Má něco společnýho hastrman a hastroš?

Hastrman s hastrošem nemají nic společného, kromě písmen. . Hastrman je sppjený s vodou, hastroš plvodně se zelím, dnes i s oblečením apod.

Hastroš – strašák, strašidlo do zelí Původ nejasný, i když jedna varianta uvádí původ z německého Hasenschreck. Ttoto slovo původně znamenalo plašidlo na zajíce., pak přichýleno k čert. Na mlýnské zařízení přeneseno pro tu vlastnost, že dělá hluk. Ve vých. Čechách pak výraz hastrašák.

Hastrman, stč. vastrman, val. bestrman, lašsky hasrman, jinde nářečně hastrmák. Plůvod ze stř hněm. vazerman.
Doplňuji:
Původní citace je z etymologického slovníku, ještě uvádím ze stč. Hastroš nevkusně oblečený člověk, původně strašák v poli. z něm. Hasenschereck (t/v), hase – zajíc, schreck strach. Kottův slovník: Hastroš, – , v polích přistrojené holi v hadrách k odstrašení ptákův, strašidlo, strašák, das Krautmännchen …

Původní význam stejný jako ve slovníku etymologickém. Ve stč. je význam vastrman uvedený jako vodník i jako krokodýl.. ---svú modlitbú vyhnal byl hady a vastrmany.

Kott uvádí: Hastrman – z něm. Wassermann, vodní duch nebo vodní strašidlo, vodník. Takže jediný uvádí význam jako vodní strašidlo.

Hastroš i hastrman mají společné strašení (oprava), ale původ slov je různý.

Upravil/a: annas

Přípony -aš, -oš, -iš, -uš, -eš byly přenášeny k jmenným zkráceninám, tak vznikly např. i hypokoristika (hypokoristikon nebo hypokoristikum = označení pro jméno, nejčastěji lidské užívané v domácím nebo jinak neformálním prostředí) Hostaš z Host (n. Hostivít a p.), Halaš z Hál (t. j. Gallus, Havel); příponou -oš Vitoš z Vít, Svoš ze Své-čest a p.; příponou -iš: Tobiš z Tobiáš, Janiš z Jan (Joannes), Petriš a j.; příponou -uš: Januš atd. Záliba v jednotlivých těchto příponách se časem měnila a v různých krajinách různě se ustalovala. Stejně jako hypokoristická jména, tvořila se těmito příponami a tvoří namnoze dosud z různých kmenů i podstatná jména významu obecného, která se pak zase stávala namnoze jmény osobními, přezdívkami a p.; tak vzniklo hastroš z hastrman, strakoš ze strakapoud a p., prkoš (Prkoš, pol. Parkosz) z p’rk- (pol. park- = kozlí zápach), mor. gajdoš, gamboš a p., slepýš, stč. hrubýš a p. A stejně se tvořila jména hypokoristická i jména významu obecného v jiných jazycích slovanských.

Zdroj: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=2236

Řekla bych, že by to mohlo být odvozeno od německého slova Hast (podst. jm.), což je něco jako kvapnost, spěch apod. Hastroš zlidovělo, kdy původně to mohla být narážka na někoho, kdo se pouze ve spěchu (nedbale) oblékl. Další variantou je, že hastroš vznikl právě jako narážka na ošoupaný (nedbalý) oblek hastrmana. Slovo hastrman vzniklo počeštěním německého slova Wassermann (vodník). Tento germanismus se u nás nejspíš záměrně a až delším časem zkomolil právě na hastrmana.

Je to prvních pět písmen.