale často se užívají zájmeno ten, ta, to nadbytečně.

Správnější by bylo užít … server, který (jenž) mu … vrací … Dá se sice použít i tato variantu … server. Ten mu … zde odkazuji právě na ten (určitý) server Nebo Tento server mu ..
Doplňuji:
Při užití zájmena „tento“ v uvedené větě platí to, co jsem uvedla. Tento server, nikoliv jen TENTO … je to chyba. Definici je třeba aplikovat na konkrétní případ a vycházet z pravidel. Tudíž pro běžné uživatele doplňuji pravidlo. s příklady.

„U zdvojených ukazovacích zájmen (tento, tato, toto) čeština vyžaduje připojit k
ukazovacímu zájmenu podstatné jméno, na které ukazuje.“

Špatně
Napsal dopis a tento odeslal.
Stejně věta v dotazu – používá „náš“ – hotelový DNS server, TENTO mu na jakýkoli dotaz vrací …

Správně .
Napsal dopis a tento dopis odeslal (ještě vhodnější – Napsal dopis a odeslal jej.)
…používá „náš“ – hotelový DNS server. TENTO SERVER mu na jakýkoli dotaz vrací … jedna z možností .

Upravil/a: annas

Nevidím souvislost mezi první a poslední částí. „s to“ sice také raši nepoužívám, al považuji za běžný obrat. Co se vám nelíbí na tom druhém, kromě toho že je to napůl anglicky nevím 😉

Spisovný tvar to nepopiratelně je. Sama jej běžně používám a ani u známých, v tisku a pod. jsem nezaznamenala, že by měl někdo problém s pochopením výrazu " s to" a s jeho užíváním. Právě tak je běžné používání zájmena jako náhrady podstatného jména. Výraz „tento“ chce tím více zdůraznit, že se jedná o předmět (a nejen předmět), o němž se právě hovoří.
Retko, nikdo Tě přece nenutí užívat výrazy, které ti z nějakého důvodu nesedí. Mně se nelíbí výraz Česko a budu nejspíš do smrti používat pojmenování Česká republika. Ale to je můj problém a není důvod jakkoliv to řešit. Živý jazyk se zákonitě musí vyvýjet, ať už se nám to líbí, nebo naopak.