Dosídlenec či osídlenec je ten, , kdo u nás osidloval pohraničí po r.. 1945 Jinak obecně, např. kdo se stěhuje na nějaké území, z něhož odešli nebo byli vyhnáni tamější obyvatelé.

Jak vypadalo osidlování či dosidlování v 50. letech v pohraničí, kam po odchodu Němců přišli lidé z vnitrozemí, se dovíte z románůNástup a Bitva od V. Řezáče. . Jde o černobílý obraz toho, jak se chovali noví osídlenci, kterří měli zabezpečit hosp. rozvoj vysídlených oblastí,. Byli to lidé různí – nadšení a poctiví, ale i nečestní.

Jako polemika s těmti romány vznikl románu Město na hranici od K. Ptáčníka.
Autor odhaluje chaotičnost, drsnost, brutalitu. Jeho hrdinové neprojevují kladné úmysly ani vlastenectví – jejich cíl: :prostřílet si cestu, existenčně si polepšit…….., takže někteří se stali „zlatiokopy“.

Někdo, kde se do dané lokality přistěhoval (nebo byl přistěhován), tento termín se používá při ´hromadném´ přesidlování.
😉
Např. z oblasti Sudet byly po 2. WW nejprve vysídleni Němci, posléze dosídleni lidé ´odkudkoli´.

Ještě doplním, že dosídlení (odchod od pohraničí) někdy, hlavně na Moravě, probíhalo tak, že třeba několik desítek lidí z jedné vesnice ve vnitrozemí se přestěhovalo do jedné vesnice v pohraničí, např. na Šumpersku nebo Znojemsku …

Člověk, který se po druhé světové válce přestěhoval do Sudet do domu po Němcích. Bylo to za velmi výhodných podmínek, takže se tam často stěhovaly různé podivné existence, které by ve vnitrozemí neměly šanci se uchytit.

Dosídlenci byli vlastně tzv. „novodobí sedláci“. Venkov v pohraničí byl po válce ve velmi katastrofálním stavu a tak vláda rozhodla o dosídlení pohraničí. Každý dosídlenec měl právo na přidělení domku či usedlosti za velmi nízkou přídělovou cenu a maximálně třinácti hektarů půdy, kterou ovšem musel vnést do družstva. Dosídlovací akce měly vést k obnově JZD. Pokud dosídlenec nevlastnil žádný dobytek, obdržel zdarma jednu krávu. Mohl žádat o úvěr u banky na nízký úrok, novomanželé dostávali nábytek v určité ceně a všem dosídlencům se hradily náklady spojené s přestěhováním. Stačilo vydržet v pohraničí nejméně tři roky.
Doplňuji:
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ko­rolupy_po_kolek­tivizaci

Upravil/a: marci1